Zrození encykliky
Počátkem roku 2017 jmenoval papež František „studijní komisi“ pro přípravu 50. výročí encykliky Humanae vitae (25. července 2018).
Existence „tajné komise“ vyšla najevo za několik měsíců na webu Stilum Curiae.
Komise vedená Mons. Gilfredo Marengem měla za úkol prozkoumat v archivech dokumentaci týkající se přípravy zmíněné encykliky a jejího vývoje během 2VK a po něm.
Prvním plodem této práce je kniha Gilfreda Marenga Zrození encykliky. Humanae vitae ve světle vatikánských archivů. Z hlediska historiografického je kniha zklamáním. Nejlepším pramenem o genezi a následcích encykliky Humanae vitae je podle mého soudu kniha Renza Pucettiho Jedy antikoncepce (Studio Domenicano, Bologna 2013).
Encyklika, kterou Marengo označuje jako rigorózní vyhlášení morální nauky, byla již vytištěna v latině, když došlo k dramatickému zvratu. Dva francouzští překladatelé Jacques Martin a Mons. Paul Poupard vyjádřili závažné výhrady k příliš „tradičnímu“ pojetí dokumentu. Pavel VI. pod dojmem těchto kritik provedl četné úpravy a změnil text v pastoračním duchu, který se jevil více „otevřeným“ vůči kulturním a sociálním nárokům současného světa. Dva měsíce nato byla encyklika De nascendi prolis přepracována na Humanae vitae. Pavlu VI. šlo o to, aby nová encyklika byla přijata s co nejmenšími problémy, a to nejen pokud jde o jazykovou úpravu, ale také přehodnocením svého dramatického charakteru.
Mons. Marengo připomíná, že Pavel VI. nepřijal pozvání krakovského arcibiskupa Karola Wojtyly zpracovat Pastorační instrukci, která by potvrdila bez neurčitostí autoritativní charakter nauky Humanae vitae vzhledem k šířícímu se hnutí odporu.
Jako předmět nebo alespoň výsledek knihy Mons. Marenga se jeví relativizace encykliky Pavla VI. jakožto fáze komplexního historického vývoje, který se zveřejněním Humanae vitae neuzavírá. Není možno konstatovat, že řekla definitivní slovo, naopak ukazuje na potřebu dalších desetiletých debat (st. 11).
Na základě historické rekonstrukce Mons. Marengy noví teologové, kteří se odvolávají na Amoris laetitia, řeknou, že nauka Humanae vitae se nemění, ale nabývá komplexního pojetí, aniž by se omezovala na odsouzení antikoncepce, ze které se stává pouze jeden aspekt. Pastorační charakter – který se připojí – se stane kritériem pro interpretaci dokumentu, který nám připomíná nejen nauku církve o regulaci porodnosti, ale také nezbytnost aplikovat moudré pastorační rozlišování. Jedná se o poslední analýzu: číst Humanae vitae ve světle Amoris laetitia.
Humanae vitae byla encyklika obtížná, (tak ji nazval sám Pavel VI.) a jistě odvážná. Podstatou revoluce ´68 byla totiž formulace »je zakázáno zakazovat«, slogan,který vyjadřuje odmítnutí veškeré autority a každého zákona ve jménu osvobození instinktů a tužeb.
Humanae vitae, která opakovala zákaz potratu a antikoncepce, připomínala, že nikoliv všechno je dovoleno, že existuje přirozený zákon a nejvyšší autorita církve má právo a povinnost ho střežit. Humanae vitae nebyla tedy encyklika „prorocká“. Stala by se jí, kdyby falešní neo-maltuziánští proroci se nebyli odvážili postavit se proti Božím slovům: Ploďte a množte se a naplňte zemi (Gen 1,28). Nestalo se tak, protože Pavel VI. ve své obavě, aby nepopudil svět, přijal mýtus o demografické explozi, který zplodila r. 1968 kniha Paula Ehrlicha Populační exploze. V roce 2017 tentýž Ehrhlich byl pozván Mons. Marcello Sanchez Sorondem, aby potvrdil svou teorii o přelidnění světa na kongresu, který pořádala Papežská akademie věd na téma Ekologické vymírání. Jak zachránit přirozený svět, na kterém závisíme (27.2.–1.3.2017). Autor v této knize popisoval katastrofální scénáře, jaké čekají na obyvatele Země, jestliže nepodniknou kroky proti růstu populace. To, co encyklika správně odsuzuje, je umělá antikoncepce, ale bez odmítání nového dogmatu o nutnosti omezit porodnost. Boží Prozřetelost, která dosud regulovala porodnost v křesťanských rodinách, nahradila Humanae vitae kalkulací o odpovědném rodičovství.
Učitelský úřad tedy potvrzuje závazně, že antikocepce není odsouzena pouze proto, že se příčí přirozenosti, ale také proto, že se staví přímo proti primárnímu cíli manželství, kterým je plození potomstva. Jestliže se netrvá na tom, že prokreativní cíl stojí před oním cílem manželského spojení, je možno akceptovat tézi, že antikoncepce může být přijatelná, když je ohroženo intimní společenství manželů. Jan Pavel znovu s rozhodností potvrdil nauku Humanae vitae, ale pojetí manželské lásky, které zdomácnělo za jeho pontifikátu, je zdrojem mnoha dvojznačností. Odkazuji v tomto směru na přesná konstatování uvedená v knize Rodina cílem útoku od Dona Pietro Leone, což je pseudonym výtečného současného teologa.
V posledních padesáti letech vlivem zmatených pojmů o cílech manželství se nauka papežů nerespektovala a mezi katolíky se silně rozšířila praxe potratů a antikoncepce, mimomanželského soužití a homosexuality. Exhortace Amoris laetitia představuje zdomácnění praxe, která má dlouhodobé kořeny.
Kardinál Suenens pronesl v koncilní aule tato slova: Je možné, že jsme příliš zdůrazňovali slova Písma „Ploďte a množte se“ až do té míry, že byla zastíněna jiná Boží slova: „Ti dva budou tělem jedním“. Papež František to přejímá a uvádí v Amoris laetitia takřka doslovně: »Často jsme představovali manželství takovým způsobem, jakoby jeho sjednocující cíl - výzva k růstu v lásce a vzájemné pomoci zůstávala ve stínu výlučného zdůrazňování povinnosti plodit potomstvo (36).
Když tato slova otočíme, můžeme říct, že v posledních desetiletích jsme zdůrazňovali takřka výlučně Ti dva budou tělem jedním, a to až do té míry, že jsme zcela ve stínu nechali slova: Ploďte a množte se. A právě od tohoto Slova tak bohatého na významu musíme se vrátit nejen k demografickému, ale také k duchovnímu a mravnímu obrození Evropy a křesťanského Západu.
Roberto De Mattei, Corrispondenza Romana
o o o
Ilustrující a dokumentující materiál:
Humanae vitae ve světle Casti connubii
Z jednání 2VK o důstojnosti manželství a rodiny
