Jak to vypadá s františkány Neposkvrněné?
18. 9. 2016
Mladý kvetoucí řád se od ostatních společenství z rodu Ecclesia Dei lišil. Kromě františkánského ideálu, mariánské úcty a lásky k tradici a tradičnímu ritu vyznačovalo se toto společenství velkou misijní horlivostí.
Zatímco jiná společenství Ecclesia Dei vytvářela něco jako rodinné zahrady a v některých diecézích byla spíše trpěna než akceptována, rozvíjeli se FI díky své horlivé misijní činnosti.
Po přechodu k tradičnímu ritu docházelo u některých diecézních biskupů k těžkostem. Ze tří známých pokusů v německy mluvícím prostoru uspěli pouze v Kitzbühelu (diecéze Salzburg). Další pokusy v Bozen-Brixenu a v Linci selhaly.
Zvrat po nástupu papeže Františka
Zatímco za pontifikátu Benedikta XVI. se řád těšil velké přízni papeže, nastal pod Františkem zcela opačný kurs. V červenci 2013, pouhé čtyři měsíce po jeho nástupu, sesadila Kongregace pro řeholníky s papežským souhlasem celé vedení řádu. Řád byl postaven pod dozor komisaře. Komisař kapucín Fidenzio Volpi nebyl přítelem tradičního ritu a začal své systematické destrukční dílo. Pater Volpi v červnu 2015 zemřel a na jeho místo nastoupil salesián Sabino Ardido. Demolice řádu nebyla nijak přerušena.
Důvody radikálního zásahu nebyly dodnes oficiálně sděleny. Za zavřenými dveřmi potvrdil komisař a vedení kvetoucího řádu to, co pozorovatelé od počátku usuzovali: Kámen úrazu spočívá ve zvláštnosti tohoto řádu. Nový řád přešel k tradičnímu ritu, přitahoval mnoho mladých povolání a budil pozornost dalších nových řádů, které se začaly zajímat o tento úspěšný model. To bylo zřejmě více než nežádoucí. Dekret o zřízení komisariátu obsahoval jen jedno konkrétní opatření: ačkoliv řád vycházel z Benediktova Motu proprio Summorum Pontificum, kněží řádu nesměli nadále celebrovat v tradičním ritu. Pokud by některý kněz chtěl v tomto ritu pokračovat, musel k tomu mít zvláštní povolení komisaře. Znevážení tradičního ritu nemohlo být výrazněji demonstrováno.
Za papeže Benedikta XVI. nemohli nepřátelé tradičního ritu proti řádu vystupovat. Volbou papeže Františka, který se o kruzích vázaných na tradici vyjadřoval nepříznivě, se situace rázem změnila. S použitím svých plných mocí znemožnil papež František sesazenému vedení řádu odvolat se k Apoštolské signatuře. Řádu nezůstalo žádné právní východisko.
Dobrotivý otec?
Od počátku likvidační akce zrušili komisaři těmto františkánům 14 klášterů. V současné době se připravuje zrušení kláštera ve Florencii, kde bylo v době před jejich vpádem správní centrum řádu. Bude to patnáctý zásah nucené správy. Nasazení komisaři si vůbec nepočínali jako „dobrotiví otcové“. Zcela jinak tomu bylo v případě kardinála De Paolise, kterého jmenoval Benedikt XVI. do čela Legionářů Krista po odhalení dvojího života zakladatele řádu.
Bergogliovi komisaři si počínají spíše jako konkurzní správci. Tři a půl roku po svém nastoupení ukončil kardinál De Paolis u Legionářů Krista svůj mandát volbou nového vedení řádu. U františkánů Neposkvrněné se žádný konec komisní správy nerýsuje. Spíše je zde otázka, co z tohoto řádu vůbec zbude.
Tažení Alfonse Bruna
Smrtí prvního komisaře byl alespoň omezen vliv P. Alfonse Bruna. Bruno zajišťoval v původním vedení řádu styk s médii. Stal se v podstatě hlavou rebelie proti vedení řádu a jeho charismatu. Oficiálně však nefiguruje mezi pěti řeholníky, kteří si stěžovali Kongregaci na výlučné používání tradičního ritu. Dopis byl formálním podnětem k zásahu proti řádu.
Komisař Volpi jmenoval Alfonse Bruna generálním sekretářem a nechal se od něho silně ovlivňovat. Jinak si není možno vysvětlit falešná tvrzení a pomluvy komisaře proti zakladateli řádu Stefanu Maria Manellimu, za které byl Volpi státním soudem právoplatně odsouzen. Před postihem ho zachránila jen jeho neočekávaná smrt. Nový komisař Ardito se zřejmě nehodlal dopustit podobné chyby. Zatímco komisař Volpi byl samostatným komisařem, má Pater Ardito po boku dva asistenty, jednoho jezuitu a jednoho kapucína. P. Bruna poslal v září 2015 na Sicílii jako vedoucího jednoho řádového domu. Jeho tažení proti sesazenému generálnímu představenému Manellimu však pokračuje. Podle zpráv stojí za blogem "Pravda o komisní správě františkánů Neposkrvněné", který je přeplněn nenávistnými články a pomluvami.
Odbourání čtvrtého slibu
Mezitím skládají františkáni Neposkvrněné v Brazílii a na Filipínách sliby zbavené pro tento řád typického zasvěcení Neposkvrněné Panně Marii. Původní sliby byly nahrazeny prostým prohlášením ochoty jít do misií. Zrušení čtvrtého slibu je další konkrétní zásah do charismatu řádu. Představovalo toto zasvěcení nějaký problém? A když ne, proč jsou řeholníci nuceni měnit své původní charisma?, píše Libertà e Persona.
Znemožnění zakládat nové společnosti
Po zavedení komisariátu chtělo mnoho bratrů řád opustit. Chtěli si však podržet takový způsob života, k jakému se původními sliby zavázali. Založit nový řád, který používá tradiční liturgii, Kongregace pro řeholníky zakázala. Komisař Volpi hrozil biskupům, pokud by do své diecéze přijali františkány Neposkvrněné, kteří opustili řád. Podkládal jim záměr dosáhnout svržení papeže Františka.
Podle věrohodných zpráv má stejný zásah postihnout i františkánky Neposkvrněné, kterým schválil papež Jana Pavel II. právě ono zvláštní charisma zasvěcení Neposkvrněné. V médiích se objevují stále nové pomluvy a výmysly o hrůzostrašných příhodách uvnitř řádu.
Papežský centralismus
Ve zvláštním restriktu z 4. dubna 2016, který byl publikován až 11. května, odňal papež diecézním biskupům právo uznat nové řeholní společnosti. Od 1. června je k tomu nezbytný souhlas Svatého stolce. Až dosud to bylo v dějinách církve samozřejmé právo ordinářů. Samotní biskupové z papežova okolí vyslovují podiv nad tím, že František mnoho mluví o kolegialitě a synodalitě, ale koncentrace moci v jeho rukou dosáhla stupně, jaký církevní dějiny nepamatují.
Giuseppe Nardi, Katholisches.info
Archivní články k této historii
