Menu


Poklábosení se svatým Ignácem z Loyoly

                                                                                                                                                                       14. 2. 2019    

  

    

Ettore Gotti Tedeschi vydal novou publikaci nazvanou Minimální rozhovory. Jedná se o sérii 'poklábosení' ( nazvěme to tak) mezi autorem a různými osobnostmi takového kalibru, jako jsou svatý archanděl Michael, Abrahám, Izák, Mojžíš, král David, prorok Izaiáš, Pythagoras , Platon, Pilát, sv. Pavel, Konfucius, Shakespeare, Bonifác VIII.,Tomáš Morus, Martin Luther, Kalvín, Rouseau.... ale také Hitler, Mao, Chruščev, Pavel VI., Marcel Lefebvre či Dalai Lama. Celé dějiny západní civilizace jsou zde revidovány jako „ustavičný pád do pneumatické nicoty" díky relativismu, zhroucení autority, vítězství špatnosti, podceňování herezí v církvi, triumfu gnóze, ekonomii bez morálky, která chce z peněz dělat peníze, díky pokusům o ideologické řešení problémů chudoby, krizi ekonomiky v důsledku morálního kolapsu a odmítání křesťanství .

Zastavme u poklábosení se svatým zakladatelem Societas Iesu, Ignácem z Lyoly:

 

Otázka

Jsem přesvědčen, že víte, že to bylo díky Duchovním cvičením, že jsem dospěl ke konverzi ve zralém věku 25 let. Exercicie mě postavily před nadpřirozeno a přiměly mě k rozhodnutí hledat a najít smysl pro svůj život. Chtěl bych se zeptat: Kdybyste žil v mé době a stal se papežem, co byste udělal pro posílení katolické víry?

Odpověď

Tvoje tendenční otázka se mi nelíbí, proto odpovím nepřímo a jen pro dobro Kristovy církve vyslovením věčných principů, které mě vždy inspirovaly. Aby ten, kdo je ve vedení církve, jí mohl posloužit, musí především studovat a usilovat jako já být doktorem filozofie ( magistrem umění) a zasvětit se apoštolátu. Tovaryšstvo Ježíšovo, které jsem založil, mělo dva stěžeje: v duchovním životě v jednotě s ukřižovaným Ježíšem; v apoštolském životě ve službě Ježíši. Moje spiritualita byla "trinitární“, „kristocentrická“ a „eucharistická“ (  v eucharistickém slavení a adoraci). Můj „strategický program" byl jednoduchý: hlásat evangelium zemím, které je neznaly ( Brazílie a Indie), a chránit v Evropě pravou katolickou víru napadanou luteránskou a kalvinistickou reformou. A to vše vyučováním Pravdě všech bez rozdílu, i dětí a ignorantů, bez falešného kulturního a lidského respektu.

Otázka

Děkuji, to bylo zcela jasné. Ale proč bylo Tovaryšstvo Ježíšovo 1773 zrušeno?

Odpověď

»Myslím, že jezuité byli chápáni jako nepřátelé, protože nechtěli ponechat prostor pro antikatolického ducha iluministicko zednářského a jansenistického. To, co by mělo udivovat, je, že se na tomto rozhodnutí podílel papež Klement XIV. pod tlakem Bourbonů a jiných královských katolických rodin.

Jak známo, po zrušení mnoho jezuitů se uteklo (a byli přijati) do protestantských a pravoslavných zemí, až do té doby nepřátelských. Tak vedoucí evropské síly zbavené duchovního a kulturního vedení jezuitů prožívaly proces korupce, který umožnil Francouzskou revoluci, upevnění laicismu ve velké části Evropy a všeobecné pronásledování katolíků. Dobře víš, že po pádu Napoleona 1814 papež Pius VII., který byl vězněm francouzského císaře, ihned po svém osvobození obnovil jezuitský řád a ten se stal základní složkou obrany teologické, filozofické, historické a kulturní, aby čelil zednářskému liberalismu a jeho laicko-revolučním ideálům.

To, co mě nyní trápí, je, že jsem se dověděl o pozdější nové generaci definované jako „progresisté“ (jako Theilard de Chardin, Karl Rahner), kteří do Tovaryšstva zavedli principy teologického modernismu (který Pius X. odsoudil), a postupně rozšířili do celé církve stále modernističtější nauku (v některých případech dokonce velmi blízkou teologii osvobození). Dělá mi to starosti, protože jestliže by tato deviace byla opravdová, protiřečilo by to mnou požadované poslušnosti všeobecnému a neměnnému magisteriu církve. Já jsem ji viděl již v Lutherovi, bojoval jsem proti odloučení víry od rozumu a od skutků, které zplodilo laicismus a sektářství. Kdo ví, v kom ji mohli vidět moji učedníci v XXI. století. Jistě nemohou být označováni jako pravověrní ignaciáni, jestliže se nechali ovlivnit takovými teology jako Lubac (1881-1955), který nazval Krista „vývojářem“, jestliže pro něho vtělené Slovo spojuje v sobě Boha tradice a boha evoluce, a podporuje tak humanizaci světa, až k zrození „superhumanity“ (lépe zesocializované), jako Rahner (1904-1954), opravdový teolog „obnovy“církve, označovaný za „hereziarchu“ XX. století.

Ukázali mi fotografii nějakého generála jezuitů tvé doby, který se modlí s buddhisty: je to pravda, nebo falzifikát fake photonews?« (viz)

                                                                       ¤   

Nuže, zde tato naše degustace končí.

Co říkáte? Že odpovědi jsou příliš „interpretované“? Tím lépe. Jinak by to byla nuda.

Anebo se vám zdá, že Gotti Tedeschi je politicky krajně nekorektní? Zcela jistě! A proto se jeho kniha dá docela dobře číst.

Aldo Maria Valli