Stalin a Kazańská Madona
Že Maria dala slyšet svůj mateřský hlas v Lurdech či ve Fatimě, je všeobecně známo. Ale existují také další neslýchané a vzrušující události, které dávají nahlédnout do Mariina působení. Co např. říci o překvapujícím odchodu Rudé armády z Rakouska 1955 poté, co františkán P. Petr Pavlíček shromáždil na náměstích miliony věřících k modlitbě růžence?
Ještě více udivující je nesporně událost, o které referuje Vittorio 
Messori v knize Ippotesi di Maria, Fatti, indizi, enigmi (672 stran, nakl. Ares) a která se týká přímo Josipa Visarionoviče Stalina sovětského diktátora, za jehož režimu prožívali křesťané likvidační pronásledování. Uprostřed druhé světové války tváří v tvář invazi nacistického wehrmachtu se podrobil pokynům pokynům obsaženým v dopise, který mu předal maršál SSSR Boris M. Šapošnikov.
V tomto dopise stálo, že zbožný pravoslavný libanonský mnich jménem Eliáš, zdrcený představou, že pohanští nacisté mají šlapat po posvátné půdě Svaté Rusi a Moskvy (která, i když byla v rukou komunistů, pro pravoslavné představovala Třetí Řím), modlil se ve dne v noci, až se mu jednoho dne zjevila Matka Boží. Řekla mu, že aby byl zachráněn Leningrad, žádá, aby byly znovu otevřeny ruské kláštery, kněží propuštěni ze žalářů a Kazaňská Madona byla nesena v procesí ulicemi Leningradu, Moskvy a Stalingradu. Stalin nejen že 
uposlechl tyto pokyny, ale učinil ještě něco více. Poručil vrátit kultu téměř 20 tis. chrámů a Vladimirská Madona, další obraz drahý ruskému národu, se vznesl v armádním letadle nad Leningradem obleženým nacisty, aby tak Maria požehnala ohroženému městu. Co se pak stalo, je známo. Leningrad nepadl, Moskva byla uhájena a Stalingrad se stal dějištěm nejtěžší a rozhodující porážky nacistů. O těchto událostech píše podle Messoriho Edvard Radzinskij, který se se Stalinem znal a patřil tehdy k sovětské nomenklatuře. Je pravdou, že diktátor vyzval Rusy k obraně vlasti také ve jménu náboženství, ale nemluví se o tom, že po této události se přestalo mluvit o pětiletém plánu likvidace náboženství. A v roce 1947 mezi zasloužilými Sovětského svazu, kteří obdrželi nejprestižnější Stalinovu cenu, byl také v Rusku neznámý libanonský patriarcha, který pak obnos věnoval na charitativní účely.
To jsou velké epizody dějin. Messoriho kniha je výzvou k odhalení mocné přítomnosti Madony za všech dob, i té dnešní, která osciluje mezi slepým laicistickým racionalismem a vírou v horoskopy.
Na pomoc nám přichází velký konvertita bl. John Henry Newman, někdejší anglikánský duchovní, který choval hlubokou úctu k Panně Marii a který nám ukazuje, jak pozvednout zrak k nebi a zakusit Mariinu režii v našem životě.
Antonio Giuliano, Avvenire
