Menu


Hrátky s čertem

                 16.7. 2020

 

K pitvám historické mrtvoly

Z původně nedotknutelného 2VK se teprve v důsledku bujného kvasu jeho katastrofálních výsledků stal konečně předmět postupně stále smělejší a nesmlouvavější kritiky.

Proč 2VK nehovoří o pekle? To je otázka, kterou Roberto De Mattei položil již před deseti lety. Odpověď je prostá: protože o něm záměrně hovořit nechtěl, jako vůbec o tom nejdůležitějším: o posledních věcech člověka. A hovořit o něm nechtěl ze stejného důvodu, z jakého koncilní papežové odmítli zveřejnit integrální fatimské poselství, jak jim bylo uloženo již roku 1944, včetně požadovaného zasvěcení Ruska.

Toto všechno je součástí velmi zdařilé Satanovy hry na schovávanou, která umožnila odvěkému nepříteli jeho velké historické tažení za degradaci a pokoření církve Ježíše Krista. Ďábel není pouze otcem lži, je jejím vynálezcem a mistrem už od dob Adama a Evy, podařilo se mu přivést lež až k vrcholu dokonalosti, takže kdyby to bylo možné, svedl by i vyvolené. Ty, které skutečně svedl, mezi vyvolené zřejmě nepatří. A podařilo se mu fantasticky svést celý Koncil, tedy nejvyšší církevní shromáždění, které by mělo být neomylnou hlasatelkou, zárukou pravdy a víry a pevnou oporou věřících.

Jedna z největších, nejdrzejších, nejjedovatějších a přitom nejúspěšnějších historických Satanových lží je dovedně nastrojené Roncalliho heslo AGGIORNAMENTO. Začarované slůvko, které dokázalo účinně připravit půdu pro žádoucí svůdné představy: dosavadní církev je zatuchlá veteš, je třeba otevřít okna novému svěžímu vzduchu současného světa.

Stejně mazaný je převlek, který si Satan vylhal pro své organizované masonské reprezentanty, roztroušené po všech končinách do klíčových pozic světového dění tak, aby nikoho nenapadlo, že jsou to skalní posty, které učiní z celého světa říši Satanovu. Tak jako v koncilu se nemluví o ďáblu a pekle, tak ani zde ovšem není zmínka o ďáblu. Nový lepší svět totiž má být dílem a říší velkého geniálního Stavitele, Architekta Nového řádu, o němž mají být jeho zasvěcenci přesvědčeni, že záhy definitivně nahradí dnes již neúspěšného a zaostávajícího Boha, který houfně ztrácí své někdejší přívržence. Největším masonským trikem je skutečnost, že Církev mu už nemá být a ani není v tomto procesu protivníkem a překážkou, ale horlivým a vstřícným spojencem a pomocníkem. Rozhodujícím krokem k této tak zásadní a historické změně situace se stal 2VK, který znamená ve svých důsledcích předání církve do služeb Satanovi.

Tento koperníkovský zlom umožnila skutečnost, že oba papežové koncilu byli pečlivě připravení svobodní zednáři a samotný koncil se odbýval v režii masonerie. Dosvědčuje nám to ex-zednář Zagami a nezávisle na něm z pověření Pia XII. detektiv sv. otce Pia Don Luigi Villa. Koncilní papežové se také ze svého zvráceného masonského přesvědčení a poslání sami před celým světem vyznali: jak zahajovací projev Roncalliho tak i závěrečná řeč Montiniho jsou nadšeným a programovým vyznáním masonských novot a ideálů. Neméně horlivým pokračovatelem a praporečníkem uzavřeného bratrství se Satanovými služebníky byl i další papež, polský pseudosvětec Wojtyła, jak to demonstroval svým nerozlučným přátelstvím s generalitou B’nai B’rith, o jeho vstřícnosti k islámu a pohanství ani nemluvě.

A jeho nástupce? Věčná škoda, že se Benediktova „hermeneutického vynálezu“ nedožil Romano Amerio. Byl by ho smetl ze stolu jak špinavé prádlo, jak se toho nakonec konkrétně ujal jeho žák Enrico Maria Radaelli.

Řekl bych, že Ratzingerův vynález dvou hermeneutik koncilu, s kterýmžto nápadem přišel 40 let po jeho skončení, byla ve skutečnosti jeho velká kouřová clona, která měla všechny zaměstnat zcela jalovými spory o kontinuitě a diskontinuitě a zamést tak stopy o lvím podílu budoucího papeže na heretickém koncilu, aby se tak z rozvratníka stal dodatečný zachránce a východisko z nouze: »Já nic, já emeritní papež!«

Skutečná „hermeneutika koncilu“ je zcela jednoduchá, praktická a má jedinou interpretaci: otevřít cesty k nastolení a zavedení jakékoliv zvůle, včetně těch nejhorších forem nemravnosti, jak nám to již sedm let v neúnavné kontinuitě prakticky servíruje argentinský poskok OSN a &, sjednotitel všech zbloudilých „náboženství“ a arcikněz Matky Země, horlivý likvidátor křesťanské Evropy za potlesku svých pomatených ctitelů.

Zabývat se koncilem nemá už prakticky žádný význam. Co nás musí zajímat: jak organizovat svépomocnou záchranu a dostat z této bryndy zbytek věrných ovcí, které jsou už drahnou dobu bez pastýřů. Ti, kteří se zoufale báli rozkolu, ať si uvědomí, že už v něm dávno vězíme, a to v rozkolu velmi komplikovaném, který nemá v církvi precedent.



Slova posledních faktických papežů k sbratření se Satanem

Papež

Dokument

Datum vydání

Klement XII.

Ústava In Eminenti

28. duben 1738

Benedikt XIV.

Ústava Providas

18. květen 1751

Pius VII.

Ústava Ecclesiam a Jesu Christo

13. září 1821

Leon II.

Ústava Quo graviora

13. březen 1825

Pius VIII.

Encyklika Traditi humilitati

24. květen 1829

Řehoř XVI.

Encyklika Mirari vos

15. srpen 1832

Pius IX.

Encyklika Qui pluribus

9. listopad 1846

Encyklika Quanta cura

8. prosinec 1864

Syllabus Errorum

8. prosinec 1864

Multiplices inter

25. září 1865

Ústava Apostolicae Sedis

12. říjen 1869

Lev XIII.

Encyklik a Humanum genus

20. duben 1884

 

                                         viz                                                                     

                                                                                                                    -vu-