Nové scénáře v Itálii a v Evropě v epoše koronaviru
15. 3. 2020
Nebudu hovořit na toto téma z hlediska lékařského nebo vědeckého. K tomu nejsem kompetentní. Budu se držet jiných hledisek: hlediska vědce politických a sociálních věd; hlediska historika; a hlediska filozofa dějin.
Vědec sociálních věd
Politické a sociální vědy je to, co studuje současný člověk v kontextu sociálním, politickém a geopolitickém. Z toho zřetele se nezabývám původem koronaviru, ale sociálními důsledky, které z toto plynou.
Epidemie je rozšíření nakažlivé nemoci v měřítku národním nebo světovém (v tom případě se nazývá pandemie), která postihuje velký počet individuí v průběhu velmi krátké doby.
Koronavirus v označení SZO jako »Covid-19« je infekční nemoc, která se rozšířila po světě z Číny. Itálie je jedna ze západních zemí, která je nejvíce zasažena.
Proč je dnes v Itálii karanténa? Protože jak postřehli pozorní odborníci od první chvíle, problém koronaviru není prezentován z hlediska úmrtnosti na tuto nemoc, nýbrž vzhledem k rychlosti, s jakou se nákaza šíří. Všichni jsou zajedno, že úmrtnost na chorobu není nejvyšší. Nemocný, ošetřovaný specializovaným, dobře vybaveným personálem, může se z nemoci uzdravit. Ale jelikož z důvodu rychlého procesu nákazy mohou být současně postiženy miliony osob a počet nemocných vzrůstá, nastává nedostatek potřebných personálních struktur. K léčbě těžkých případů je zapotřebí terapie pro intenzivní ventilaci plic. Pokud toto zařízení není k dispozici, pacienti umírají. Když se počet případů rozmnoží, zdravotní služby nejsou schopny zajistit terapii pro všechny a stále větší počet pacientů chorobě podléhá.
Epidemiologické projekce jsou neúprosné a odůvodňují přijatá opatření. Pokud by nebyl koronavirus pod kontrolou, může zničit celou italskou populaci, ale předpokládejme, že půjde jen o 30% nakažené populace, tedy cca o 20 milionů osob. Jestliže 10 % z nich se ocitne v krizi, znamená to, že tyto osoby bez intenzivní terapie jsou odsouzeny k smrti. Jednalo by se o 2 miliony přímých úmrtí, plus všechny důsledky kolapsu sociálního a ekonomického systému, který z toho vyplývá.
Kolaps zdravotního systému totiž s sebou přináší další důsledky. První je zhroucení produkčního systému země.
Obyčejně ekonomické krize skrývají v sobě nedostatek nabídky a poptávky. Ale jestliže ti, kteří by chtěli konzumovat, musí zůstávat doma a obchody zůstávají zavřeny, ti kteří by byli schopni nabízet, nebudou schopni logistickými cestami dopravit produkty ke klientům, protože transport zboží a místa prodeje jsou rovněž v krizi, systém dodávky se zhroutí. Ústřední banky nejsou schopny situaci zachránit: krize koronaviru nemá monetární řešení, píše Maurizio Ricci v La Repubblica 28. února. Stefano Feri konstatuje: Typické keynesiánské recepty - vytvořit pracovní místa a umělou poptávku veřejnými prostředky - nejsou použitelné, když pracovní síly zůstávají doma, kamiony necirkulují, stadiony jsou zavřeny, lid neobjednává ubytování a pobyty, protože je doma a je nemocný, a bez placení a poplatků je politika bezmocná. Nestačí vládní dekrety ani reorganizace struktury odbytu.
Výraz „dokonalá bouře“ předložil již před několika lety ekonom Nouriel Roubini, aby tak označil finanční podmínky, které způsobují zhroucení trhu. Dojde ke globální recesi způsobené koronavirem, tvrdí Roubini a dodává: Krize exploduje a způsobí spoušť. Předpovědi Roubiniho potvrzuje pád ceny nafty po neuzavření dohody Opec a Saudské Arábie, která provokuje Rusko a rozhodla snížit ceny, ale ty nejsou potvrzeny vývojem událostí.
Slabým bodem globalizace je „propojení“: slovo - talisman dnešní doby, kdy ekonomie je náboženstvím. Querida Amazonia papeže Františka je hymnou na propojení. Systém distribuce produktů je jedním z řetězů tohoto ekonomického propojení.
Není to problém trhu, ale reálné ekonomie. Nejen finance, ale také průmysl, obchod a zemědělství jsou sloupy ekonomie státu a ty se mohou se zhroutit, když se systém produkce a distribuce ocitne v krizi.
Ale je zde další bod, který se objevuje: hrozí nejen kolaps zdravotního systému, nejen možnost ekonomického krachu, ale na řadě je samotný kolaps státu a veřejné autority, jedním slovem sociální anarchie. Revolty v italských věznicích ten směr naznačují.
Epidemie mají psychologické důsledky vzhledem k panice, jakou mohou vyvolat. Na přelomu 18. a 19. století se zrodila sociální psychologie. Jeden z jejích prvních exponentů, Gustav Le Bon (1841-1931), je autorem slavné knihy Psychologie davu.
Bon analyzuje chování kolektivu a vysvětluje, jak individuum v davu prochází psychologickou změnou, ve které pocity a vášně se proměňují nakažlivým způsobem jako infekční nemoci. Moderní teorie sociální nákazy, která se inspiruje u Le Bona, vysvětluje, jak individuum chráněno davem se klidně může stát agresivní pod vlivem napodobování nebo sugesce. A panika jednoho z těchto sentimentů se může proměnit v sociální nákazu, jak tomu bylo za Francouzské revoluce v období tzv. „velkého strachu“.
Jestliže se ke zdravotní krizi připojí krize ekonomická, nekontrolovaná vlna paniky může rozpoutat násilné projevy davu. Na místo státu nastoupí kmeny, bandy, především z periferií velkých měst. Anarchie má svoje agenty, sociální válku, která byla analyzována Fórem sv. Pavla, na jedné konferenci levicových organizací a byla aplikována v Bolívii a Chile, Venezuele a Ekvádoru, a může se rozšířit i do Evropy. Tento revoluční proces odpovídá projektu globalistické lobby „pánů chaosu“, jak to definuje Renato Christin. A pokud je tomu tak, je také pravdou, že to, co bude poraženo touto krizí, je utopie o globalizaci, o unifikaci lidského rodu: globalizace totiž ničí prostor a rozmělňuje vzdálenosti: dnešní pravidlo, jak utéci před epidemií je naopak sociální odstup a izolace individua. Karanténa je diametrální opak „otevřené společnosti“, jakou propaguje Sorors. Koncepce člověka jako vztahu, typická pro určitý filozofický personalismus, je na odchodu.
Papež František po debaklu Querida Amazonia velmi počítal se zasedáním věnovaným tzv. „global compact“; mělo se konat ve Vatikánu 14. května. Akce je proto odložena, ale tím se oddaluje nejen doba, ale rozplývají se také původní ideologické předpoklady. Koronavirus nás staví před holou skutečnost. Není konec s hranicemi, který měl předznamenat pád berlínské zdi. Nenastupuje triumf nového světového řádu: je to triumf světového zmatku. Politický a sociální scénář se týká společnosti, která se rozpadá a rozkládá. Je to všechno organizováno? Je to možné. Neboť historie není sled determinovaných událostí. Správcem historie je Bůh. My jsme správci zmatku. A to je konec „globálního města“. Zabijákem globalizace se stal globální virus zvaný koronavirus.
