Lumen de Lumine

Bez ohledu na jeho vysvětlení, nemá Rahner s titulem „Spoluvykupitelka“ žádný problém. Rahner dokonce uznává mariánský titul „Prostřednice všech milostí“ (s. 16), i když ho bohužel omezuje na pouhou přímluvu (srov. S. 14). Později v této knize Rahner znovu opakuje, že Maria „je prostřednicí pro nás všechny ve společenství svatých, prostřednicí všech milostí“ (str. 120).

V článku „Mariánská úcta a emancipace žen“, v „La Civiltà Cattolica (sv. II, 1970, s. 123-132), belgický jezuita P. Jean Galot S.J. (1919-2008) píše: „Spoluvykupitelka: tento titul dobře vyjadřuje Mariin úřad, i když vyvolal kritiku určitého počtu teologů, kteří se obávali, že jde o tvrzení rovnosti Marie s Ježíšem. Jelikož však Kristus je Vykupitel, a nikoli spoluvykupitel; jednoduše to naznačuje roli spolupráce při vykoupení. Ve skutečnosti je celá církev spoluvykupitelkou a každý křesťan je spolukupitelem. O svém apoštolském poslání sv. Pavel neváhal říci: „Jsme Boží spolupracovníci“ (1 Kor 3,9). Marie je spoluvykupitelkou ve speciálnějším a jedinečném titulu: ženy, nové Evy, kterou Otec spojil s vykupitelskou obětí Krista a mesiášským narozením.“ (str. 128).

P. Galot bohužel nesdílí mariánský titul „prostřednice všech milostí“ (srov. S. 130).

V roce 1978 vydaly Pauline Editions druhé vydání (1. vydání 1977) knihy „Mariánský měsíc. 31 krátkých biblických meditací“ („Imprimatur: Bari 21.2.1977 Mons. Francesco Colucci, vic. Gen.“: Str. 4) redemptoristy P. Bernharda Häringa C.Ss.R. (1912-1998), která Marii nazývá : „Spoluvykupitelka“.

Maria je „nová Eva“ (str. 31, 36), je „matkou živých“ (str. 36).

„Maria, prostá jako holubice, bude vždy poslušná Ducha svatého, aby mohla plnit svou roli v díle vykoupení.“ (Str. 67).

Zde nacházíme ústřední pasáž: «Kristovo utrpení je samo o sobě úplné a nevyžaduje žádné dodatky, ale vykupitelská síla jeho utrpení a smrti je tak velká, že umožňuje nové Evě aktivně se na něm podílet. Můžeme ji tedy nazvat „spoluvykupitelkou“, ona nezmenšuje, nýbrž vyvyšuje Krista, jediného Vykupitele a Prostředníka“ (str. 105).

V komentáři k Ježíšovým slovům: «Hle, tvá matka», P. Häring píše o Marii: «[…] proto je slovo adresováno všem: „Hle, tvá matka!“. Před námi stojí žena, nová Eva, Matka živých, velké znamení Apokalypsy. Milujeme tuto matku, protože nás porodila porodem na kříži Vivifikátora! […] Je Matkou církve“ (str. 110).

I v pokoncilních františkánských kruzích stále existují hlasy o spoluvykupitelství.

V roce 1966 v Palermu vyšla v edici „Crociata del Gangelo“ kniha „The Primacy of Christ in San Paolo and Duns Scotus“, kterou napsal P. Gabriele Allegra OFM (1907-1976; blahořečen v roce 2012 Benediktem XVI.). Konzultoval jsem vydání vydané v roce 2011 v Porziuncola Editions of Assisi.

Allegra píše: „Zdá se mi ještě, že ve světle této doktríny vyplývá: Christocentrismus a vykoupení z čisté lásky má logický důsledek: Neposkvrněné početí Panny Marie a hodnotu jejího Soucitu jako Spoluvykupitelky“ (G. Allegra OFM, „Doctrinal“ a morální odchylky (příčiny a nápravná opatření), Convento S. Biagio, Acireale (CT) 1993, s. 70).

V malém díle „Peregrinantibus et itinerantibus“, které napsal mezi Macaem a Hongkongem v roce 1970, P. Allegra ukazuje, že navzdory nekontrolovatelnému a arogantnímu pokoncilnímu teologickému progresivismu obhajuje a podporuje: «doktrínu o univerzálním prostřednictví a spolupráci - spoluvykupitelství Panny Marie, [...] modlitbu svatého růžence a [...] zasvěcení jejímu Neposkvrněnému srdci a další praktiky mariánské oddanosti představují zdroj intimní a nadpřirozené radosti a síly pro adoptované děti" (G. Allegra OFM, Odchylky doktrinální a morální (příčiny a nápravná opatření), Convento S. Biagio, Acireale (CT) 1993, s. 112).

Také v časopise „Miles Immaculatae“ „Milice Neposkvrněné“, který v té době redigoval řád Menších bratří, existují příznivci Spoluvykupitelky. Cituji několik článků. Na téma „Miles Immaculatae“, rok II, Fasc. 3, 1966, v článku „Orientace mariologie po koncilu“ (str. 308-314), P. Leone Veuthey OFM (1896-1974) uznává v Nejsvětější Marii „její nezastupitelnou roli univerzální Mediatrix a nejvyšší Spoluvykupitelky“ (str. 313).

P. Veuthey uvádí Božské mateřství Panny Marie jako základ pokoncilní mariologie (to je hledisko tomistické mariologie): „Maria není Matkou, protože je dobrotivá, ale je dobrotivá, protože je Matkou; není matkou, protože je Prostřednicí a Spoluvykupitelkou, ale je Prostřednicí a Spoluvykupitelkou, protože Matkou“ (str. 311). V každém případě i on uznává, že Maria je „Spoluvykupitelka“.

V „Miles Immaculatae“ rok VI, Fasc. 1. 1970 v článku „Mariánská mise františkánů“ (str. 41–49) píše P. Orlando Todisco o Nejsvětější Marii: „Spoluvykupitelka obětovala jako velkou cenu vykoupení svého Syna, jako silná a soucitná žena, když Kristus odevzdal svého ducha na kříži, aby odčinil každičký dluh, očistil nás a vykoupil ...“ (str. 46).

V „Miles Immaculatae“, rok VII, Fasc. 3–4, červenec – prosinec 1971, v článku „V seznamu blahoslavených“ (str. 289–334) o beatifikaci P. Maximiliána Kolbeho, P. Antonio Blasucci OFM (1911-1987) sdílí mariánský titul „Spoluvykupitelka“ (s. 309).

V „Miles Immaculatae“, ročník VIII, Fasc. 3-4, 1972, v článku „Don Giacomo Alberione a Madonna“ (str. 255-257), P. Antonio Blasucci OFM připomíná, že zakladatel Paulinské rodiny také nazýval Pannu Marii: „univerzální prostřednice milostí“, „spoluvykupitelka s Kristem Vykupitelem“ (str. 256).

V „Miles Immaculatae“, rok X, Fasc. 3. – 4. července – prosinec 1974 v rubrice „Mariánská nauka“ najdeme článek „Tajemství spásy a Maria. «Mater Salvatoris”(str. 211–231) od P. Gabriele M. Roschiniho OSM, který znovu zdůrazňuje, že Maria je „opravdová a správná Spoluvykupitelka lidského rodu“ (str. 215). «[…] Řádné Magistérium může mít tedy jasno o bezprostřední spolupráci Marie SS. na vykoupení“ (str. 217), „Maria Spolu-vykupitelka“ (str. 218). „Vykoupení lidského rodu“ je „okamžitým a současným výsledkem bezprostředního společného působení Vykupitele a jeho Matky, Spoluvykupitelky“ (str. 220).

V „Miles Immaculatae“, rok XII, Fasc. 1–2, 1976, v článku „Prof. Enrico Medi ve světle Marie“ (str. 107–114), P. Sebastiano Botticella OFM uvádí pasáže, ve kterých Medi (1911-1974), slavný italský fyzik, politik a akademik, uvádí (v knize z roku 1973): «Maria obětovala svého Syna Ježíše jako oběť za vykoupení lidí z hříchu; Ježíš, Vykupitel, předává celé lidstvo Spoluvykupitelce a ustanovuje ji Matkou všeho stvoření, Ji, Matku Boží. [...] univerzální prostřednicí“ (str. 110).

Na „Miles Immaculatae“, ročník XIII, Fasc. 1. – 2. ledna - červen 1977 v článku „Titul «Marie Matka církve»“ (s. 19–36) cituje P. Dominika Bertetteho SDB a sdílí to, co píše dominikán Philipon: na Kalvárii Maria „svým soucitem“ (str. 22) dokončuje svůj souhlas „s mateřstvím v úplném Kristu“ (str. 22). Bertetto podporuje „spoluvykoupení“ (str. 30), jakožto spásné přidružení ke Kristově oběti na Kalvárii (srov. LG 58), k němuž byla Maria ustanovena Bohem, přesněji jako podřízená novému Adamovi, zdroji odpuštění, života a spásy pro celé lidstvo“ (str. 30).

„Duchovní mateřství Marie vyplývá z božského mateřství a ze spoluvykoupení na Kalvárii, ve shodě s naukou Druhého vatikánského koncilu, a proto předchází nauku Církve a zasahuje do ní i samotné církve, k níž dává vznik v závislosti na Kristu“ (str. 32).

V roce 1971 vydalo Dehonian Editions of Naples knihu „The Mystery of Mary“ od pasionisty P. Candido Amantini C.P. (1914-1992), slavného exorcisty v Římě na Scala Santa v letech 1961 až 1992. Cituji druhé vydání v Scala Santa Editions (Řím 2018). V kapitole „Maria Spoluvykupitelka lidí“ (str. 191–225) služebník Boží P. Amantini píše, že za svou spoluúčast na oběti Syna na kříži „si Marie zaslouží slavný titul Spoluvykupitelka lidstva“ (str. 191).

Později píše: „Krvavou obětí kříže, na které se tolik podílela Nejsvětější Panna, došlo k vykoupení lidstva v absolutním smyslu, což ji, jak bylo konstatováno, hluboce odlišuje od oběti oltáře, v které se podílí církev. Z tohoto důvodu má Panna plné právo na titul Spoluvykupitelky, který získala výslovně nebo rovnocenným způsobem od mnoha důležitých autorit“ (str. 203).

Velmi zajímavé je také svědectví kněze Dona Nicoly Canzony († 1996), faráře v Castelpetroso (Is), ve službách Svatyně Addolorata v Castelpetroso (Is) v letech 1968 až 1978 a 1983 až 1986.

Don Canzona uvedl, že Mons. Alberto Carinci [arcibiskup Boiano-Campobasso v letech 1948 až 1977; od roku 1982 přijala arcidiecéze současný název Campobasso-Boiano], který při přijetí na audienci spolu se svým klérem ukázal papeži Pavlu VI. obraz Madony z Castelpetroso. Papež reagoval výkřikem: „Ale toto je obraz Spoluvykupitelky!“ (srov. „Don Nicola ... in Paradiso“, in „Corredemptrix. Annali Mariani 1996“, Santuario dell'Addolorata, Castelpetroso (Is) 1997, s. 306; srov. také P. Alessandro M. Apollonio, „«Toto je obraz Corredemptrix“ (Paul VI)“ v „Corredemptrix. Annali Mariani 2004“, Santuario dell'Addolorata, Castelpetroso (Is) 2005, s. 164).

Právě citované texty neuvádějí datum této audience. Předpokládám, že se tak stalo počátkem 70. let vzhledem k tomu, že v roce 1973 prohlásil Pavel VI. Bolestnou paní z Castelpetroso za patronku Molise.

Podle tohoto svědectví proto dokonce Pavel VI., i když ne v oficiálních dokumentech, nazýval Pannu Marii: „Spoluvykupitelka!“.

Nejjistější a nezpochybnitelné je to, že těsně po Druhém vatikánském koncilu za pontifikátu papeže Pavla VI., se titul Spoluvykupitelka objevuje – alespoň jednou - v novinách papeže a Vatikánu.

V Osservatore Romano v sobotu 15. ledna 1966 je noticka titulovaná „Tabor“, ve které se hovoří o Nejsvětější Marii a Eucharistii, tělesném Nanebevzetí P. Marie za všeobecného souhlasu církve.