Bergoglio nevhodný pro biskupský úřad
List La Verità v rozhovoru s autorem knihy Il Papa Dittatore
La Verità: Proč jste se rozhodl napsat tuto knihu? Musel jste použít pseudonym?
MC: V zásadě je třeba říct, že mediální obraz, který v minulých pěti letech papež František přijal, je jedním z nejneobyčejnějších podvodných příběhů současné doby. Všichni, kdo pracují ve Vatikánu, znají propastný rozdíl mezi tímto obrazem a skutečností a není třeba se divit, když někdo další tuto pravdu najednou odhalí.
Svou knihu jsem napsal pod jménem Marcantonio Colonna, protože to 
byl velký vojevůdce katolické církve 16. století. Každý, kdo tuto knihu přečte, uvidí, že se v žádném případě nejedná o útok proti církvi. Záměrem knihy je varovat církev, aby ještě jednou neopakovala takovou chybu, totiž zvolit za papeže neznámého kardinála, který se najednou osvědčí jako někdo zcela jiný, než jakým se zdál. Pseudonym byl nutný, neboť jak ukazuje kniha, papež František se nemilosrdně mstí těm, kteří se mu protiví. Tři asistenti kardinála Müllera, kteří v říjnu 2016 byli propuštěni kvůli údajné kritice papeže, jsou toho příkladem.
Církevní varianta Juana Perona
La Verità: Proč je podle vašeho názoru Bergoglio „diktátor“?
MC: Slovo „diktátor“ označuje suveréna, který prosazuje svou vůli 
zneužíváním práva a zákona. To je něco zcela jiného než řádná autorita, která hlavě katolické církve tradičně přísluší. Chtěl bych znovu poukázat na kardinála Müllera. Pokoušel se hájit své podřízené. Na to obdržel od papeže odpověď: „Já jsem papež a nikomu se nezodpovídám ze svých slov“. To není způsob, jakým papežové tradičně uplatňují svou autoritu. Když nazývám papeže Františka diktátorem, chci poukázat na těsnou paralelu se stylem Juana Perona, argentinského diktátora za Bergogliova mládí. Jeho vliv je rozhodující pro výklad Františkova stylu. Jak říkám v knize, je církevním provedením Juana Perona.
Nezvěstný posudek generála jezuitů
La Verità: V knize vyprávíte málo známou epizodu z Bergogliovy minulosti. Týká se jezuity Patera Kolvenbacha. Oč se přitom jedná? Jak jste se o té epizodě dověděl?
MC: 1991, když byl Jorge Bergoglio jmenován světícím biskupem, 
byla k tomu nezbytná zpráva generálního představeného řádu jezuitů P. Kolvenbacha. Jeho odpověď, která se opírá i o jiné členy řádu, zněla, že Bergoglio se nehodí k tomu, aby byl jmenován biskupem. Pater Kolvenbach tvrdil, že Bergogliovi schází psychologická rovnováha, že má lstivý charakter a v době, kdy byl provinciálem, vyvolal v řádu rozkol. Tato zpráva byla předána Kongregaci pro biskupy a byla známa poměrně velkému počtu osob. Bergoglio si pospíšil, když se stal papežem, aby všechny tyto stopy zahladil. Kopie, která se nacházela v archivu Tovaryšstva v Římě, zmizela.
La Verità: Jak jste shromáždil materiál pro svou knihu?
MC: Různí novináři napsali o mé knize, že neobsahuje nic nového. Opírá se skutečně o velké množství článků, které byly v minulých letech zveřejněny, např. Sandro Magistrem. Šlo prostě o to materiál shrnout. Přesto si myslím, že kniha je svou druhou kapitolou důležitým přínosem, který odhaluje minulost Jorge Bergoglia v Argentině, kde byl znám jako lstivý politik a manipulátor v peronistické tradici. I zde je pro Argentince málo nového, ale jde o to, seznámit s těmito fakty také ostatní svět. Byl jsem jen nástrojem, který se prosadil přes jazykové bariéry. A ještě něco: Odhalení odporu proti reformám a vlády strachu v nynějším Vatikánu, je známo těm, kdo tam pracují. Bylo však nutné, aby někdo veřejně odhalil, co už bylo známým tajemstvím.
Mafie Sankt Gallen
La Verità: Jak se stal Bergoglio papežem?
MC: Moje první kapitola popisuje akci skupiny kardinálů z konkláve 2013, kteří byli známí jako „Mafie Sankt Gallen“ pro zajištění volby 
Bergoglia. Tento titul pochází od jednoho z členů samotné skupiny, jmenovitě kardinála Danneelse, který byl na to tak pyšný, že to sám vyprávěl svým životopiscům. Dovolte mi, abych dodal, že označení „Mafie Sankt Gallen“ pochází také od Danneelse. Asi si neuvědomoval, že tím prozradil těžké provinění proti církevnímu právu, které přísně zakazuje jakoukoliv formu konspirace a ovlivňování konkláve. Skupina Sankt Gallen se scházela roky tajně před konkláve v roce 2005, kdy chtěla zabránit volbě kardinála Ratzingera. Tehdejším jejich kandidátem byl Bergoglio. Když Benedikt překvapivě abdikoval, chopili se příležitosti, aby se pokusili o to, co se nepodařilo před osmi lety.
Nenáviděná reforma církve
La Verità: Jaký je Váš názor na Bergogliovy reformy?
MC: Třetí kapitola má název: „Reformy? Jaké reformy?“ Popisuje podrobně, jak jsou reformy mocnými představiteli kurie, s nimiž se Bergoglio spojil, zcela blokovány. V první linii: Reforma kurie byla zcela zmařena Státním sekretariátem, kde je kardinál Parolin nejmocnější ze všech. Za druhé: Byl porušen slib, zasahovat proti skandálům pedofilních kněží. Jsou známy případy na špičkových pozicích, které kurie chrání. Za třetí: Zcela byla zastavena reforma financí, od níž se očekávalo, že bude zřízen nový hospodářský sekretariát pod vedením kardinála Pella. Byla bojkotována malým okruhem kardinálů, kteří se nechtěli vzdát své kontroly, a podařilo se jim zvítězit. Propuštění generálního revizora Libera Milone bylo dalším vítězstvím odpůrců reformy. Proč se tak děje? Protože papež František, který byl zvolen, aby církev reformoval, přišel na to, že kurie je efektivněji kontrolována zkorumpovanými postavami, které jsou na něm závislé, aby udržovaly jeho moc. Slepě ho poslouchají.
La Verità: Jaká je ve Vatikánu reakce na vaši knihu?
MC: Moje kniha se ve Vatikánu nelíbí. Ihned byly činěny pokusy zjistit, kdo ji napsal. Mysleli, že autora již vyslídili, když někoho, kdo je v Anglii, obtěžovali telefonickými hovory. To, čeho si nejsou vědomi, je: kniha není názorem jednotlivce, nýbrž tlumočí starosti mnoha lidí ve Vatikáně i mimo něj, kteří znají pravdu.
Katholisches
