Chorobná sebekritika
Dejte mi zapravdu, starému bezvěrci, který ví, co říká: Veledílo protikřesťanské propagandy spočívá v tom, že se jí podařilo vyvolat u křesťanů a především u katolíků špatné svědomí; naočkovat vám rozpaky, ne-li lži v oblasti dějin. Vyvolávali přesvědčení, od reformace až dodnes, že mají fakta, ze kterých vás usvědčí, že jste odpověděni takřka za všechno zlo ve světě. Paralyzovali vás v masochistické sebekritice, aby neutralizovali kritiku za to, že zaujali vaše místo. Feministky, homosexuálové, zastánci třetího světa, pacifisté, exponenti všech menšin, protestující a nespokojenci všeho druhu, vědátoři, humanisté, filozofové, ekologisté, animalisté, moralisté, laici: od těch všech jste si nechali vystavit účet, často zkreslený, bez jakékoliv diskuze. Není problému nebo omylu či utrpení v dějinách, který by vám nemohl být připisován. A vy, často neznalí své vlastní minulosti, jste si přestali věřit, a dokonce jste je podporovali. Zatímco já, agnostik, ale historik, který hledá objektivní pravdu, vám říkám, že máte reagovat ve jménu pravdy. Často to totiž není pravda, a pokud je na tom něco pravdy, je také pravda, že v bilanci dvaceti století křesťanství převažují světla daleko nad stíny.
A pak: proč nepožadujete účty od těch, kdo vám předkládají ty svoje? Byly snad výsledky toho, co následovalo, lepší než ty, které předcházely? Z jakých kazatelen zkroušeně posloucháte určitá kázání?
Léo Moulin, citováno z Vittorio Messori: Pensare la storia, Una Lettura cattolica dell´avventura umana, San Paolo 1992.
Chiesa e post concilio
