Došlo až ke kritice papeže Wojtyly
Někdo může položit otázku, zda kniha, kterou napsal mons. Laise před 25 lety, nebude již zastaralá. Četné překlady a reedice s různými aktualizacemi dokazují, že kniha se stále těší pozornosti, její četba za nejrůznějších okolností probouzí trvalý zájem a čtenáři v ní nadále objevují důležité informace:
a) přístup k autentické legislativě, která byla absolutně neznámá i pro mnoho pastýřů;
b) poznání historické situace, ve které se legislativa realizovala;
c) některé podněty a dramatické důsledky, jaké přijímání na ruku přineslo pro víru v reálnou přítomnost a eucharistickou zbožnost;
d) některé prvky vztahů mezi autorem a jeho biskupskou konferencí, jeho nezávislost na těchto vztazích jmenovitě v jeho vlastní diecézi;
e) úvaha o fungování některých „mechanismů nátlaku“ uvnitř církve, schopných dosáhnout změny papežského rozhodnutí, která demonstrují způsob účinného jednání, což je dodnes aktuální v různých jiných oblastech.
Chtěl bych připojit další dvě svědectví o závažnosti této knihy, především je to článek prof. Mauro Gagliardiho ( tehdejší poradce Oficia pro papežskou liturgii v revue Filozofické fakulty papežské univerzity Regina Apostolorum) pod titulem: "L'autorità legislativa del Vescovo diocesano circa la distribuzione della Comunione sulla mano. Note di diritto liturgico". Alpha Omega, XVI, n. 1, 2013 stránky 127-138
Je zde celá kapitola věnovaná biskupu Laisovi a jiná kapitola se zcela shoduje s výkladem argentinského autora. Týká se situace, kdy indult není v diecézi uplatněn:
»Jestliže se biskup rozhodne, že ve své diecézi indult neuplatní, není to on, kdo zakazuje podávání Eucharistie na ruku, nýbrž je to generální, tedy obecně platná norma potvrzená nejvyšší autoritou (papežem Pavlem VI.) skrze Memoriale Domini. Biskup se prostě rozhodl, že indult nebude aplikovat a že v jeho diecézi platí bez výjimek tradiční platná norma potvrzená Palem VI., která dodnes nebyla nijak upravena či změněna.
Další aplikaci najdeme v doktorské práci Frederika Bortoliho : Podávání přijímání na ruku: Profily historické, jurisdikční a pastorační. ( Cantagali Siena 2018). Také zde najdeme celou kapitolu od biskupa Laise ( Indulto in Sagentina str.178-188). Don Bortoli chválí mons. Laise jako velmi dobrého odborníka na církevní právo, který pracuje v této oblasti velmi přesně a důsledně, což potvrdila dvě dikastéria v Curia Romana. Uvádí, že ze svědectví mons. Laise je možno jasně poznat, že přijímání na ruku propagovaly samotné biskupské konference jako údajně nejlepší způsob podávání Eucharistie, jako by to byla samotná vůle Svatého stolce a papeže. Ve skutečnosti indult neměl být prostředkem k šíření této formy, ale pouze východisko z nouze tam, kde se tento způsob již nezákonně zabydlel a kde je obtížné ho zastavit.
Kniha Dona Bortoliho použitá jako doktorská práce je a bude velmi dobrým zdrojem na toto téma díky pramenům použitým u mons. Laise, ze kterých vyplývá, že Pavel VI. neměl v úmyslu přijímání na ruku zavádět, neboť 19.ledna 1977 poručil poslal list prefektovi Kongregace pro posvátný kult, ve kterém stojí: „Jelikož se jedná o velmi důležitý a delikátní materiál, pověřila mě Jeho Svatost, abych vám poslal jeho kopii s prosbou, aby byla uplatňována jako důležité podněty ttaké pro činnost Kongregace pro svatořečení“.
Jde o tyto podněty: „zastavit udělování nových indultů a prohlásit otevřeně, že kde nebyl schválen indult, praxe přijímání na ruku je ilegální, neboť že tato praxe působí pokles eucharistické úcty, nedbá se zneuctění fragmentů a usnadňuje svatokrádežnou praxe vynášení posvěcených hostií k zneužití. Ale prefekt Kongregace pro kult kardinál Knox tento podnět nepřijal. Rok nato 1. února 1978 přišel ze Sekretariátu další list, v kterém Pavel VI. žádá zastavení této praxe, ale odpověď byla opět negativní.
Státní sekretariát poslal třetí list ( tentokrát z pokynu Jana Pavla II.), aby nové indulty byly zastaveny, ale narazil na silný odpor. Biskup Luigi Betazzi napsal o Vánocích Janu Pavlu II., že tento problém pokládá za zcela okrajový, stěžuje si, že italská biskupská konference dosud neobdržela indult, a kritizuje Jana Pavla II., že nové indulty zastavil: »Nezdá se mi správné, že takto používáte svou autoritu«.
Po pěti letech v únoru 1985 se s indulty začíná jako na začátku
Nicola Bux, Nuova Bussola Quotidiana
