Marcel Lefebvre – obžalovaný, nebo soudce?
Téměř čtvrt století po úmrtí arcibiskup Marcela Lefebvra vychází kniha, která umožňuje s odstupem pohled na jeho tvorbu, trvalé působení a jeho výsledky.
Publikace obsahuje sbírku přednášek, které arcibiskup Lefebvre 
přednesl v letech 1979 – 1982 v Ecône pro své seminaristy. Látkou těchto přednášek jsou papežské encykliky a jiné učitelské dokumenty zaměřené proti liberalismu, komunismu a zednářství. Titul knihy je ohlasem prudkých sporů mezi arcibiskupem a členy Kongregace pro nauku víry (pod jejím prefektem Franjo kardinálem Šeperem), při kterých Lefebvre vyslýchajícím a obviňujícím prelátům řekl významná slova:
„Když pomyslím, že se nacházíme v budově Posvátného Oficia, které je nejpřednějším obhájcem katolické víry, pak si nemohu pomyslet nic jiného, než že jsem zde jako doma, já, kterého označujete za tradicionalistu a který by měl soudit vás.“
V přednáškách přepisovaných ze zvukových záznamů staví arcibiskup do kontrastu vývoj pokoncilní nauky s předkoncilními naukovými dokumenty. Využívá přitom nesčetných zkušeností ze své misijní činnosti v Africe (v Gabunu a Senegalu), aby doložil, že vnitrocírkevní přestavení výhybky má závažné důsledky v mimocírkevním světě, kultuře, politice a ekonomii.
Co je při četbě církevních naukových textů papežů 19. století a jejich 
výkladu arcibiskupem Lefebvrem nápadné, jsou jasné výpovědi a zdravému lidskému rozumu odpovídající myšlenkové pojetí. Pro dnešní způsob a zvyklosti čtení je obojí velice potřebné, protože jak církev, tak svět používají těžce interpretovatelný novinářský žargon. Přitom není tomu tak, že by papežské texty z devatenáctého století byly triviální. I ony vyžadují dovednost číst. Nicméně ve velmi krátké době vyjde najevo, že se jedná o realitu, pravdu a rozum. Přesněji řečeno, když přijmeme víru a Zjevení, pak vidíme, že rozum má v církvi domovské právo. Ve falešných náboženstvích se s rozumem nesetkáváme. To je zkušenost. Katolické náboženství je zjevení vtěleného Slova, Božího slova, smyslu a plánu.
Tato četba probouzí u čtenáře poznání a souhlas: „Ano, to je opravdu logické.“ „To je zkušenost.“ „Velice správně poznáno a vystiženo.“
Lefebvre výslovně uvádí:
„Je obdivuhodné, jak dobře dokázali dřívější papežové věc pochopit a docela jednoduše ji vyjádřit! Řekli: ‚Jsme pastýři a musíme chránit své stádo. Proti komu? Proti bludům a proti hříchům!‘ (…) Něco takového u papeže Jana XXIII. již nenacházíme“.
V souladu s posláním arcibiskupa bojovat proti rozvracení církve, týkají se témata analýzy liberalismu a zednářství. Ostře je kritizován náboženský indiferentismus. Lidský rozum musí poznat, kde je pravda a spása:
„(Pius IX.) ...sahá dokonce k dalšímu důvodu, proč odsoudit zednářské sekty: je to hrůzu budící systém lhostejnosti vůči náboženství, která je v největší míře v rozporu s poznáním rozumu.“
Jedná se o útoky proti kněžství a celibátu, o přirozené právo a naturalismus, laicismus státu, sociální učení a misie. Konečně – a to je velmi aktuální – na příkladu hnutí Sillon Marca Sangniera analyzuje vnitrocírkevní revoluci. Velmi důležité jsou informace o dechristianizaci států skrze politiku Pavla VI. a de facto církevní schválení sovětského komunismu koncilem (přísně vzato dokonce již dříve). Anekdoty a osobní zkušenosti arcibiskupa dodávají celku velmi živý ráz.
A koncil?
Lefebvre říká ke koncilu jen to, že to byl koncil výslovně „pastorační“ a nikoliv „dogmatický“, a proto nemůže mít doktrinální závaznost větší než kázání. Zní to poněkud neuctivě vzhledem k „dogmatickým konstitucím“. Ve skutečnosti podvratné síly počítaly právě s tím, že na jedné straně hraje koncil jakožto pastorační roli „neodsuzující“, a na druhé straně chce být autoritativní jako dříve.
V „pastoračním“ koncilu »není Duch Svatý povinen zasahovat, aby zabránil omylům. Kdyby byl koncil dogmatický, musel by Duch Svatý zasáhnout« (str. 390).
V této době bezprecedenční církevní krize, kdy se stal předmětem starostí sám Petrův úřad, není sporu o tom, že do svatyně vtrhl „dým Satanův“.
Je velmi záslužné, že arcibiskup Lefebvre detailně prezentoval svým studentům naukové dokumenty papežů 19. století, a kniha z nakladatelství Sarto-Verlag je tak skutečně cenným příspěvkem, který seznamuje širokou veřejnost s touto jeho činností.
Wolfram Schrems
