Kořen veškerého zla 2
26.1.2019
Vraťme se k Židům, o kterých byla řeč v minulé úvaze. Musíme konstatoval, že s největší pravděpodobností aškenázští židé, ze kterých se zrodil sionismus, nejsou ve skutečnosti izraelského původu, ale pocházejí z chazarů, národa ze Střední Asie, který se v VIII. století obrátil k judaismu a pak pod tlakem Mongolů se rozšířil do východní Evropy. Jejich sociální systém je dělil na dvě kasty: kastu vůdců, šlechticů a bojovníků a kastu poddaných, složenou ze zemědělců a obchodníků. I když neměli žádný etnický vztah k antickým Izrealitům, pokládají se za jejich potomky a nahradili je z 90% ve světovém judaismu, představovaném zbylými sefardy roztroušenými ve středomořské oblasti, jedinými semitského původu, ale paradoxně od oněch předchozích diskriminovanými. Ti, kteří okupovali Palestinu, mají s nimi málo společného, ani nemohou obviňovat své odpůrce z antisemitismu.
Uvnitř aškenázského judaismu se vyvinulo chasidské hnutí, velmi známé jako mystický proud, z něhož pocházejí inspirace oněch judajizujících proudů v pokoncilním katolicismu. Nauka učitelů chasidismu se zakládá na kabalistické gnózi, která považuje ďábla a zlo za emanaci z levého boku božstva; zbožný a spravedlivý člověk má mít za úkol obnovovat harmonii mezi kontrasty a pomáhat tak samotnému Bohu (který je ztotožňován s kosmem) a hledat naplnění a vyšší rovnováhu, ve které je hřích překonán tím, že je absorbován dobrem.
Toto staré poslání se realizuje okultními praktikami, které jsou schopni provádět pouze rabíni. Nejmocnější organizace v tomto prostředí se nazývá Chabad Lubavitch a je rozšířena po celém světě. Své ústřední sídlo má v New Yorku. Je to opravdová nadnárodní moc schopná kontrolovat hlavní vlády planety díky kapitálu takových členů, jako jsou Rothschild a Rockefeller, a díky obřadům černé magie.
Neuniklo pozornosti, že Jorge Mario Bergoglio má silné vazby na hebrejský svět. I svým oděvem dával jako arcibiskup najevo různé projevy poddanosti, když přijímal v katedrále opakovaně členy staré masonerie B´naid B´rith; přijímal je přímo v presbytáři, dokonce v průběhu mše svaté.
V dokonalé kontinuitě se svých chováním v Buenos Aires pokračuje soustavně i po přechodu do Říma ve znepokojujících epizodách. Zmíním se zde jen o dvou, které se mi jeví jako obzvláště příkladné. 5. prosince 2016 přijal ve Vatikánu chasidského rabína Adina Steinsalze, knížete nového synedria obnoveného 2006; 17. ledna 2018 v projevu v Chile citoval Gershoma Scholma (1897 -1982), největšího současného odborníka na kabalu, který byl sám kabalistou. I když se to může jevit jako izolované nevýznamné detaily, v kontextu jeho „tekutého magisteria“ nabývají objevné důležitosti.
Duch Talmudu a farizejský legalismus se svou troufalostí anulovat Boží zákon chytráckými interpretacemi a rabínskou kazuistikou bují neklamně v sofismech Amoris laetitia. Dědičný hřích jakoby nespočíval v neposlušnosti k božskému přikázání, jak tvrdí Písmo svaté, nýbrž – podle nových pramenů víry – v rozpolcení mezi člověkem a světem, které staví předmět až na druhé místo jako objekt a na první závistivého a chtivého chamtivce po majetku. Celé toto Bergogliovo pojetí Boha, světa a člověka má jasný kabalistický charakter.
„Mystika lidu“, jakou František nahradil 'teologii osvobození', má zřetelné panteistické rysy, jakoby v jeho idealizovaném lidu žil a promlouval sám Bůh, který proto není nestvořená osobní bytost, neměnná a odlišná od stvoření a křesťanského Zjevení, nýbrž blíže nedefinovaná energie dějin a evoluce, jak ji popsal jiný heretický jezuita Carlo Maria Martini v Hovorech v Jeruzalémě, které ukazují pravou míru jeho apostaze. Takovouto ideu božství je možno ztotožňovat s Bohem Bible pouze pomocí radikální falzifikace Písma svatého, ve které je jedním z předních mistrů.
Z takovéhoto ideologického postoje pramení odmítání klasického metafyzického myšlení, (které umožnilo propracování křesťanského dogmatu a rozvoj moderní vědy) a upřednostnění údajného svědomí jako plodu životní zkušenosti, ve kterém lidská bytost ztrácí své vlastní znaky rozumného tvora, aby mohla splynout s realitou, která ji obklopuje, jako analogická a korespondující.
Z toho pramení rovněž katastrofismus životního prostředí, který je naprosto nevědecký a přičítá lidské činnosti klimatické změny, které jsou prokázány v celém průběhu dějin. Zde by bylo třeba mluvit o manipulacích s klimatem, doloženém faktu, z něhož vyplývá současný zmatek, ale já jen poukážu na konstatování, jehož obětí se stal západní člověk, obviněný z toho, že existuje, že myslí a jedná a nechce se vrátit do hypotetického primitivního „stavu přírody“, jehož opuštění má být údajně skutečným původcem všeho zla.
A zde nacházíme vysvětlení pro exaltaci primitivních kultur, které by křesťanství poté, co je po staletí démonizovalo a dusilo, mělo nyní znovu objevit a osvojit si je. Málo záleží na tom, že tyto kultury obsahují bláznivé typy čarodějnictví a kultu duchů. S cílem nastolit k nim vztahy tolerance a dialogu je prý třeba dívat se na ně s úctou a snad i účastnit se jejich ritů; spíše než odsuzovat kolonizační nadřazenost, je třeba přijímat jejich „magické nápoje“ a „požehnání od šamanů", jak se to již stalo za jiného pontifikátu ve jménu bezpodmínečné úcty k člověku ve všech jeho projevech. (viz) A konečně, nejsou snad jejich duchové součástí božská emanace, určené k tomu, aby všechno zbožštily, byť zatím nedokonale? Člověk opravdu zbožný podle chasidské doktríny má právě za úkol vyléčit se ze svých omezení...
Vidíte, k jaké démonické absurdnosti vede opuštění metafyziky a nekritické přijetí modelů myšlení, které je cizí křesťanské tradici, a k té mít naopak nevyléčitelnou averzi? Po neposlušnosti prarodičů a apostazi vyvoleného národa dospěli jsme k zvrácenému myšlení, které Satan uskutečňuje skrze toho, který se dal do jeho služeb, a to se nyní rozšířilo také v katolické církvi až do té nejvyšší roviny. Souhlasit s touto ideou znamená podrobit se ďábelskému vlivu, který zatemňuje rozum a zotročuje vůli; je to jako nabídnout ďáblu klíč k těm schopnostem, ke kterým by jinak nikdy neměl přístup. Že současná nejvyšší církevní autorita je podřízena takovému vlivu, je na neštěstí více než pouhé podezření: je to právě ono znamení apokalyptické doby v souladu se zatajovaným třetím fatimským tajemstvím podle kardinála Ciappiho a otce Martina Malachiho, kteří poukazovali na odpadlictví církve počínaje od jejího vrcholu. Ten, kdo díky milosti si zachoval nezbytné světlo k objektivnímu hodnocení myšlení, může je nyní demaskovat.
(…)
Jak se zdá, vývoj situace potvrzuje, že je nám určeno, abychom zůstali poddanými buďto EU (v rovině ekonomicko – politické), nebo USA (v rovině strategicko – vojenské), to znamená v podstatě oné okultní „entitě“, která s námi již 70 let manipuluje, ať už skrze tu první nebo druhou a která dovedla Francii na pokraj občanské války. Ale je třeba nadměrně se vystavovat propagandě oné bandy kriminálníků, lhářů, nemravů a rasistů, kteří zničili Sýrii a rádi by vyzkoušeli třetí světovou válku? Vhodná výchozí ohniska jsou připravena na Středním Východě i na Krymu. Má někdo zájem zamíchat se do konfliktu s rizikem, že se může ocitnout na nesprávné straně?
Nemáme na svědomí až příliš mnoho hříchů a pramálo jim odpovídajícího pokání? O fatimských výzvách k obrácení dnes nikdo nemluví. A v těchto poselstvích je také řeč o Rusku, které nebylo dosud jmenovitě zasvěceno a které bylo v božských plánech označeno za nástroj trestu.
Don Elia, La Scure
