Vatikánská filatelie včera a dnes
Na dveře zámeckého kostela Všech Svatých ve Wittembergu údajně vyvěsil Luther 31. října 1517 svých 95 tezí .
V roce 1851 byla na portál tohoto chrámu umístěna mozaika, dílo Augusta Kloebera. Na pozadí je silueta Wittembergu, zatímco v prvním plánu je umístěn křiž a po jeho pravici na kolenou Martin Luther s Biblí přeloženou do němčiny.; na levé straně klečí Filippo Melanchton s Confessio Augustana (první oficiální výklad protestantské nauky redigovaný Melanchtonem 1530). Je to jedna z ukázek prostých lidových forem protestantského umění.
Nebe na obraze je celé žluté a prázdné: bez nebeských obyvatel, nejsou přítomni ani andělé, protože podle této nauky nikdo, ani Matka Boží ani andělé nesmí vstupovat do vztahu mezi člověkem a Bohem.
Tato mozaika se stala předlohou známky, kterou emitovala Poste Vaticane o letošním svátku Všech Svatých. Luther svedený mocnými německými politiky rozséval vůči římské církvi a papeži nenávist šířením satirických a alegorických letáků, kousavých a neuctivých, které se svými skandálními provokacemi velmi podobaly námětům Charlie Hebda; připomeňme si práce Lucase Cranacha staršího, jednoho z hlavních interpretů dunajské školy a luteránské reformace v oblasti umění. Tento umělec se usadil ve Wittembergu v roce 1505, stal se malířem saského knížete Fridricha, který ho povýšil do šlechtického stavu v roce 1509. Zde se velmi spřátelil s Martinem Lutherem. Přesedlal k reformačním ideám a podílel se na tvorbě protestantské ikonografie s náměty ze Starého a Nového zákona. Svými rytinami ilustroval německou Bibli, díla, které mělo zesměšnit oficiální latinské vydání.
Protikatolické tisky si nijak nezadají se současnými francouzskými satirickými časopisy a určitými vulgárními scénami autobiografického filmu Piera Paola Passoliniho. Stačí si připomenout rytinu zobrazující osla, který trochu stojí, trochu se plazí, trochu člověk, trochu kur, trochu slon povýšený na papežský trůn.
Právě tyto rouhavé a znesvěcující grafické artefakty měly za cíl šířit mezi luteránským lidem zevrubná teologická a politická pojednání velkého arcikacíře, bič na církev a na miliony duší. Hereziarchy.
Světci, Panna Maria a andělé byli zrušeni a na jejich místo nastoupily portréty Luthera a Kateřiny Bora, jedné z nejdůležitějších postav protestantské revoluce, která přispěla k zpracování modelu klerikálního manželství a rodiny.
Jestliže dnes Poste Vaticane opanovali interpreti bláznivé luteránské revoluce, 20. února 1946 představily zcela jinou připomínku, totiž sérii 14ti známek na oslavu 400. výročí tridentského koncilu, který protestantismus jednoznačně odsoudil a vytyčil hlavní linii protireformace.
Na editovaných známkách jsou představeny tyto objekty: Katedrála sv. Vigilia v Tridentu; sv. Anděla Merici, (1474-1540, zakladatelku řádu sv. Voršily); sv. Antonín Maria Zacharia, (1502-1539, zakladatel kongregace kleriků sv. Pavla, známých jako barnabité); sv. Ignác z Loyoly, (1451-1556, zakladatel Tovaryšstva Ježíšova); sv. Kajetán z Thieny, (1480-1547, zakladatel řádu theatínů); sv. Jan Fisher (1469-1535, odsouzený Jindřichem VIII. za opozici proti zrušení manželství s Kateřinou Aragonskou); kardinál Kryštof Madruzzo (1512-1578, biskup v Tridentu); kardinál Reginald Pole (1500-1558, anglický arcibiskup a velký protagonista protireformace); kardinál Jan Maria Ciochi del Monte (1487-1555, zvolený za papeže Julia III. 7. února 1550); kardinál Marcello Cervini del Spanocchi (1501- 1555, zvolený aklamací 9.4.1555 jako Marcel II.); kardinál Gasparo Contarini (1483-1542); kardinál Gian Matteo Ghiberti (1495-1543); císař Svaté Římské říše Karel V. Habsburský (1500-1558); papež Pavel III. (1468-1549, zvolený 13. října 1543; schválil založení Tovaryšstva Ježíšova a svolal tridentský koncil).
Těmito známkami měla být oslavena vzácná památka na dobu, ve které církev statečně a účinnými prostředky bránila víru a spásu duší, jejichž je svatou strážkyní.
„Ti špatní“ a stavy hříchu mívají vždy větší appeal na veřejné mínění, a z toho důvodu dramaturgie, literatura, kinematografie a vůbec média získávají pozornost právě díky negativním protagonistům a situacím. A tak si dnes počíná i současná církev: vyzvedává hřích a pozitivismus, unášena soudy globalistického a relativistického světa, a zapomíná zcela na Boží soud.
Luther byl zastáncem hříchu: podle něho milost a spása přijdou i bez pokání, postačí k tomu víra. A hle, tento nepřítel Krista a katolicity je přímo hýčkán: sám papež František ho omilostňuje s tvrzením, že příspěvek luteránství osvobodil člověka od břemene náboženské tradice a překonané kultury.
Zůstaňme nicméně u tématu ikonografie a rozdílu mezi novou známkou a nově zrozeným malířem Giovannim Gasparro, který představil své nejnovější dílo (olej na plátně 220×160 cm), nesmírně krásné a naukově působivé: Svatý Pius V. a sv. Karel Boromejský brání katolicismus před islámem a protestantskou herezí. (viz) Na tomto obraze Luther, kterého sv. Jan Bosco zařadil mezi vyslovené hereziarchy, který zhanobil mši svatou a svátosti, kněžský celibát a manželství (vyloučil jeho nerozlučnost) a proklel svrchovaného papeže i nevěstu Kristovu, je na novém obraze znázorněn s vyceněnými zuby jako oběť šílenství prchající na vepři: jeho současníci ho nikoliv náhodou označovali za Porcus Saxoniae pro jeho vysloveně nemravný život zhýralce v soukromí i na veřejnosti.
Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana
