Menu

Ve stínu lóží

Pius IX. byl první papež, který prohlásil, že pravým autorem zednářského spiknutí je démon, původce tmy a chaosu: Co říká Zagami na toto tvrzení?

Je třeba rozlišovat mezi pojetím gnostickým a zednářským, který vidí v Luciferovi nositele božského světla uloupeného bohům, a mezi klasickým křesťanstvím, které ho pokládá za absolutního nepřítele víry a svůdce lidstva, stojícího po boku Satana a celého sboru padlých andělů, kteří usilují strhnout naši duši do věčné záhuby. Padlí andělé jsou podle zednářských iluminátů první, kteří uvedli lidstvo do okultních umění, jako je astrologie, magie, alchymie, ale pravda o postavě Lucifera stojí uprostřed, v šedé zóně mezi dobrem a zlem. Pokládám za zajímavé zdůraznit, že ilumináti tvrdí, že jejich původ je ve směsici padlých andělů a lidských bytostí z legendárních dob, původ víceméně tajemný, který sahá až do našich dnů jako velká moc, a působí v oblasti aristokracie a různých rodů po celém světě, které, jak víme, vždy šířily ideje mystického původu.

Zagami tvrdí, že tyto zásvětné obřady překročily své meze.

Mnozí z těchto pseudo-iluminátů se pokládají za polobohy, věří, že v sobě nesou duchovní bytí dobra a zla: dnešní masonerie je v úpadku a v područí satanistů, tak jako skupiny rosenkruciánů.
Existuje nějaké dobré zednářství?
Bůh figuruje pouze v řádném zednářství, nikoliv však v těch vrstvách, které se odštěpily při francouzsko-anglickém schizmatu, aby založily ve Velkém orientu Francie lži o ateismu, který nakonec ovládl i dnešní anglickou masonerii, která je k ateismu stále více nakloněna. Ne všechno zednářství smýšlí stejným způsobem; hebraismus, který silně ovlivňuje masonerii, neprosazuje křesťanství nebo víru ve Velkého Architekta, s výjimkou určitého oportunismu, který často podporuje ateismus a nás Hebrejce pokládá jen za „Gojim“, (lidskou zvířenu). Komunismus, který vzešel z jezuitských pokusů v Jižní Americe a pak se vydával za druh hebraismu, našel si cestu také k bavorským iluminátům a odtud k zednářům Velkého Orientu ve Francii a v institucích využívaných pro šíření ateismu a k manipulaci lidských dějin, jak je tomu nyní u jezuitů a určitého typu hebraismu.
Roncalli a Montini jsou podezíráni ze sympatií k masonerii. Je to historicky opodstatněno?
Rozhodně ano. Těmto dvěma masonským papežům a četným důkazům o jejich příslušnosti k masonerii, v případě Roncalliho také rosenkruciánství, jsem chtěl věnovat celou kapitolu ve třetím svazku své trilogie [Vyznání jednoho ilumináta] také proto, že od roku 1958 opanovala Vatikán masonerie; k jejím obětem patří kardinál Siri, který se musel zříct Petrova stolce, na který byl řádně zvolen. To pak mělo své velké finále v široké manipulaci a kontrole Vatikánského koncilu až k přestavbě katolické víry na víru pro-judaistickou, až k rozvoji tradiční masonerie a následně pak „bílé“ masonerie vytvořené k tomuto účelu jako Opus Dei.
Kardinál Siri byl zbaven nejen místa papeže, ale také místa státního sekretáře. Věděl, že je to masonské dílo?
Ano, a existují k tomu nevydaná svědectví o tom, jak ho masonerie nenáviděla a ohrožovala, stejně jako hebrejská masonerie B´nai B´rith.

 

     Kardinál Bea s rabíny G. Mindou a A. J. Heschlem

Co říci k těmto tvrzením? Autoři jsou novináři, nikoliv však profesionální historici. Galeazzi je vatikanista v La Stampa a Pinotti ve svých dřívějších pracích projevil antipatii k některým skutečnostem v církvi, jako je Opus Dei. Ale v jejich zjištěních jsou velmi cenné aspekty, i když se pohybujeme na terénu ne zcela jistém a definitivním. Je tedy základní otázkou, jakou hodnotu přiznat údajům Leo Zagamiho. Nemáme dostatečnou kompetenci, abychom vyjádřili úplný a kompetentní soud. Omezujeme se proto na některé úvahy obecnějšího charakteru. Když se zednář rozhodne opustit lóži a začne psát články a knihy, konat konference a interview o tom, co viděl a slyšel, je třeba to brát s určitou rezervou. Zednářství ve všech svých formách, řádných i mimořádných, je tajnou organizací, do které se nevstupuje ze zvědavosti a z turismu, a která se také neopouští beztrestně, a to tím spíše, když se vynáší na světlo její tajemství. Také proto, že se nejedná pouze o zveřejnění doktrín a strategií, ale také o situace, které mají co do činění s penězi. Velkými penězi.

V případě vazeb mezi I. O. R. monsignorové, kteří mají co do činění s vatikánskou bankou, jsou zednáři nebo přátelé zednářů a víme z nedávné minulosti, jakými přáteli byli Gelli s Ortolanim a Calvi se Sindonou. Víme, co v té věci udělali Calvi a Sindona. A víme, jak skončil novinář Mino Pecorelli, který se rozhodl provést v této oblasti pátrání, týkající se význačných osob. Víme také, co řekl Ettore Gotti Tedeschi o cynismu a pohrdání životem určitých monsignorů, zvyklých zabývat se více financemi než breviářem a misálem. Nicméně, když bývalý zednář učiní svá odhalení, možnosti jsou dvě: buďto neřekne všechno, co ví, aby chránil sebe i svou rodinu, a bohužel smísí někdy fakta s fantazií; nebo přijal určité poslání, aby učinil nějaká odhalení ke svedení na falešnou stopu, ale v takovém případě není bývalým zednářem, nýbrž má své zvláštní poslání, aby se infiltroval do informačního systému. Tertium non datur, leda že by se jednalo o aspiranta na sebevraždu.

Existují různí ex-zednáři, nebo tzv. odborníci, kteří všechno vědí, a co více, spojují své „pravdy“ s domýšlivostí a nezkrotným narcismem, že vědí to, co ostatní smrtelníci neznají. Ale je třeba být velmi opatrný při oddělování zrna od plev a vědět, s kým máme tu čest, zda se jedná o čestnou osobnost nebo o darebáka. Jsou také zednáři, kteří opustili masonerii v souvislosti s duchovní krizí a konvertovali ke katolicismu. V tomto případě, a jedině tehdy, můžeme poskytnout více důvěry vůči tomu, co odhalují, protože mají silnou morální motivaci, znají dobře to, co říkají, neboť katolické náboženství je hlavním terčem masonerie, a chtějí se očistit od zla, kterého se dopouštěli, i když se přitom vystavují eventuálnímu postihu. Není třeba jmenovat, případy jsou dostatečně známé. Chceme říct, že nikdo neodchází z tajné společnosti, jakou je masonerie, pokud se nestane novým člověkem; ten, kdo prožil tak hlubokou vnitřní proměnu, je hoden důvěry. Není to člověk, který vystupuje suverénně, který se vytahuje a zaujímá pózy objevitele rozhodujících tajemství, ale projevuje pokoru, transparenci a odvahu.

Pokud jde o prohlášení Zagamiho týkající se skutečnosti, že nejen Jan XXIII. a Pavel VI. byli zednáři, ale celý vatikánský koncil byl pilotován církevní masonerií v souladu s vedením masonerie B´nai B´rith s cílem změnit katolické náboženství, což se skutečně stalo, jak můžeme v těchto dnech konstatovat. A jestliže se vše uskutečňuje do všech podrobností, ale také s autonomií a ohledem na filo-judaimsus, pak máme uvnitř církve ohnisko pomahačů B´nai B´rith a případ Williamson byl v médiích spuštěn v situaci více než podezřelé. Nemůžeme vyloučit ani nečekanou abdikaci Benedikta bez podstatného odůvodnění.

Ale vraťme se k Zagamimu, který tvrdí, že volba Jana XXIII. byla pilotována zednáři, když už byl řádně zvolen Siri. Ale máme svědka, který je více věrohodný než Zagami: Dona Luigiho Villu, který obdržel od Pia XII. tajné poslání dokumentovat a bojovat proti masonské infiltraci v církvi. Toto poslání potvrdil duchovně sv. Pio z Pietrelciny, který poslal Villu, aby cestoval po celém světě a podstoupil nejedno nebezpečí a útoky ze strany určitých osob v církvi. Nenávist vysvětluje zeď mlčení, jaká obklopuje jeho dílo, zatímco jsou oslavováni jiní kněží, kteří dělali všechno jen ne obhajobu pravé katolické víry. Není to pozoruhodné?

Pramen: http://www.accademianuovaitalia.it/index.php/storia-e-identita/storia-moderna/7449-l-ombra-della-massoneria

Post scriptum:

1. Účast B´nai B´rith je dokumentována a potvrzena samotným exponentem Jules Isaacem, který žádal Jana XXIII., aby učinil konec „nauce pohrdání“. Dokument Nostra Aetate stylizoval B´nai B´rith a byl pak schválen koncilními otci (Viz: Emanuel Rathier „Misteri e segreti del B’nai B’rith, Centro librario Sodalitium. Don Curzio Nitoglia ha anch’egli confermato a (http://www.doncurzionitoglia.com/da_cabala_a_postmodernismo.pdf)

2. Modernismus 2VK je zcela identický s postojem masonerie.

Operativní strategie byla vytyčena podle odpadlého kněze Ernesta Buonaiutiho (1891-1946), největšího exponenta modernismu v Itálii: »Až dodnes je zde vůle reformovat Řím bez Říma, nebo přesněji proti Římu: má to učinit tak, aby reforma procházela rukama těch, kteří mají být reformováni. (...) Církev bude modifikovat hierarchii a svůj kult podle ducha doby: takže bude více liberální a přitom více spirituální; touto cestou se změní v protestantismus; ale protestantismus „ortodoxní“. Buonaiuti byl posedlý psychoanalýzou, vědou moderní v jeho epoše. Požadoval, aby nová vysněná církev rozkouskovala schránku formulí, aby tak uváděla do pohybu všechny síly podvědomého instinktu (byl i obhájcem potratu).

Francesco Lamendola