Putující srdce sv. Františka Saleského, bojovného obránce víry
Na měsíc leden připadá liturgický svátek svatého Františka Saleského: 24. ledna podle nového kalendáře, 29. ledna podle starého. Svatý František de Sales se narodil v roce 1567 v Savojském vévodství. Pius XI. ho pro hloubku jeho nauky prohlásil za učitele církve a je také patronem novinářů a katolických spisovatelů. Celá naše kulturní bitva na obranu církve a křesťanské civilizace je proto pod jeho ochranou. Tělo svatého Františka Saleského odpočívá a je uctíváno v Annecy, vedle těla jeho duchovní dcery svaté Jany de Chantal. Málokdo však ví, že jeho neporušené srdce je přechováváno v Itálii ve městě Treviso.
Stojí za to sledovat jeho itinerář plný zážitků. 28. prosince 1622 zemřel v Lyonu velký savojský světec ve věku 54 let. Jakmile se tato zpráva rozšířila, věřící se shromáždili, aby uctili jeho tělo, které se až po dlouhém sporu vrátilo do města Annecy, kde pobýval jako biskup kalvínské Ženevy a kde se sv. Janou z Chantal založil řád Navštívení. Srdce, které bylo při balzamování nalezeno „velké, zdravé a úplné“, bylo ponecháno sestrám Navštívení z Lyonu, které ho v posledních dnech hostily. Jeptišky v Lyonu, druhého kláštera Navštívení po klášteru Annecy, měly tu čest uchovat si srdce zakladatele v nádherném zlatém relikviáři darovaném francouzským králem Ludvíkem XIII.
V roce 1658 delegát papeže Alexandra VII. sepsal oficiální akt ověření pravosti srdce a shledal je nepoškozené, ve výborném stavu a vydávající sladkou a pronikavou vůni. Tato tajemná vůně byla stejná, jakou šířily jeho tělesné pozůstatky v Annecy, a vyzařovala ze všeho, co patřilo světci, jako klobouk ve Vídni a breviář uchovávaný v Nevers. Srdce svatého Františka Saleského se stalo jedním z nejcennějších předmětů uctívání v Lyonu. Každý rok, v posledních lednových dnech, bylo veřejně vystavováno po dobu čtyř po sobě jdoucích dnů za ohromné účasti lidu. Když v roce 1789 vypukla francouzská revoluce, situace byla pro návštěvníky Lyonu nebezpečná. V roce 1792 byly jeptišky podrobeny výslechům a obtěžování všeho druhu a nakonec byly nuceny se rozejít a uprchnout. Rozhodly se opustit všechno, ale ne své nejdražší vlastnictví, památku zakladatele, která od toho dne doprovázela jejich pouť. V prvních měsících roku 1793, kdy byl král Ludvík XVI. veden na gilotinu a Vendée bojovalo ve zbrani, jeptišky rozdělené do malých skupin překročily hranice Francie a Švýcarska a dobrodružně se dostaly do Mantovy, kde jim rakouský císař nabídl možnost otevřít klášter. Uvítání poutnic bylo vřelé, ale klid trval jen krátce. Na začátku dubna 1796 generál Bonaparte překročil Alpy a postupoval údolím Pádu. Jeptišky pronásledované francouzskými vojsky, které nesly srdce svého zakladatele, byly nuceny k nové pouti, která je zavedla do Čech do Krumlova, poté do Vídně a nakonec v roce 1801 do Benátek.
Srdce sv. Františka Saleského a jeho ochránkyně sestry přivítali v klášteře San Giuseppe di Castello v Benátkách, kde vedly internátní školu navštěvovanou téměř sto let nejlepšími benátskými rodinami. Devatenácté století skončilo a vítr sekularismu a antiklerikalismu se vrátil. V Itálii se zaměřil na náboženské majetky, mezi nimi i klášter San Giuseppe, který podle tehdejších zákonů patřil do státního majetku. Papež Pius X., který ho jako kardinál chránil, přiměl jeptišky, aby postavily nový klášter v Trevisu, v lokalitě Le Corti nedaleko Riese, kde se narodil a strávil své dětství. Dne 2. července 1913 se konal titulární svátek řádu a mons. Giacinto Longhin, biskup Trevisa, nyní blahoslavený, uvítal novou komunitu a stal se jejím neúnavným ochráncem až do své smrti v roce 1936.
Po třech stoletích pohnuté historie se zdá, že putující srdce svatého Františka Saleského našlo svůj odpočinek v tomto klidném benátském městě. Dědičky kláštera v Lyonu, dnes přežívající v Trevisu, se shromažďují v modlitbě a tichu kolem srdce zakladatele, který krátce před svou smrtí řekl svým dcerám: „Nechávám vám svého ducha a své srdce“.
Každý, kdo chce ochutnat hloubku tohoto ducha, musí čerpat přímo ze zdrojů. Jsou to nejen dvě mistrovská díla: Filothea a Pojednání o lásce k Bohu, ale také Kontroverzní spisy proti protestantům, svědčící o jeho bojovnosti.
Svatý František Saleský, známý svou vlídnosti a sladkostí, se nám ovšem jeví také jako člověk neotřesitelný při obraně víry, ve výlučné lásce k Bohu a jeho spravedlnosti. Napsal o sobě: »Jsem nejlaskavější člověk na světě, a přesto nemiluji - věřím - absolutně nic jiného než Boha a všechny duše pro Boha«.
RADIO ROMA LIBERA - Roberto de Mattei
