Mafie San Gallo
Společnosti Dies Irae a Corrispondenza Romana s potěšením zveřejňují exkluzivní rozhovor José Narcise Soarese a Dioge de Campose, který vedli s Julií Meloni, autorkou nedávno vydané knihy Mafie v Sankt Gallen (TAN, 2021).
1. Dovolte nám, abychom vám nejprve poděkovali za velkou poctu, kterou nám prokazujete tím, že jste nám poskytla tento exkluzivní rozhovor. Co vás vedlo k napsání knihy St.Gallenská mafie - odhalení tajné reformní skupiny v církvi?
Mafie v Sankt Gallenu mě fascinuje a zároveň znepokojuje od chvíle, kdy jsem poprvé četla knihu Henryho Sira Diktátor papež, jejíž první kapitola se zabývá tématem mafie. Poté, co jsem napsala sérii článků o mafii pro časopis Crisis, jsem začala přemýšlet o tom, že v angličtině neexistuje žádná kniha, která by se zabývala mafií, a o potřebě reportéra, který by o ní shromažďoval informace a vyprávěl tak její příběh.
2. Vaše nová kniha je cenným příspěvkem ke složité problematice volby papežů v posledním půlstoletí a k údajnému vlivu, který na tyto delikátní procesy měly skupiny, jako je například mafie v Sankt Gallen. Název, který dal první části díla, Válka, je docela zajímavý. O jakém druhu války mluvíme a jaké zbraně používají její tvůrci?
Název první části knihy - "Válka" - odkazuje na epizodu ve druhé kapitole "Silvestrini". Tam se dozvídáme, že v noci volby papeže Benedikta XVI. v roce 2005 narazil anonymní kardinál na mafiánského bosse, kardinála Achille Silvestriniho. Podle tohoto anonymního kardinála se Silvestrini jevil jako poražený muž a zdálo se, že Benediktovi vyhlašuje jakousi válku.
Zbytek první části objasňuje charakteristiku této války a její zbraně. Dozvídáme se například, jak Silvestrini údajně vypustil deník z konkláve, který zkresloval počet hlasů pro Benedikta, aby ho destabilizoval. Dozvídáme se také, že tři další členové mafie vedli své vlastní osobní války: kardinál Carlo Maria Martini, který chtěl nový koncil, kardinál Walter Kasper, který chtěl dát podvratný význam místním církvím, a kardinál Godfried Danneels, který chtěl vést válku proti Humanae Vitae.
3. Na jednom místě říkáte, že Jorge Mario Bergoglio, kterého v době jeho povýšení na kardinála mnozí překvapivě považovali za konzervativce, byl představen skupině ze Sankt Gallenu kardinálem Carlem Marií Martinim, pozdějším milánským arcibiskupem. Dále však uvádí, že mezi Bergogliem a Martinim, oběma jezuity, došlo ke konfliktu, protože druhý jmenovaný jasně následoval linii slavného P. Pedra Arrupeho, s. j., zatímco Argentinec by byl "umírněnější". V předvečer volby kardinála Josepha Ratzingera považovala skupina ze St Gallenu, shromážděná v bytě kardinála Achilla Silvestriniho, Bergoglia za nejlepšího kandidáta na Petrův stolec. To se však nestalo a místo toho byla zvolena "pravá ruka" Jana Pavla II. Tvrdíte, že Martini byl se zvolením Ratzingera spokojenější než se zvolením Camilla Ruiniho. Ale nevadilo mu podle vás, že Bergoglio, jeho "srdečný protivník" v rámci mafie, nebyl při té příležitosti zvolen?
Na základě důkazů, které nám poskytl Nicholas Diat, se domnívám, že Martini rozhodně nechtěl podporovat Bergoglia, a proto musel pocítit jistou úlevu, když latinskoamerický kardinál nebyl zvolen. Ano, několik vatikánských pozorovatelů naznačuje, že Martini nakonec raději přesunul své hlasy na Ratzingera, aby se vyhnul horšímu výsledku, totiž Ruiniho nástupu na papežský stolec.
4. Je možné doložit, kdy se tato skupina kardinálů začala scházet v St.Gallenu? Měli již od počátku pevně stanovený program, nebo se spíše postupem času rozšiřoval a korigoval?
Podle oficiálního vyprávění, které je obsaženo v životopise kardinála Godfrieda Danneelse, se sanmtgalenská mafie začala scházet kolem roku 1996. Bystří pozorovatelé Vatikánu, jako například Maike Hicksonová, však upozornili, že skupina nazvaná Rada evropských biskupských konferencí (CCEE) ve skutečnosti působila jako jakýsi předchůdce mafie, neboť dva z jejích předsedů - Basil Hume a Martini - se později stali jejími členy.
Pokud jde o agendu mafie, víme, že již dříve využívala CCEE jako svého druhu alternativní mocenskou strukturu nebo "paralelní magisterium", jak upozorňuje Maike Hicksonová. Víme také, že během několika let po jejich oficiálních setkáních, v roce 1999, Martini nastolil otázku nové Rady. Není tedy těžké předpokládat, že jejich program byl do značné míry definován od samého počátku. Z Danneelsova životopisu se vlastně dozvídáme, že podstatou jejich programu byl prostě společný odpor vůči Ratzingerovi.
5. Nedávno zesnulý arcibiskup Malines-Brusel, kardinál Godfried Danneels, jeden z členů skupiny St.Gallen, ji označil za "mafii". V běžném jazyce je pojem "mafie" spojován se zločineckou organizací. Myslíte si, že se tito kardinálové "spikli", aby papeži, který vzešel z konkláve, vnutili vládní program?
Označení skupiny jako "mafie" je jistě zvláštní a odhalující volba. Jasně plánovali revoluci v církvi, konkrétní program, který začal Kasperovým návrhem na přijímání rozvedených a znovu civilně sezdaných. Máme dostatek důkazů o tom, že Martini a další tuto agendu kodifikovali po mnoho let. Pokud jde o způsob jejího provedení, je jasné, že to musela být konkrétní osoba, která plnila agendu mafie: Bergoglio. Je tedy příznačné, že například několik dní po svém zvolení papež František výslovně pochválil kardinála Waltera Kaspera, čímž uvedl do pohybu starý plán mafie na uskutečnění jeho návrhu.
6. 1. března 2013, tedy tucet dní před Františkovým zvolením, navštívil stále ještě kardinál Bergoglio, arcibiskup Buenos Aires, kardinála Cormaca Murphyho-O'Connora, tehdy již bývalého emeritního arcibiskupa Westminsteru, a povečeřel s ním. Následující den anonymní kardinál sdělil médiím, že čtyři roky Bergogliova pontifikátu budou stačit k tomu, aby se "věci změnily". Murphyová-O'Connorová okamžitě vyjádřila naději, že pokud bude Bergoglio zvolen papežem, což se stalo, může zůstat v úřadu ještě mnoho let. Myslíte si, že zvolení Františka bylo uskutečněním machiavelistického plánu Sant Gallen?
V mé knize jsou shromážděny četné důkazy o tom, jak kardinál Murphy-O'Connor a další mafiánští absolventi lobbovali za zvolení Bergoglia v roce 2013. Rád upozorňuji na jednu zajímavost: kde vzal papež František své jméno? Všichni známe příběh o tom, jak kardinál Hummes v korespondenci po Bergogliově zvolení žádal, aby nezapomínal na chudé, a tak mu spontánně přišlo na mysl jméno "František". Ve skutečnosti však kardinál Danneels opakovaně vyzýval k novému Františkovi již v 90. letech a o až do několika týdnů před konkláve v roce 2013. Název, program i volba papeže Františka jsou tedy zřejmě výsledkem pečlivého a promyšleného manévrování mafie.
7. Domníváte se, že odstoupení Benedikta XVI. z papežského úřadu, které bylo oznámeno 11. února 2013, mělo podporu a dokonce vliv skupiny ze St Gallen? Pokud je nám známo, papež Ratzinger s Martinim o možnosti odstoupení z papežského úřadu hovořil již v polovině roku 2011. Nebyl Benedikt XVI. dostatečně schopen odehnat vlky, kterých se zřejmě tolik obával a o kterých mluvil 24. dubna 2005 v homilii na začátku své peterské služby, nebo, což je ještě horší, nechal se těmito vlky obklopit?
Benediktova rezignace je záhadou, ale zdá se, že německý papež byl naivní člověk obklopený vlky. Kniha uvádí následující: (1) že se Martini chlubil, že měl v letech 2011-2012 několik soukromých setkání s Benediktem; (2) že se v roce 2012 svěřil svému důvěrníkovi s přáním, aby Benedikt "brzy" odstoupil; (3) že Martiniho zpovědník informoval, jak v červnu 2012 požádal Benedikta o rezignaci; (4) že Martini řekl svému důvěrníkovi, že nové konkláve může velmi dobře zvolit konzervativního kardinála Angela Scolu. To vyvolává otázky: pomohl Martini alespoň ujistit Benedikta, že abdikace byla správným rozhodnutím, když už se chystal odstoupit? Nebo byl Martiniho vliv hrozivější? Kniha se záměrně zdržuje interpretace těchto důkazů, a umožňuje tak čtenáři, aby si tyto skutečnosti sám přebral.
8. Vzhledem k tomu, že apoštolská konstituce Romano Pontifici eligendo Pavla VI., zveřejněná 1. října 1975, zakazuje jakýkoli vnější příkaz k ovlivnění volby nového papeže, jak byste kvalifikoval mafii ze St. Gallen?
Kniha napovídá, jaké sankce mohli bývalí členové mafie za své pochybné aktivity dostat. V této věci se však obracím na odborníky v této oblasti.
9. V sedmdesátých letech vedl kardinál Walter Kasper, velmi blízký Bergogliovi a mafii, křížovou výpravu za připuštění cizoložníků ke svatému přijímání. V Amoris Lætitia z roku 2016 začal František tuto svatokrádežnou praxi obhajovat jednoznačným, ale stejně vynalézavým způsobem. Je to další vítězství svatého Gallena a Kaspera, nebo je to naopak jen Bergogliův pokus zavděčit se těm, kteří ho podporují, aniž by se do toho skutečně vložil?
Vatikánští odborníci, jako například Sandro Magister, již dlouho uvádějí, že kardinál Bergoglio měl v té době ve zvyku podávat svaté přijímání každému, kdo o ně požádal. Magister naznačil, že to byl důležitý důvod, proč se mafie ze Sankt Gallenu zajímala o latinskoamerického kardinála jako papeže. Domnívám se tedy, že papež František se s Amoris Laetitia nesnažil pouze uklidnit své příznivce, ale že v textu používá neosobní výrazy, aby prosadil praxi, jejíž realizace je zjevně na něm.
10. Pokud jde o Amoris Lætitia, jsou i tací, kteří tvrdí, že jde o skutečný "testament" kardinála Martiniho. Do jaké míry je tato teorie pravdivá?
Myslím, že je to pravda. Historik Roberto de Mattei přesvědčivě dokázal, že podstata Amoris laetitia je obsažena v Martiniho "poslední vůli", zveřejněné poslední bezprostředně po jeho smrti v roce 2012. V tomto testamentu Martini výslovně hovořil o poskytování svátostí civilně znovu sezdaným rozvedeným, čímž předznamenal opětovné předložení Kasperova návrhu na synodě o rodině a poté v Amoris Laetitia.
11. V rozhovoru z roku 2009 Martini uvedl, že prioritami pro revoluci v církvi budou v tomto pořadí rozvody, kněžský celibát a vztah mezi církevní hierarchií a politikou. Dvě z těchto otázek jsou vyřešeny, nebo alespoň v procesu řešení - rozvod a vztah mezi církví a politikou - i když jen díky odklonu od neměnného magisteria církve. Nedávné setkání Bergoglia s Bidenem je toho jasným důkazem. Co bude chybět, aby byl tento trojí program řádně dokončen?
V knize tvrdím, že realizace tohoto programu je otázkou "trpělivosti" a "času", abych si vypůjčila názvy posledních dvou kapitol. Například, i když ještě nemáme převratné "řešení" otázky kněžského celibátu, modus operandi revolucionářů spočívá v postupném a lstivém postupu. Není však jasné, zda budou mít na realizaci svých plánů dostatek času.
V knize tvrdím, že realizace tohoto programu je otázkou "trpělivosti" a "času", což jsou názvy mých posledních dvou kapitol. Například, i když ještě nemáme převratné "řešení" otázky kněžského celibátu, modus operandi revolucionářů spočívá v postupném a lstivém postupu. Není však jasné, zda budou mít na realizaci svých plánů dostatek času.
12. V celé knize se v nejedné pasáži zmiňujete o čase. Když mluvíte o budoucnosti, tedy o nástupnictví po Bergogliovi, jaký vliv mohou mít ještě zbytky stogallenské mafie? A samozřejmě, které jméno by mohlo být ve skupině nejoblíbenější?
Ačkoli většina členů této mafie již nežije, s výjimkou kardinála Kaspera, jejich myšlenky přežívají v různých jejich souputnících a žácích. Ačkoli se mafie v současné době v zákulisí tajně neschází, její duch zůstane na denním světle, zejména proto, že papež František jmenoval mnoho kardinálů, kteří budou vybírat jeho nástupce. Pokud jde o to, kdo by mohl být oním nástupcem, mám dojem, že to bude nečekaná postava.
13. A konečně, co můžeme očekávat od celé této složité situace, která otřásá a diskredituje papežství jednou kontroverzí za druhou?
"Motus in fine velocior", jak říká staré přísloví. Jak se pravděpodobně blížíme ke konci pontifikátu papeže Františka, zdá se, že události nabývají na rychlosti v souvislosti se zničujícím dokumentem Traditionis Custodes a synodou o synodalitě v "martinském stylu". Musíme se modlit, postit a mluvit, aby se plány revolucionářů neuskutečnily.
Corrispondenza Romana
