O těch, kteří nepoznali Pána
Úvodem
Z homilie sv. Řehoře papeže k svátku Zjevení Páně
Jak jste slyšeli v Evangeliu, drazí bratři, král se děsí z narození Krále nebes: neboť každá pozemská velikost je zmatena, když se objeví velikost nebes. My se však musíme podívat, proč se při narození Vykupitele zjevil pastýřům v Judsku anděl, zatímco Mudrce z Východu nepřivedl anděl, aby se mu poklonili, nýbrž hvězda. Protože Židé, aby ho poznali, používají poznázní, bylo správné, aby jim to oznámila rozumná bytost, tj. anděl; zatímco pohané, kteří neuměli požívat takový rozum, byli k poznání Pána přivedeni nikoliv skrze hlas, ale skrze znamení. Proto říká Pavel: »Proroctví jsou pro věřící a nikoliv pro nevěřící, znamení jsou pro nevěřící a nikoliv pro věřící ( 1Kor 14, 22). Proto oněm byla určena proroctví, protože byli věřící, a těmto byla dána znamení, protože byli nevěřící a nikoliv věřící.
Je třeba poznamenat, že když Vykupitel dorostl do věku dokonalého člověka, apoštolové ho hlásali samotným pohanům, zatímco dokud byl dítě, které ještě není schopno mluvit lidskými orgány, oznámila ho pohanům hvězda: tak je tomu nepochybně proto, že řád rozumu vyžadoval, aby to byli hlasatelé, kteří hovoří, aby zvěstovali Pána, a když už on sám mohl mluvit, a aby ho němá znamení oznamovala, když ještě mluvit nedovedl. Ale ve všech zázracích, které oznámily ať už narození Páně nebo jeho smrt, musíme vzít v úvahu, jak velká byla tvrdost srdce Židů, kteří ho nepoznali ani ze slov a ni ze zázraků.
Všechny tyto prvky však byly svědectvím o příchodu toho, který byl jejich autorem. A abychom o nich mluvili lidským jazykem: nebesa poznala Boha, protože ihned poslala hvězdu. Poznalo ho moře, protože pod jeho nohama se projevilo jako schopné k chůzi. Poznala ho země, protože při jeho smrti se zachvěla. Poznalo ho slunce, protože se zatmělo. Poznaly ho skály a stěny, protože ve chvíli jeho smrti se rozpukaly. Poznalo ho peklo, protože propustilo mrtvé, které drželo. A jačkoliv všechny necitlicé prvky poznaly Pána, srdce nevěrných Židů Boha ještě nepoznala, protože jako tvrdé skály nechtějí otevřít svá srdce k pokání.
Z 10. homilie k Evangeliu
Po dvou tisíciletích
Poslední generace představitelů náměstků Krista a apoštolů se vyznačují tím, že se odnaučli kráčet věrně v jeho stopách. Jedním z dokladů jsou jejich povážlivé pakty s čelnými představiteli judaistické Synagogy, aniž by jim přišlo na mysl, do jaké pasti se dali polapit.
Pán Ježíš se nikdy nepokoušel o dohodu s farizeji. Stali se v jeho projevech přímo symbolem nepřijatelných postojů a chování, před kterými chtěl uchránit ty, pro které přišel na tento svět. Neváhal a předpověděl jim záhubu fyzickou i duchovní. Přijal naopak farizea, který ho vyhledal v noci, aby pokorně vyznal o Kristu, že Bůh je s ním. Tomuto muži se dostalo té cti, že po třech letech mohl prokázat Bohu a Člověku tu poslední službu (srov. Jan 3; 19, 39n). Ježíšovi věrní apoštolové ještě za svého života donesli jeho evangelium do všech končin tehdy dostupného světa.
Po dvou tisíciletích nástupci apoštolů naopak uspořádali v těsné spolupráci s dávnými a záludnými nepřáteli církve „koncil“ s posláním převrátit jejich zděděné autentické dílo a nastolit poměry, interpretaci a ideály, které plně odpovídají požadavkům někdejší i současné Synagogy. Takové cílové zaměření koncil naprosto kompromituje bez ohledu na cokoliv krásného, co by se v něm dalo najít.
Odkud tento zvrat? Koncil byl zcela deklasován především skutečností, že oba jeho 'papežové' byli příslušníky synagogy satanovy. Zrušili svou přísahu, že se odříkají ďábla i šech jeho skutků, připojili se k Jidášovi a bylo by jim lépe, kdyby se vůbec nenarodili. V čele církve, která svolala koncil, stanuili dobře maskovaní vetřelci, kteří vlastně vůbec ani nebyli jejími členy. Vystupovali jako zasvěcenci a zrádci již před svým nástupem v marném pokusu sloužit dvěma pánům. Sloužili jen jednomu, protože toho prvního hanebně a podle zradili. S touto tragickou průrvou ve sledu nejvyšších pastýřů se bude muset církev teprve vypořádat, a nebude to jednoduché. Exkomunikace zasvěcenců masonerie nikdy nebyla odvolána; i kdyby byla, nemělo by to žádný praktický dopad, protože na to, aby pokřtěný katolík se sám vyloučil z církve, nepotřebuje žádný oficiální výrok, stačí k tomu holý fakt, že se zasvětil do součinnosti a dal se k dispozici Satanovým exponentům, tedy vysloveným Božím nepřátelům. Nikdo nemůže sloužit dvěma Pánům.
Z 2VK již dávno začalo opadávat falešné pozlátko počínajíc tím, že se deklasoval samotným vyhlášením svého cíle: přizpůsobením, až ztotožněním se současným světem: exkomunikoval sám sebe svým „aggiornamentem“: tedy tím, že zradil svůj základní cíl a zrušil své hlavní poslání - hlásat Kristovo evangelium všem národům a bojovat a pomáhat v boji proti tělu, světu a ďáblu.
Důsledkem byla a je absence Ducha Svatého, zřejmá nejen z průběhu samotném koncilu, ale především z jeho plodů i celého dalšího vývoje, jejímž příznačným důsledkem je zarážející obecná zaslepenost pastýřů, profanace a degradace bohoslužby, deformace nejzákladnějších pravd a učení, a to všechno příznačně ústí do masové žumpy sodomské nemravnosti. Duch Svatý byl navíc z církve a Vatikánu uprostřed koncilu oficiálně vypuzen velkým satanským obřadem. A protože bez světla Ducha Svatého není v člověku nic neškodného, prohlubuje se tento degenerační stav jako pandemie zla a neřesti nejen v církvi, ale i v celém lidstvu. To dnes ve své zaslepenosti a pýše věrně realizuje všechny Satanovy zvrácenosti, a za mlčení a dokonce i za podpory zbloudilých pastýřů ničí samotné zdroje a základy lidské existence a osvojuje a dokonce uzákoňuje si způsob života, který má stále katastrofálnější následky pro život jednotlivců i celých dalších generací.
Lidstvo zbavené Božího světla záměrně likviduje své přirozené vlastnosti a způsobilost předávat a rozvíjet podstatné a nezbytné přirozené lidské vlastnosti, schopnosti, dovednosti i instituce, především rodinu. Můžeme bez nadsázky prohlásit, že 2VK nastartoval podmínky k sebevraždě lidstva. Zásadní změnu, kterou vnesl do života a poslání církve, bychom mohli přirovnat k záměru zavádět novou péči o zdraví lidu tím, že se budou všemožně za cenu nejrafinovanějších lží, výmyslů a prostředků stírat rozdíly mezi různými chorobami tak, aby se minimalizoval rozdíl mezi zdravím a nemocí. Každý soudný člověk musí dojít k závěru, že je to zcela absurdní záměr, který vede k záhubě lidstva. Ale přesně toto je záměr úhlavního nepřítele lidstva již od chvíle, kdy se mu podařilo přesvědčit prarodiče, aby i svého Stvořitele a dárce života pokládali za lháře a řídili se radou Lháře Hada.
Upřímně a věrně smýšlející katolický křesťan se stále více stává opuštěný a bezradný jako osamělý trosečník, i když se nachází v přelidněném prostředí. Přibývá věřících, kteří se cítí opuštěni v lůně své vlastní sobectvím zdegenerované rodiny. Narůstají a množí se oblasti, kde upřímný katolík těžko najde kvalifikovaného zpovědníka.
Jsme v situaci japonských katolíků. Ale ti, i když žili bez pastýřů celá staletí, zachovali si neporušenou víru, protože byli přesvědčeni, že víra a mravy, které Ježíš Kristus předal své církvi, se nikdy nepotřebují, ani nemohou přizpůsobovat či měnit.
Takoví zocelení japonští katolíci, kteří dokázali zachovat věrnost Ježíši Kristu i ve své dlouhodobé opuštěnosti, byli nepříteli lidstva tak velkým, trnem v oku, že se pokusil je podruhé v dějinách sprovodit hromadně ze světa jediným použitím jaderných zbraní. Jejich příklad nám však ukazuje, že se už nemůžeme jako samozřejmosti domáhat všech komfortních služeb a samozřejmé a pravověrné církevní náboženské obsluhy, na jakou si ještě vzpomínají naši prarodiče, ale musíme se připravit na podmínky, kdy už nic podobného není k mání. Ale ani taková situace nás nijak neopravňuje rezignovat na své nejdůležitější a nenahraditelné životní poslání: žít a zemřít tak, abychom si zasloužili slíbenou nebeskou blaženost v náručí nebeského Otce. Zbloudilí a podvedení věřící zabydlení ve svém spolču se budou divit, o čem je to řeč, a nebudou věřit, že s rodilými nevěrci je snazší domluva než s plody ekumenické pokoncilní degenerace.
Jak se lze přesvědčit, příprava a realizace celé této ďábelské infiltrace a degenerace katolického náboženství si vyžádala dobrá dvě staletí obdivuhodně trpělivé houževnaté práce Božích nepřátel. Náprava tohoto zhoubného stavu bude neméně dlouhá a náročná. Musí začít trpělivým následováním oněch japonských katolíků a také roztroušených ruských věřících, kteří jsou ochotni ujít aspoň jednou za rok i stovky kilometrů, jen aby se mohli zúčastnit ojedinělé autentické mše svaté.
Koncil je svou podstatou rouhavou a drzou výzvou tvora, který se ve své neomalené pýše domnívá, že našel všechna možná moudřejší řešení než Stvořitel a jeho Syn a nakonec si osobuje právo zaujmout jejich místo, všude a ve všem. Je to věrné následování Satana v jeho: »Non serviam!« V této drzosti církve našel svůj vzor zvrácený svět; a protože v jejím vzoru a iniciativě spatřuje podporu a schválení své hrdé suverenity, ruší všechny nepohodlné meze, které ho dosud tak či onak limitovaly. Představuje to pohrdání veškerým dosavadním řádem se všemi katastrofálními důsledky a současně je to nejvyšší hold vzdávaný Satanovi a jeho druhům.
Před touto katastrofou mělo církev a svět zachránit varování z Fatimy, které „zfalšovaní náměstci Petrovi“ jednoznačně stornovali, aby se hrdě vydali svou vlastní cestou. Aby obalamutili masy věřícího lidu, dali se falešní pastýři postavit na oltář a vyhlásit za „svaté Boží“. Odstranili rovněž nepohodlného Božího posla svatého Otce Pia z Pietrelciny a nad plagiátem jeho hrobu dali postavit triumfální Satanovu velesvatyni. Jako opiem napájejí své zbylé ovce líbivým pseudonáboženstvím smíru, bratrství, tolerance, vstřícnosti a potěšení z bezmezné libovůle a rozkošnictví. Ale běda jim!
-vu-
