Hymna velkého teroru v Krakově
Na Světovém dni mládeže si připomněli také zavražděného Abbé Jacques Hamela. K jeho poctě zazněla ve starobylém Krakově národní francouzská hymna.
Tato hymna byla ve Francii znovu zavedena v roce 1945. Je to ovšem především hymna Francouzské revoluce, tzn. také hymna vraždy krále a hymna Velkého Teroru, onoho jakobínského krvavého režimu, z něhož vznikl terorismus v moderním pojetí. Marseillaisu hudebně podkresluje svist gilotiny, prototypu mechanizovaného masového stínání hlav.
Za zvuku Marseillaisy a volání Liberté byli stínáni katolíci podobně jako Pater Hamel, kněz z Rouenu 26. července 2016. Jaký je tu rozdíl? Tehdy byli křesťané popravováni ve jménu bohyně Rozumu, před kterou upadali fanatičtí revolucionáři do derilia. Dnes jsou křesťané popravováni fanatickými muslimy ve jménu islámu, údajného náboženství míru. Jedny i druhé poháněla stejná síla: nenávist k církvi Ježíše Krista.
Koncentrační tábor Dachau (1933 – 1945) byl největší věznicí kněží v dějinách lidstva. Ale ta nebyla ojedinělá. Francouzskými revolucionáři zrušený benediktinský klášter Mont Saint Michel leží na území Normandie, stejně jako farnost v Rouenu. Bylo zde uvězněno prvních 300 kněží, kteří odmítli podepsat přísahu civilní ústavy a heretické národní církve. Jakobíni přejmenovali klášter na Horu svobody (připomíná to heslo Arbeit macht frei na bráně v Osvětimi).
Tímto vězením prošlo celkem 18 000 katolických odpůrců nového režimu, převážně kněží a řeholníků. A to vše za zvuku Marseillaisy, pod jejímž symbolem byly popraveny rovněž karmelitánky z Compiègne.
Nyní se Marseillaisa opět stala národní hymnou Francie, která ovšem není na koni, nýbrž strádá pod islámským terorem. Je dobré si uvědomit, odkud pochází duch symbolů, které za ní vězí. Mají-li symboly nějaký význam, a to určitě mají, je třeba ho brát vážně, abychom si uvědomili, kam obrátit svou pozornost, jaké jsou zde souvislosti a na jakých základech můžeme tedy budovat duchovní obranu a obnovu Evropy.
Jestliže včas nerozpoznáte ohrožení, stanete se obětí nepřítele, kterého jste přijali do svého domu.(arcibiskup u Mosulu)
Skutečným problémem naší kultury a naší společnosti je všeobecný zmatek, jehož obrazem je rovněž Marseillaisa znějící v Krakově. K poctě jedné oběti se zde hraje píseň katanů, kteří před 220 lety pobíjeli její a naše bratry a sestry ve víře. Když karmelitánky kráčely na popraviště, zpívaly Veni Creator Spiritus, hymnus, který zpívaly také při skládání svých řeholních slibů. Toto své zasvěcení obnovovaly cestou na smrt.
I v Krakově by k uctění Abbé Hamela měl zaznít spíše Veni Creator Spiritus - jako pevné vyznání a odpověď na falešné ideologie a prosba za příchod a posílení pokoje, který pochází jedině od Boha.
Záliba v relativismus žádnou bitvu nevyhraje. I v církvi je mnoho těch, kteří se domnívají, že komplexní problémy naší doby je možno překonat preparovanými slogany, na hony vzdálenými od reality. 26. červenec 2016 je mezníkem, který by měl sjednat jasno všem, kteří berou svátostné kněžství vážně. Stejně tak by měl otevřít oči politikům, kteří nám už léta nabízejí zlaté tele.
Islám nás postavil před výzvu. Vyzývá drze Evropu, vyzývá křesťanství. Má to ve své povaze od svého vzniku. Problém, který tím vzniká a který vyžaduje řešení, je ovšem stav naší kultury a naší společnosti, která i bez výzvy směřuje ke smrti: společnosti bez dětí, bez perspektivy, bez hodnot a ctností (i ctností druhého a třetího řádu), s ohnisky zaměřenými na nejnovější smartfony a perverzní úchylky. Společnost, která je neschopná dát odpověď, které je kromě konzumu všechno jedno, která všechno důležité a posvátné zesměšňuje a demontuje, která není schopná jmenovat a ještě méně zdůvodnit svou identitu.
Příznakem tohoto úpadku a jeho průvodní slepoty je ta nejhloupější a nejnebezpečnější ze všech myslitelných odpovědí na aktuální ohrožení, totiž snaha potlačit všechna náboženství. To je ovšem starý recept od masomerie z počátku 18. století.
Giuseppe Nardi, Katholisches.info
