Na svatojakubské poutní cestě poprvé více než 300 000 poutníků
Svatojakubskou poutní cestu do Santiaga de Compostela absolvovalo v uplynulém roce více než 300 000 poutníků. Jeden z nejznámějších katolických novinářů Španělska hovoří o „mimořádném fenoménu“.
„Myslím, že je to skutečně obdivuhodný fenomén“, píše Francisco de la Cigoña, který sám pochází z Galicie. Tudy totiž vede Camino de Santiago.
1200 let poutnictví
Podle tradice byl to apoštol sv. Jakub Starší, který hlásal evangelium na Iberském poloostrově. Je ji možno sledovat až do roku 600, kdy zde vládli Vizigóti. Sto let po zdrcujícím dobytí poloostrova muslimy došlo roku 820 k nalezení ostatků svatého apoštola v dnešním Santiagu de Compostela na nejzazším severu, který mohli udržet křesťané. Tradice učí, že po jeho popravě v Jeruzalémě v roce 44 byly z bezpečnostních důvodů jeho ostatky přeneseny na území, kde působil. Jakub se stal patronem a ochráncem asturského království, ke kterému Galicie od roku 758 patřila.
V průběhu vytlačení muslimů ze země nabýval apoštolův hrob rostoucího významu jako cíl poutníků. Nejstarší pojmenování svatojakubské cesty pochází z roku 1047. Za vrcholného středověku bylo Santiago de Compostela kromě Jeruzaléma a Říma hlavním cílem poutníků.
Ve stejnou dobu byla zahájena stavba nádherné katedrály, ve které se hrob nachází. Byla postavena na místě mnohem starší prozatímní stavby. Santiago pojmenované po apoštolu je od roku 1120 vzhledem ke svému významu sídlem arcibiskupství. Při nalezení relikvií mělo již biskupa Teodemira v Iria Flavia (818-847), jehož sídlo bylo nyní přeloženo k apoštolovu hrobu.
Síť cest a poutnických hospiců v odstupu 15 km spojuje Santiago de Compostela s celým Iberským poloostrovem a 800 km dlouhá francouzská cesta přes Pyreneje i s ostatní Evropou. Santiago patřilo kromě Říma, Kolína a Canterbury k místům, která museli odsouzenci vyhledat pro vykonání pokání.
Svatý rok Santiaga
Přesné počty poutníků ze středověku nejsou k dispozici. Existují pouze zprávy, že Svaté roky znásobovaly počty poutníků. Od pozdního středověku jsou v Santiagu s papežským indultem slaveny „svaté roky“ vždy tehdy, když svátek Apoštola 25. července připadne na neděli.
V nové době klasický mezinárodní proud poutníků poklesl. Roku 1985 byla vystaveno pouze 690 poutnických průkazů. Počet však nečekaně opět vzrostl. Roku 1992 bylo poutníků již 9 764. Pak přišel Svatý rok 1993, kdy se počet poutníků zdesetinásobil (celkově přišlo do Santiaga asi sedm milionů osob). Příští Svatý rok bude otevřena Svatá brána 31. prosince 2020 a zavřena o Silvestru následujícího roku.
Nárůst poutníků, tedy nikoliv prostých návštěvníků místa je mimořádný a jedinečný fenomén, říká Fernandez de la Cigoña. Moderní člověk by mohl putovat k hrobu Karla Marxe, Elvise Presleye nebo Lady Diany. Místo toho putuje k hrobu Apoštola a absolvuje přitom převážně pěšky nebo na kole stovky kilometrů.
Zde se pohybuje i duše
Pohled na velké zástupy, především v červenci a srpnu, je uchvacující, píše novinář.
Někteří jsou již velmi staří, jiní docela mladí. Většina skutečných poutníků proudí k hrobu apoštola. Nemálo jich přistupuje ke zpovědi a účastní se mše svaté.
Fernandez de la Cigoña si klade otázku, za tak činí jen kvůli průkazu poutníka, jak někteří tvrdí.
Myslím, že ne. Ať už je duchovní podnět jakkoliv malý, zde se pohybuje i duše.
Počet zpovědníků byl v minulém roce během vrcholného léta značně zvýšen, protože poptávka překračovala nabídku.
Jeden kněz, který v katedrále vypomáhal jako zpovědník, protože jejich počet nestačil, mi řekl, že nikdy neslyšel takové životní zpovědi.
To, co působí pravá lítost, je zcela neobvyklé.
Kajícníci mě uchvacují. Očišťují svoji duši za celá dlouhá léta. To je nepochybně dílo Apoštola.
Giuseppe Nardi, Katholisches
