De Maistre a revoluční omyly
Joseph de Maistre, savojský šlechtic a poddaný sardinského krále, se narodil v roce 1753 v Chambery a zemřel v roce 1821 v Turíně. Je považován za jednoho z největších představitelů katolicky inspirovaného kontrarevolučního myšlení. Středem jeho zájmů a učení je odsouzení Francouzské revoluce, kterou považuje za "jeden z největších zločinů, které lze spáchat, protože žádný jiný nemá strašnější následky".
V událostech roku 1789 viděl nejen přirozené vyústění všech nejzávažnějších omylů minulosti, mezi nimiž vyniká protestantská reformace, ale také příčinu všech následujících, které lze shrnout jako odmítání katolické víry a nepřátelství vůči papeži, jakož i odpor k moci legitimních panovníků. Všechny de Maistrovy spisy se vyznačují tímto silným přesvědčením, které vychází z radikálně negativního hodnocení modernity s cílem reagovat na zkázu, kterou způsobila také, ne-li především, v politické oblasti, a ukázat, jak uvádí Luis Le Guillou, "že křesťanství odpovídá životním potřebám lidstva a bez něj není možné nic (dobrého) založit".
Tyto rysy de Maistrova myšlení lze nalézt i v jeho Eseji o generujícím principu politických ústav a jiných lidských institucí (Edizioni Fiducia, 80 stran, 15,00 €), která vznikla v roce 1809 a vyšla o pět let později v Paříži a Petrohradě, městě, kde de Maistre jako velvyslanec plnil důležité diplomatické úkoly jménem sardinského krále a kde se spřátelil s jezuity, kteří zanechali velmi výraznou stopu v jeho duchovní a kulturní formaci.
V prvních řádcích eseje autor vyjadřuje ústřední tezi díla: "Jedním z největších omylů století, které je všechny vyznávalo, byla víra, že politickou ústavu lze napsat a vytvořit a priori, zatímco rozum a zkušenost společně ukazují, že ústava je božské dílo a že právě to nejpodstatnější a nejpodstatněji ústavní v zákonech národa nelze nikdy napsat". Podle de Maistra nelze ústavy vyrábět od stolu a nesmí být výsledkem umělých intelektuálních konstrukcí: bohužel však, jak poznamenává Roberto de Mattei v úvodu svazku, "revoluční ideologové, opovrhující poučením z dějin a zkušeností, předstírali, že vypracovali čistě abstraktní model sociálních a politických struktur". V předstihu před některými analýzami a úvahami, jimiž se budeme zabývat později, savojský myslitel ostře kritizuje ideologie, v nichž spatřuje nebezpečnou snahu vnutit, často nátlakem, předem dané politické modely neschopné postihnout nejautentičtější potřeby lidí, jak se to stalo v případě osvícenského racionalismu. Tváří v tvář této situaci se de Maistre neomezil na odsouzení, ale důrazně znovu předložil křesťanskou pravdu, čímž Esej získala rozhodně apologetický nádech, "do té míry - ¨ - že polemický záměr nekončí reakcí proti ní samé, ale že v dějinách a díky dějinám znovu objevuje projevy zjevných a nezpochybnitelných zásad, které musí vyústit v potvrzení pravdy katolicismu a plodnosti církevního působení".
(Maurizio Schoepflin, in Avvenire, 30. ledna 2022)
