Ctihodný Fulton J. Sheen a zlověstné roky »1858« a »1917«
20. 3. 2019
Charismatická postava arcibiskupa Fultona J. Sheena je dodnes v USA velmi populární. Narodil se 1895 v El Passo ve státě Illinois v rodině irského původu.
Po studiu v Lovani a Římě získal doktorát z filozofie a teologie, vrátil se do USA a byl jmenován pomocným biskupem v New Yorku, pak biskupem v Cesarianu, Rorchesteru a nakonec biskupem v New Portu. Zemřel v New Yorku 9. prosince 1979.
Papež Benedikt uznal jeho heroické ctnosti a udělil mu titul ctihodný. Jeho pověst kazatele se rozšířila po celých USA. Vytušil význam rádia a televize a získal více než 30 milionů posluchačů.
Mons. Sheen je autorem významných děl teologických a filozofických (Mír duše, Život Krista, Posledních sedm slov, Prožívat mši).
Jednou z jeho nejzajímavějších studií je Komunismus a svědomí Západu, vydaná 1952 v době studené války. Je to dílo mimořádně novátorské a originální, kde si všímá nejen fenoménu komunismu, ale věnuje pozornost církvi z jejího aspektu jurisdikčního a mystického, a komunismus chápe jako morální omyl; tedy aspekty, které jsou aktuální i z hlediska dnešní církve a dnešních bludů.
Mons. Sheen se díval na komunismus nikoliv jako na fenomén ekonomicko – politický, osudné dítě historického liberalismu, které zplodil totalitarismus, jehož efektem byl úpadek svědomí člověka Západu, ale chápe komunismus jako nejširší a nejzávažnější prostředí pro morální blud.
Zvláště v případě Západu ztratila morálka pojetí člověka jakožto stvořeného k Božímu obrazu a podobenství. Právě v oněch padesátých letech vyšla kniha J. P. Sartra Bytí a nicota, monument o nicotě člověka, který je ničím, „není-li tím, čím je“. Je to katechismus revoluce ´68.
Mons. Sheen zdůraznil, že v boji jeho doby šlo jen zdánlivě o zápas mezi individualismem a kolektivismem, svobodnou iniciativou a reálným socialismem. Poukazuje na to, že ve skutečnosti je tento boj mnohem širší a mnohem trvalejší, vlastně bez konce, v celé oblasti morální a spirituální, včera proti vnějšímu nepříteli jakým je komunismus, a dnes proti bludu odpadlictví, který se zahnízdil v celém těle církve.
Leviatan včerejšího komunisty je dnes monstrum „klimatisty“, globalisty, ekologisty, „konsumisty“, relativisty, agnostika a ateisty: to jsou všechno „komunismy“ a „utopismy“, které by chtěla uskutečnit anonymní spravedlnost a sociální rovnost a všechny mají co do činění s úpadkem morálky, protože hodnotí člověka jako jednorozměrnou bytost, kterou chtějí zbavit včera jako dnes každé nadpřirozené perspektivy směřující vzhůru.
Morální svědomí dnešního člověka, který se angažuje v úsilí ovládnout za každou cenu zemi, není schopno vidět, že skutečná rovnost a sociální spravedlnost je uskutečnitelná pouze ve Společenství svatých v nebi. 10. kapitola knihy Komunismus a svědomí Západu je celá věnovaná vztahu mezi Pannou Marií a světem, s dlouhým úvodem: Sheen v něm definuje rok krize, který znamená zrození moderního světa spolu s antropologickým úpadkem člověka.
Oním rokem je 1858, kdy John Stuart Mill vydal svou knihu O svobodě, ve které je svoboda identifikována jako licence bez odpovědnosti; rok 1858, kdy Darwin ukončil své dílo O původu druhů, kterém zbavil člověka jeho vize o věčném životě a navedl ho, aby se díval raději na svou živočišnou minulost. V roce 1858 napsal Marx Kritiku ekonomické politiky, která glorifikovala ekonomiku jako absolutní základ kultury.
Rok 1858 je tedy po Francouzské revoluci další etapou rozpadu svědomí a vyloučení metafyzického prvku a nadpřirozeného horizontu světa, čímž umožnilo nástup pozitivismu, a pak historického liberalismu, který nepřidělil člověku žádný jiný cíl než je onen ekonomický, což jsou oba přímí rodiče komunismu a totalitarismu.
Ale rok 1858 je také rokem osmnácti zjevení v Lurdech: Svatá Panna vyzývá ke smíření se Synem; ty, kteří chtějí redukovat člověka na živočicha a živočicha na obyčejnou přírodu, vyzývá, aby se povznesli k jejímu božskému Synu; a ty, kteří degenerovali svobodu na licenci, poučuje Panna, že jedině v Ježíši je pravá svoboda Božích dětí.
Svět ovšem neposlechne výzvy Neposkvrněného Početí. A nastupují zla první světové války a komunismu, události, které mons. Sheen chápe jako přímé důsledky »hříchu« západního svědomí, protože Západ ztratil svůj primát a souhlasil se zaséváním komunistické ideologie skrze »pohrobky západní civilizace, jejíž duše byla kdysi křesťanská«.
13. května 1917 vkládal papež Benedikt XV. ruce na mons. Pacelliho a učinil ho nástupcem apoštolů. 13. května se v Portugalsku zjevila svatá Panna pasáčkům Lucii, Hyacintě a Františkovi a v dalším důležitém zjevení 13. června dětem řekla, že pokud lidé nepřestanou urážet Boha, brzy - za dalšího pontifikátu – bude následovat další válka: Pius XII. byl zvolen papežem 2. března 1939 a za šest měsíců propukla druhá světová válka na východní frontě.
V duchu zřejmého významu slov, která řekla Panna třem prostým pasáčkům, klade si Sheen otázku, jaký by mohl být skrytý význam zjevení Panny Marie v Fatimě, a odpovídá takto: »Protože svět ztratil Krista, může se stát, že ho získá zpět skrze Marii. Když se náš Pán Ježíš Kristus jako dvanáctiletý ztratil v chrámě, byla to Nejsvětější Matka, která Ho nalezla. Protože Dobro má svůj den, také zlo má svou hodinu, jako tu v Getsemanech«.
Zjevení ve Fatimě nám dávají pochopit, pokračuje Sheen, že žijeme v morálním vesmíru, ve kterém je uloženo dobro i zlo; a zlo chce všude dosáhnout jeho zničení, zlo, které není darem politiky nebo ekonomie, ale přebývá v srdci člověka.
Církev, pokračuje Sheen, není »přežitek«, ale znovu a znovu prochází jako poutnice tímto světem, který se rychle mění, a pokouší se smířit ho s Pánem, a činí to vždy z inspirace a s podporou zjevení Panny Marie. To je význam přítomnosti Panny v dějinách: vždy jako nápravy bezbožného jednání člověka.
Mons. Sheen uzavírá, že ze tří druhů chování, jaké člověk může mít ve vztahu k životu a historii, jen jedno jediné je správné; a) prázdný optimismus světa bez Boha; b) pesimismus utilitalitarismů bez naděje; c) křesťanství, které dospívá k Zmrtvýchvstání po přechodu Utrpením, které dospěje do slávy velikonoční neděle tím, že projde Velkým pátkem.
Giovanni Tortelli
