Prorocké vidění sv. otce Pia z Pietrelciny
V dějinách církve existuje kromě četby realistických nebo také falešných událostí také četba týkající se mystiků, kterým se dostalo privilegia, že byli předmětem Božího vyvolení, prostředníky nadpřirozených zjevení; byli tedy nebem přímo informováni o budoucích událostech, a stali se tak pro církev nadpřirozenými posly.
V současné epoše zmatků, mystifikace, podvodů a bludů víry je velmi zajímavé věnovat pozornost tomu, co napsal P. Pio z Pietrelciny svému zpovědníkovi otci Agostinovi 7. dubna 1913.
V tomto dokumentu popisuje světec zjevení Ježíše Krista ve stavu agonie, kterou mu působí chování hříšných kněží:
V pátek ráno jsem byl ještě na lůžku, když se mi zjevil Ježíš. Ukázal mi velký zástup kněží řeholních i diecézních, mezi nimiž byly různé církevní osobnosti. Z nich někteří právě celebrovali, jiní se k tomu připravovati, jiní odkládali bohoslužebná roucha.
Pohled na Ježíše ve stavu úzkosti mě naplnil velkým utrpením a chtěl jsem se ho zeptat, čím tak převelice trpí. Neměl jsem pro to vysvětlení. Jeho pohled se obrátil k oněm kněžím. Ale pak jako zděšený, jakoby byl unaven z této podívané, se obrátil ke mně, a s nesmírnou hrůzou jsem spatřil dvě slzy, které mu stékaly po tvářích. Odvrátil svou tvář od toho zástupu kněží s výrazem velkého znechucení a zvolal: Řezníci!
Obrátil se ke mně a řekl: Můj synu, nemysli si, že moje agonie trvala jen tři hodiny, ne; budu kvůli duším, které jsem takto navíc omilostnil, v agonii až do konce světa. V době mé agonie, můj synu, není možno spát.
Moje duše jde a hledá alespoň kapku lidského soucitu, ale běda, nechávají mě pod tíží této lhostejnosti. Nevděčnost a spánek těchto mých služebníků vyvolává moji tíživou agonii. Hle, jak špatně odpovídají na moji lásku! To, co mě nejvíce zraňuje, je jejich lhostejnost, pohrdání a nevíra.
Kolikrát jsem chtěl přijít, abych zasáhl, kdyby mě nebyli zadrželi andělé a duše do mne zamilované... Napiš svému otci a vyprávěj mu, co jsi viděl a pocítil dnes ráno. Pověz mu, ať ukáže tvůj dopis vašemu otci provinciálovi.
Ježíš ještě pokračoval, ale to, co mi řekl, nemohu nikdy zjevit žádnému tvoru na tomto světě. Toto vidění mi způsobilo takovou bolest těla a ještě víc duše, že jsem po celý den ležel v prostraci a myslel jsem, že zemřu, kdyby mi můj Ježíš nebyl pomohl. Ježíš má bohužel pravdu, když si stěžuje na naši nevděčnost. Kolik našich nevděčných bratří odpovídá na Ježíšovu lásku tím, že se vrhají s otevřenou náručí do hanebné sekty zednářů!
Modleme se za ně, aby Pán osvítil jejich mysl a dotkl se jejich srdce. Dodejte odvahy našemu otci provinciálovi, neboť obdrží hojnost nebeských milostí od Pána. Dobro naší matky provincie musí být předmětem jeho ustavičného snažení. K tomu musí směřovat všechno naše úsilí. K tomu musí být zaměřeny všechny naše modlitby, to je povinnost nás všech. Při reorganizaci naší provincie se nemůžeme vyhnout těžkostem, nepříjemnostem, námahám; ať tedy nemalomyslní, milosrdný Ježíš ho podpoří v jeho úsilí. Válka s těmito kozáky se bude stále více stupňovat, ale s Boží pomocí ať se toho nebojí. (Epist. I, 350, in Padre Pio da Pietrelcina, Epistolario I a cura di Melchiorre da Pobladura e Alessandro da Ripabottoni, San Giovanni Rotondo 2004, p. 64).
Bratr Pio ukazuje tímto dokumentem tyto skutečnosti:
1) V církvi existují služebníci, kteří působí agonii a vyvolávají hněv Božího Syna;
2) Tito služebníci projevují svou lhostejnost a nevděčnost vůči Tomu, kdo je povolal k takové důstojnosti a poctě;
3) Vyvolávají těžkou nevoli Pána Ježíše, takže zvolal na jejich adresu: Řezníci! pro způsob, jakým zacházejí s lhostejností, pohrdáním a nevěrou s Nejsvětější Svátostí;
4) Jsou veřejně obviňováni, že vstupují do masonské sekty a jsou jejími členy;
5) Boj, který rozpoutali zednáři v církvi, se stále stupňuje (jsme v roce 1913), ale otec Pio nepropadá strachu a důvěřuje v pomoc Všemohoucího.
To, co dnes prožíváme v našich farnostech, diecézích, v Římě, jenom potvrzuje to, co světec z Pietrelciny napsal před více než sto lety.
Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana
[Viz Luigi Villa (1) (7) (8) (10) (11) - Zednářský monument]
