Záhadný Câmara
Boží služebník Mgr. Hélder Pessoa Câmara (1909-1999), kněz od roku 1931, pomocný biskup (1952-1955) a koadjutor arcibiskup Ria de Janeira (1955-1964), poté arcibiskup Olindy a Recife (1964-1985), jeden ze zakladatelů Brazilské biskupské konference a Latinskoamerické biskupské konference (viz zde), byl nepochybně "protagonistou církve v Latinské Americe" (zde).
Biskup Câmara, "předchůdce teologie osvobození" (viz zde; o teologii osvobození odkazuji na svůj článek: https://allchristian.it/2017/03/17/teologia-della-liberazione-anno-1971-p-paolo-m-siano-teologia-della-liberazione-anno-1971/), byl v Sunday Times označen za "nejvlivnějšího muže v Latinské Americe po Fidelu Castrovi" (viz zde).
Od 3. května 2015 do 19. prosince 2019 probíhala diecézní fáze jeho blahořečení (zde). Od roku 2019 pak začala "římská fáze" kauzy (zde).
Na začátku listopadu 2022 byl archiv Služebníka Božího prohlášen vládou brazilského státu Pernambuco za "národní dědictví" (zde).
1. Pokrokový biskup
Pro ucelenější představu o postavě Služebníka Božího je dobré si znovu přečíst článek badatele Massima Introvigneho (2008), který ukazuje, že biskup Câmara
(a)byl ve 30. letech 20. století členem a generálním tajemníkem Brazilské integralistické akce (AIB) Plinia Salgada (1895-1975) neboli "brazilské obdoby fašismu";
b) hrál "zásadní roli" během Druhého vatikánského koncilu, i když na koncilu nikdy nepromluvil. Ve skutečnosti hrál velkou roli ("magna pars") v "Opus Angeli", jakémsi velmi tajném "sdružení", které se snažilo ovlivnit Radu "poněkud zvláštními metodami: konspirační schůzky, privilegované kontakty s médii, krycí jména, protože nikdy nevíte, kdo čte nebo poslouchá telefon". Karta. Suenens, "hlavní mluvčí Câmarových myšlenek v debatách Rady", je téměř vždy označován jako "otec Miguel". Zdá se, že v čele Opus Angeli stál rakouský teolog Ivan Illich (1926-2002), který v té době žil v Mexiku, v Cuernavace, kde byl biskupem Sergio Mendez Arceo (1907-1992);
c) již během koncilu se vyslovil pro antikoncepci a antikoncepční prostředky. Biskup Câmara a jeho přátelé ostře kritizovali papeže Pavla VI. za to, že odmítl, aby se koncil vyjádřil k antikoncepci. Câmara toto odmítnutí označil za chybu, která má za následek "mučení nevěst, narušení klidu tolika krbů", a dokonce "smrt Rady"! Tehdy také M. Câmara spolu s mnoha dalšími duchovními vyjádřil nesouhlas s encyklikou Humanae vitae, kterou Pavel VI. vyhlásil v roce 1968 (zde).
2. Mgr Câmara hájí svobodné zednáře
Pokud jde o rozlišovací schopnost Božího služebníka, je jeho příliš shovívavý úsudek vůči členům jeho zednářské rodiny velmi pochybný. Sám v 70. letech prozradil, že jeho otec (João) a dědeček (João Edoardo), oba novináři, byli také svobodní zednáři. João Câmara, svobodný zednář a katolík, chtěl, aby jeho synové přijímali svátosti a aktivně se účastnili života katolické církve ve městě. Kromě toho se João po celý květen modlil k Panně Marii a zpíval v rodině náboženské písně (srov. Anselmo Palini, Hélder Câmara, Editrice Ave - Fondazione Apostolicam Actuositatem, Řím 2002, s. 20-21).
Biskup Câmara, který viděl svého otce svobodného zednáře a katolíka, uvádí (kolem roku 1979): "Proto jsem vždy pochyboval o vážných obviněních vůči svobodným zednářům... Byl to on, kdo mě naučil, že člověk může být dobrý, aniž by byl věřící. Později jsem sám pochopil, že je možné být praktikujícím katolíkem a zároveň sobcem.
Když si vzpomenu na svého otce, mám dojem, že on, jeho otec, jeho bratři, celá jeho rodina patřili ke svobodným zednářům kvůli antiklerikálnímu postoji, a ne kvůli protináboženskému nebo dokonce protikřesťanskému postoji. V žádném případě to nebyl postoj proti "skutečným" kněžím. Zdá se mi, že dnes stejně jako tehdy to byla spíše reakce na určité postoje církve v té či oné oblasti a možná i na některé kněze" (tamtéž, s. 21, kurzíva v textu).
Protože tedy podle Služebníka Božího byl jeho otec, svobodný zednář, v rodině dobrý a zbožný, pak by obvinění, která se obecně vznášejí proti svobodným zednářům, nebyla pravdivá... Dalo by se říci, že ve světle své rodinné zkušenosti (dědeček, otec a strýcové, všichni svobodní zednáři) arcibiskup Câmara věřil, že být svobodným zednářem by v sobě nemělo nic protináboženského nebo protikřesťanského, ale bylo by to jen důsledkem nebo reakcí na klerikalismus církve a kněží...
Troufám si říci, že toto rozlišování Božího služebníka je zmatené a chybné. To, že svobodný zednář projevuje v rodině dobrotu, úctu a vstřícnost vůči členům katolické rodiny, je jistě dobré, ale nestačí to k tomu, aby to omluvilo nebo ospravedlnilo na okraj svého otce, svobodného zednáře a katolíka, Mgr Câmara řekl (kolem roku 1979): "Proto jsem vždy pochyboval o vážných obviněních vůči svobodným zednářům... On byl ten, kdo mě naučil, že člověk může být dobrý, aniž by byl věřící. Později jsem sám pochopil, že je možné být praktikujícím katolíkem a zároveň sobcem.
Když si vzpomenu na svého otce, mám dojem, že on, jeho otec, jeho bratři, celá jeho rodina patřili ke svobodným zednářům kvůli antiklerikálnímu postoji, a ne kvůli protináboženskému nebo dokonce protikřesťanskému postoji. V žádném případě to nebyl postoj proti "skutečným" kněžím. Zdá se mi, že dnes stejně jako tehdy to byla spíše reakce na určité postoje církve v té či oné oblasti a možná i na některé kněze" (tamtéž, s. 21, kurzíva v textu).
Protože tedy podle Služebníka Božího byl jeho otec, svobodný zednář, v rodině dobrý a zbožný, pak by obvinění, která se obecně vznášejí proti svobodným zednářům, nebyla pravdivá... Dalo by se říci, že ve světle své rodinné zkušenosti (dědeček, otec a strýcové, všichni svobodní zednáři) arcibiskup Câmara věřil, že být svobodným zednářem by v sobě nemělo nic protináboženského nebo protikřesťanského, ale bylo by to jen důsledkem nebo reakcí na klerikalismus církve a kněží...
Troufám si říci, že toto rozlišování Božího služebníka je zmatené a chybné. To, že zednář projevuje dobrotu, úctu a vstřícnost vůči katolickým členům rodiny v rodině, je jistě dobrá věc, ale nestačí to k tomu, aby to omlouvalo nebo ospravedlňovalo členství katolíků v zednářstvu. Chování jednotlivých zednářů je jedna věc, iniciační a rituální struktura zednářství je věc druhá. A právě to je třeba vzít v úvahu pro autentické rozlišování v oblasti zednářství.
Proto na tomto místě nabízím několik údajů o brazilském svobodném zednářství z doby, kdy Boží služebník žil. Vyhýbám se protizednářským publikacím, jako je například kniha O segrêdo da Maçonaria (Editora "O Lutador", Manhumirim (Minas) 1947), která definuje zednářství jako sdružení složené z mnoha tajných sekt, inspirované ďáblem, které chce založit nový řád a protikřesťanskou civilizaci (srov. str. 17).
Místo toho dávám přednost zednářským pramenům, z nichž neslučitelnost zednářství a církve vyplývá nezvratně.
3. Brazilské svobodné zednářství zevnitř
V letech 1974-1976 vydalo nakladatelství "Editora Artenova" v Rio de Janeiru (Brazílie) čtyřsvazkové dílo Grande Dicionário Enciclopédico de Maçonaria e Simbologia (GDEMS) od zednáře Nicolase Aslana (1906-1980). Aslan se narodil v roce 1906 v Řecku, je italské národnosti, od roku 1929 žije v Brazílii a od roku 1956 je členem brazilského řádového zednářství Grande Oriente do Brasil (GOB). V době GDEMS dosáhl Aslan 32. stupně Starého a přijatého skotského ritu (RSAA). Poté obdrží 33. a poslední titul RSAA.
V italském jezuitském časopise La Civiltà Cattolica z 21. května 1977 představuje zednář P. Giovanni Caprile (1917-1993) Nicolase Aslana jako "seriózního a poctivého znalce zednářské historiografie" (roč. 128, II. díl, sešit 3046, s. 411) a jeho dílo jako "užitečnou pomůcku k adekvátnějšímu poznání zednářského fenoménu" (s. 411), tj. práci, která přispívá "k jasnosti, exaktnosti a klidnému dialogu" (s. 412). Když však pomineme dialog, z Aslanova encyklopedického zednářského slovníku vyplývá samotná neslučitelnost zednářství a křesťanské víry.
Mezi zednářskými autory, které Aslan cituje, jsou odborníci na zednářský esoterismus, jako například Albert Gallatin Mackey 33°, Albert Pike 33°, Oswald Wirth 33°... Dále zde najdeme pojmy typické pro esoterickou kulturu (židovská kabala, alchymie, hermetismus...).
Aslan vysvětluje kabalistické učení, že bisexualita nebo androgynita je v Bohu a Prvotním Adamovi neboli Adamovi Kadmonovi. Kabalistické učení o Adamu Kadmonovi a sefirotech je navíc přítomno ve Starém a přijatém skotském ritu (srov. GDEMS, svazek I, 1974, str. 47).
Alchymie jako tajná gnóze, která interpretuje dogmata křesťanství hermetickým způsobem (podle hermetismu), ovlivňuje zednářské vysoké stupně, zejména RSAA (srov. GDEMS, I, s. 74-75). Kabalistický vliv se projevuje v zednářské liturgii (srov. GDEMS, I, s. 84).
Aslan 32° píše, že "Antikrist" je negativní pól nezbytný pro veškerou manifestaci a pokrok: "È o polo negativo necessario a toda manifestação e a todo progresso" (GDEMS, I, s. 109).
Aslan vysvětluje, že kozel "Bafomet", templářský nebo novotemplářský symbol, je symbolem zasvěcení (srov. GDEMS, I, s. 164), hermetickým, alchymistickým, magickým a panteistickým symbolem Absolutna (srov. GDEMS, I, s. 150-151).
Při prvním stupni zednářského učedníka se nachází Kabinet reflexe ("Câmara das Reflexões"): malá temná místnost symbolizující střed země s márnicko-alchymistickými symboly, v níž kandidát zednářství přijímá iniciační smrt, která odpovídá hnilobě nebo alchymistické transmutaci. Profánní člověk umírá a znovu se rodí jako zednář (srov. GDEMS, I, s. 198-200).
Lóže třetího stupně zednářského mistra se nazývá "Střední komnata" a je místem, kde dochází k druhé iniciační smrti, k věčné rekonstrukci (srov. GDEMS, I, str. 200)...
Tečka v kruhu je v anglosaském zednářství důležitým symbolem: představuje Boha v centru kosmu, ale má také "falický význam", tj. představuje "o principio da generação" (srov. GDEMS, I, s. 247).
Aslan je také zastáncem vesmírné duality (Bůh - Ďábel, Lucifer - nositel světla a nositel temnoty...) a spojení protikladů: Vše pochází z Jednoho a vše se k Jednomu vrací (srov. GDEMS, I, s. 327). Dualita (např.: dobro-zlo, Bůh-satan...) může být doplněna třetím prvkem (srov. GDEMS, I, s. 341)...
Aslan popírá katolické učení o věčnosti "pekla": případný trest je dlouhý, ale omezený (srov. GDEMS, II. díl, 1974, s. 505)...
Aslan zdůrazňuje, že zednářství má svůj "Esoterismo", má svou "parte esotérica", má "aspecto esoterico e iniciatico", ale ne všichni zednáři to chápou, a tak se zastavují u sociálního aspektu zednářství (srov. GDEMS, II, s. 385).
Již v roce 1974 Aslan věděl, že v novém Kodexu kanonického práva (revidovaném po II. vatikánském koncilu) se již neobjeví ty kánony (např.: kán. 2335), které otevřeně odsuzovaly zednářství (srov. GDEMS, II, str. 409-410).
Aslan opakuje bisexualitu Nejvyššího božstva (srov. GDEMS, II, s. 525-526), a tedy i "Jehovy" (srov. GDEMS, II, s. 535-536).
Aslan 32. objasňuje, že princip ohně, který se nachází v zednářských vysokých stupních, tj. univerzální síla regenerace, může být také nazýván "Luciferem" (srov. GDEMS, II, str. 604)...
Zednářský mistr dosáhne stavu pravého zasvěcení, když si uvědomí, že je sjednocen s "Energia de Vida Universal" (srov. GDEMS, svazek III, 1975, str. 686).
Důstojníci lóže mohou odpovídat deseti sefirot (božským emanacím), které tvoří kabalistický Strom života (viz GDEMS, svazek IV, 1976, str. 1005-1010).
Aslan objasňuje, že v zednářské symbolice je také Had, symbol univerzální energie, symbol harmonie protikladů, velký magický činitel (srov. GDEMS, IV, str. 1020-1021)... Had Uroboros gnostiků a alchymistů je symbolem absolutní Jednoty a návratu všeho k Jednotě (srov. GDEMS, IV, str. 1144-1145)...
Tao odpovídá kabalistickému "hebrejskému En-sof" a hinduistickému "Parabrahm" a objevuje se v podobě "jang" a "jin", "čistého" a "nečistého", mužského a ženského... (srov. GDEMS, IV, s. 1074).
Stejně jako v sedmdesátých letech minulého století, i dnes jsou v církvi klerici a laici, kteří jsou velmi aktivní v pokračující operaci, jejímž cílem je přimět církevní hierarchii, aby prohlásila za zákonné to, co vždy odmítala, jako je antikoncepce a antikoncepční prostředky (které hájí i Mgr. Câmara), svobodné zednářství (na II. vatikánském koncilu hájil biskup Sergio Mendez Arceo, přítel biskupa Câmary), homosexualita nebo teorie genderu a LGBT (hájené progresivními duchovními). Kéž Duch svatý na přímluvu nejsvětější Matky církve Marie pomáhá pastýřům odolávat této ďábelské operaci a věrně střežit a předávat to, co Jan Pavel II. nazval: "vkladem víry", "vzácným vkladem křesťanského učení" (srov. Jan Pavel II., apoštolská konstituce Fidei Depositum, 11. října 1992, in https://www.vatican.va/content/john-paul-ii/it/apost_constitutions/documents/hf_jp-ii_apc_19921011_fidei-depositum.html).
