S křížem a na kolenou
15.12.2015
Při posledním řádném Milostivém létě v roce 2000 byl již papež Jan Pavel II. silně poznamenám svou těžkou nemocí. Přesto na prahu Svaté brány setrval na kolenou. Toto pokleknutí je výrazem osobního postoje papeže, který si je v vědom potřeby získat Boží milosti. Je to však současně příklad pro věřící, že prostředek k získání Božích milostí, které církev nabízí, není žádný automatismus, nýbrž vyžaduje vnitřní usebranost a opravdové obrácení. Tělesný postoj člověka je výrazem jeho upřímné touhy po odpuštění, milosrdenství, milosti a spáse.
Průchod Svatou bránou, který se uskutečňuje buďto za zpěvu nebo v modlitbě, znamená přechod od viny k milosti. Připomíná také, že v raném křesťanství byl vstup do chrámu byl podmíněn tím, že hříchy byly odpuštěny a hříšník obdržel rozhřešení.
V řádném Jubilejním roce 1400 předepsal papež Bonifác IX.: »Kdo třikrát projde touto branou , tomu budou odpuštěny viny a tresty za ně. Je to zázrak, který lidé prožívají«.
Od roku 2013 stojí v čele pozemské církve nástupce apoštola Petra, který vůbec nepokleká. Ani při proměňování. Mluví se o zdravotních důvodech. Vatikán se však k tomu oficiálně nevyjádřil. Snímky ze Zeleného čtvrtku zobrazují Františka, jak klečí při umývání nohou. Je to rozpor a kontrast.
Při otevírání Svaté brány rezignoval papež František také na latinu jakožto církevní řeč. Použitím italštiny vytvořil rozpor mezi jednáním jakožto hlava celosvětové církve a svým osobním rozhodováním jako biskup Říma.
Jako dokument může posloužit několik fotografií a videa.
Foto/Video: MiL/Youtube
Giuseppe Nardi KI
1974 1983 1999
Pius XI. 1925
Jan Pavel II. 1999
František 2015
