Královna nebes a země je nám stále nablízku
Kde jste, vy hlasatelé božských skutečností, kteří nám připomínáte, že už se naplnil čas a Boží království je blízko; obraťte se a věřte evangeliu. Poušť je tak rozlehlá, že nejde změřit její rozměry, a vyprahlost duší je nejvyššího stupně. Nicméně v tomto A.D. 2020, kdy se pandemie coronaviru připojuje k pandemii ideologií proti Bohu a proti člověku, nebe neustává poskytovat svá znamení a naopak je stále rozmnožuje. Tak zatímco falešní proroci jako Enzo Bianchi z komunity Bose je izolovaný, po dlouhých letech církevního pochlebování, a církev stále více ztrácí svou autoritativní a duchovní moc, protože se otrocky přizpůsobuje světu, minulou neděli se v církevní liturgii spojily dvě slavnosti: Letnic a Panny Marie Královny. Na druhé straně 24. května byl svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů, vítězkyně nade všemi herezemi, a mohly se slavit první mše svaté po dlouhé karanténě.
To všechno není náhodné, protože žádná náhoda nemá opodstatnění. Boží Prozřetelnost existuje reálně a konkrétně. Maria sleduje, asistuje a zasahuje, dokud nezvítězí nad silami zla, které napadají duše a dokonce i církev. Panuje zděšení, dokonce tam, kde bychom očekávali ducha víry a schopnost vnímat projevy mariánských znamení, mnozí věřící se nedokážou zbavit pýchy a místo aby prožívali vnitřně Kristův pokoj, šíří kolem sebe zmatek. Obrácení je ovšem nezbytná nutnost pro všechny a nejen pro ty, kteří zapomněli na správnou nauku a kráčí v liniích modernismu. Královna andělů, patriarchů a proroků, vyznavačů, mučedníků a všech svatých, všech pravých křesťanů a vyznavačů víry, počatá bez prvotního hříchu a na nebe vzatá, bdí nade všemi dušemi dobré vůle a je vždy přítomná se svou mocí, kterou pochopíme teprve po smrti, a je přítomna ve svých svatyních rozsetých po celém světě.
Zavedení svátku Panny Marie Královny, kterou vzýval již kongres v Lyonu (1900), Freiburgu (1902) a Eisiedelnu (1906), bylo ještě více oceněno věřícími po ustanovení svátku Ježíše Krista Krále (1925). V roce 1954 napsal Pius XII. encykliku Ad caeli Reginam u příležitost stého výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí, aby tak zdůraznil historicko teologické důvody ustanovení svátku Panny Marie Královny 31. května 1955.
Královna nebe a země je mateřsky stále vedle nás navzdory našim nevěrnostem a kolektivním i osobním odpadům. Má nekonečnou moc přímluvy z toho titulu, že je Spoluvykupitelkou spolu se svým Synem a může způsobit obrácení i nejtvrdších srdcí, jak se to již v dějinách církve mnohokrát stalo. Proto je jedním ze dvou majáků dobře známých ze snu sv. Jana Bosca, který vyprávěl (30. května 1862) a o kterém promlouval svatý kazatel kardinál Ildefons Schuster (1880-1954) při své návštěvě v Turínu jako papežský legát na Eucharistickém kongresu.
V noci na 13. září při slavnostním závěru na náměstí Vittorio Venento naplněném lidmi řekl Schuster ve svém kázání:
V této slavnostní hodině v eucharistickém Turíně Cotolenga a Dona Bosca mi přichází na mysl prorocké vidění, které vyprávěl svým synům zakladatel chrámu Panny Marie Pomocnice (...) Zdálo se mu, že vidí flotilu církve, jak bojuje s vlnami za strašné bouře; v určitém okamžiku nejvyšších hrozeb velitel kapitánské lodi - Pius IX. svolal radu hierarchů z menších lodí. Bohužel bouře, která řádila stále více, přerušila uprostřed Vatikánský koncil (don Bosco to oznámil o osm roků dříve, než se to událo). V dalších událostech oněch let stejní hierarchové podléhali únavě. Když se tak dělo potřetí, uprostřed vln se začaly vynořovat dva sloupy, na jejichž vrcholu byly symboly Eucharistie a Neposkvrněné Panny. Při tomto zjevení nový Papež – bl. Pius X. - se vzchopí a silným řetězem připoutá kapitánskou loď k oněm sloupům a spustí do moře kotvy. Menší lodě se začaly shromažďovat kolem papežské lodi, a tak se zachránily od utonutí.
Dějiny potvrdily proroctví vizionáře. Papežské počátky Pia X. s kotvou v erbu spadaly právě do 50. výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie, které bylo slaveno v celém katolickém světě. My starší si ještě vzpomínáme na 8. prosinec 1904, kdy papež v chrámu sv. Petra ověnčil čelo Neposkvrněné korunou z perel a zasvětil Matce Boží celou rodinu, kterou mu ukřižovaný Ježíš svěřil. Přivádět malá pacholátka a nemocné k eucharistickému stolu mu vysloužilo současně titul „mírového papeže Eucharistie“.
Od té doby se mezinárodní podmínky pranic nezlepšily; takže tato zkušenost nám potvrzuje, že loď Rybáře na rozbouřeném moři může očekávat záchranu jen ode dvou sloupů: Eucharistie a Pomocnice Křesťanů, jak to bylo zjeveno Donu Boscovi (in L’Italia, 13 září 1953, P. Zerbino: I sogni di Don Bosco, LDC, Leumann 1995, ss. 53-55).
Cristina Siccardi Corrispondenza Romana
S tímto textem italská historička přichází právě v den, kdy se na Starosměstké náměstí vrátila po sto letech Neposkvrněná Královna nebes a země, aby i nám připomínala, že se od nás nikdy nevzálila navzdory našim nevděčnostem a odpadům. Kéž ve vrátí nejen na náměsti, ale i do srdcí.
