Benediktova reakce na kritiky
5. 5. 2020
Třiadevadesátiletý emeritní papež Benedikt XVI. se vyslovil ke kritikám své role jako emeritního papeže. V rozhovoru v souvislosti s prezentací svého obšírného životopisu se ex-papež vrátil ke své abdikaci v roce 2013 a vysvětlil své motivy a význam svého odstoupení.
Zmínil se, že případy korupce ve Vatikánu a skandál Vatileaks. ve kterém jeho komorník poskytoval novinářům tajné dokumenty, představují něco, co nemá obdoby v dějinách církve. „Moje abdikace s tím vším však nemá nic společného“, zdůraznil.
Spíše si v závěru svého mandátu uvědomil, že kromě jisté zapomnětlivosti byly zde také jiné důvody nedostačující kapacity k přiměřenému výkonu úřadu.
V tomto kontextu papež uvedl, že také jeho předchůdci Pavel VI. a Jan Pavel II. podepsali podmíněné abdikace, pokud by se ocitli ve stavu „nemoci, která by znemožňovala konkrétní výkon úřadu“.
Josef Ratzinger tak učinil relativně v předstihu na začátku svého pontifikátu v roce 2005.
Benedikt XVI. se pak zastavil u teologických kritik své demise. Zdůraznil, že postavení „emeritního papeže“, které vytvořil, je srovnatelné s postavením biskupa, který odstoupil z důvodu věku.
Tento právní status může být aplikován také u biskupa Říma, protože tato forma právně spirituální se vyhýbá jakékoliv myšlence o současné přítomnosti dvou papežů: stolec biskupa může obsadit jen jedna osoba. Současně se tím vyjadřuje duchovní pouto, které není možno žádným způsobem odstranit. Ex-papeže je dále možno přirovnat k aktuální situaci starého bavorského občana, který svěřuje svůj podnik synovi, žije v přilehlém domě a zříká se svých otcovských práv.
Zkreslováníní skutečnosti
Benedikt XVI. se energicky brání proti obviněním, že se po své demisi vměšuje do veřejných debat.
To je „bolestné překroucení skutečnosti“. Vysvětlil, že kritiky nemají žádná reálný podklad a že existují „motivy, pro které má být můj hlas umlčován".
Pokud jde o vztah ke jeho nástupci, řekl, že děkuje Bohu za skutečnost, že vlídná pozornost papeže Františka mu dovolila prakticky uplatňovat ideu emeritního papeže. „Od prvního setkání po volbě se vytvořilo osobní přátelství, které dosud nejen trvá, ale vzrůstá.“
Kromě toho vidí Benedikt katolickou církev a papežství jako ohrožené „světovou diktaturou ideologií otevřeně humanistických“. Kdokoliv se pokusí protiřečit, bývá vyloučen ze sociálního konsenzu. Jde například o homosexuální sňatky, potraty a „laboratorní tvoření osob“. Ex-papež prohlásil doslova: „Proto se moderní společnost připravuje formulovat protikřesťanské krédo; kdo se pokusí odporovat, bude potrestám sociální exkomunikací“. Pokud jde o situaci církve 21. století, řekl: „Mezitím události ukázaly, že krize víry přinesla především krizi křesťanského života“.
Kritická konstatování emeritního papeže tvoří závěrečnou kapitolu široké biografie, kterou publikoval Peter Seewald. Podle autora pocházejí z podzimu 2018.
V nevydaném rozhovoru papeže, který odstoupil 2013, také sdělil, že na rozdíl od původního záměru v první době po odstoupení napsal svou duchovní závěť; ta by měla být publikována po smrti Josefa Ratzingera. O jejím obsahu se nijak nezmínil.
Pramen: Chiesa e post concilio
