Gnerre má pravdu, ale je třeba se vrátit ke Katechismu Pia X.
Papež Pius X.
Gnerre dělá velmi dobře, když píše: »Myslím, že zopakování trochy katechismu by neuškodilo. Bůh nepřišel na svět, aby zlikvidoval války a terorismus, ani aby nabídl chleba všem a vyřešil problémy hladu a sociální spravedlnosti, nýbrž aby přinesl Spásu s velkým S.
To je všechno plná pravda. Ale je zde také velmi naléhavý důvod studovat a osvojit si samotnou nauku obsaženou v Katechismu Pia X. Jen si přečtěte s Bázní Boží, co se zde říká o 1. přikázání:
170. Co nám zakazuje první přikázání?
První přikázání nám zapovídá bezbožnost, pověry a nevěrectví; dále odpadlictví, herezi, dobrovolné pochybování a zaviněnou neznalost pravd víry.
Kolik je mezi námi těch, kteří mohou prohlásit, že nemají zaviněnou neznalost pravd víry? Situace ve které žijeme, je strašná právě z důvodu naší zaviněné ignorance. Neznalost náboženských pravd pokládali Lev XIII. a sv. Pius X. za hlavní příčinu zla ve společnosti. Tuto otázku analyzuje v duchu magisteria sv. Pius X. v encyklice Acerbo nimis (qui)v roce 1905. Abychom si o ní učinili představu, stačí uvést některé tituly:
1. Neznalost náboženství je hlavní příčinou dnešní nevázanosti
2. Neznalost náboženství jako obecné znamení dnešní doby
Z náboženské neznalosti se odvozuje dnešní mravní zkáza
1. Znalost náboženských věcí není jen světlo pro rozum, ale také vůdce a stimul vůle
2. Kdo je povinen vyučovat náboženství
3. Chvála výuky katechismu
Každý kněz má povinnost vyučovat věřící
Zvláštní příkaz k tomu mají faráři
1. Vysvětlování evangelia a katechismu jsou zvláštní povinnosti faráře
2. Vznešenost úřadu katechety
3. Opětovný nářek nad všeobecnou neznalostí náboženských věcí
Víra vlitá při křtu vyžaduje, aby byla rozvíjena
Určuje se a ukládá, co má dělat každý farář pro výuku věřících v náboženských věcech.
Je povinností biskupů bdít důsledně nad dodržováním předepsané výuky
1. Výuka katechismu vyžaduje důkladnou přípravu
Výzva k biskupům
* * *
Doporučuji vám četbu celé encykliky, která je velmi zásadní, a přitom velmi krátká (ani ne 7 stran).
Uvedl jsem nejdůležitější tituly, abychom pochopili žalostný stav, jaký prožíváme. Sv. Pius X., velký pastýř duší, věděl velmi dobře, že nestačí jen překonat náboženskou neznalost, věděl, co je velmi nutné:
„Nemůžeme ani v nejmenším tvrdit, že i k dobrým znalostem náboženství se nemůže družit i zvrácená vůle a nezřízené mravy. Bylo by to bohumilé, kdyby tomu tak nebylo. Zdůrazněme však, že nemůžeme očekávat dobrou vůli a správné mravy, jestliže je rozum otrokem hrubé neznalosti. I ten, kdo má oči otevřené, může sejít ze správné cesty: ale kdo je raněn slepotou, jistě kráčí vstříc nebezpečí.
Dodejme, že i při zvrácených mravech, pokud světlo víry zcela nezhaslo, je vždy naděje na nápravu; ale tam, kde se špatné mravy rojí v důsledku ignorance a chybějící víry, zlo těžko dojde nápravy a cesta do věčné záhuby je otevřena“.
Papež Sarto stanovil cíl svého pontifikátu ve své první encyklice E supremi apostolatus:
12. Komu by mohlo uniknout, ctihodní bratři, že pokud jsou lidé vedeni rozumem a svobodou, je křesťanská formace nejúčinnějším prostředkem, jak upevnit v duších Boží vládu? Kolik je těch, kteří nenávidí Krista, hanobí evangelium spíše z ignorance než ze zloby ducha! O těch by se mohlo říct: „Rouhají se tomu, co neznají“. S takovým jednáním se setkáváme nejen mezi lůzou nebo mezi velkým množstvím těch, kteří snadno upadají do omylu; ale počínají si tak i vzdělané vrstvy a dokonce ti, kteří vynikají svou nevšední erudicí. Je to důsledek neznalosti víry. Není možno připustit, že víra bude vyhasínat s pokrokem vědy, je to spíše důsledek ignorance; neboť kde je větší nevědomost, tam se více projevuje zhroucení víry. Proto nařídil Pán apoštolům: „Jděte a učte všechny národy“!
Pastýřská citlivost Pia X. se projevuje v další části encykliky. Čtěte ji zvláště vy, kteří se domníváte, že předkoncilní církev neznala milosrdenství:
13. Aby z povinnosti a úkolu vzdělávat vzcházely očekávané plody a „všechno se obnovovalo v Kristu“, je třeba si, ctihodní bratři, vtisknout do paměti přesvědčení, že nic není účinnějšího než láska. „Pán se nenachází v citu“. Marná je naděje, že duše přitáhneme příliš velkou horlivostí. Neboť příliš přísné kárání omylů, horlení s přehnaným zápalem často působí více škody než užitku. Apoštol se obrací na Timotea s tímto napomenutím: „Usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj“, ale hned dodává: „s všestrannou trpělivostí“. Opravdu, Kristus nám dává příklad tohoto druhu. Čteme totiž, že se vyjádřil takto: Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Nemocní a obtížení nejsou nikdo jiní než ti, kteří jsou otroky hříchu a bludu. Jaká mírnost u božského Mistra! Jaká vlídnost, jaký soucit vůči těmto nešťastníkům! Těmito slovy líčí Izaiáš jeho srdce: Zde je můj služebník, kterého podpírám. Vložil jsem na něho svého ducha, nekřičí, nenadává, nalomenou třtinu nedolomí, neuhasí doutnající knot (Iz 42, 1 n),Láska je tedy trpělivá, shovívavá (1 Kor 13,4) a má být uplatňována vůči těm, kteří jsou k nám nepřátelští a pronásledují nás. „Jsme zlořečeni, a žehnáme“. Možná, že se jeví horší, než ve skutečnosti jsou. Zvyky a s nimi předsudky, rady a příklady druhých a konečně špatně pochopený lidský ohled je zařadil mezi bezbožné, ale jejich vůle není tak zkažená, jak si sami přejí, aby byli hodnoceni. Proto proč nedoufat, že plamen křesťanské lásky může zahnat temnotu z duší a současně vrátit tam světlo a Boží pokoj? Ovoce našeho působení se někdy zpožďuje, ale láska nezná únavy a spěchá na pomoc, pamětliva, že Bůh neurčuje odměnu podle plodů námahy, ale podle vůle, s jakou je vynakládána.
Aby dostál svému poslání v této důležité věci, zavedl papež Pius X. pro celou církev jednoznačně povinnou výuku katechismu:
1. Všichni faráři a obecně všichni, kteří mají pečovat o duše, každou neděli a svátek po celý rok bez výjimky budou věnovat výuce katechismu pro mládež a budou ji učit, co musí každý věřit a konat, aby dosáhl spásy.
2. Titíž pastýři ve stanovené doby v roce budou provádět několikadenní souvislou přípravu mládeže k přijetí svátostí pokání a biřmování.
3. Podobně se zvláštní péčí ve všechny všední dny v postní době a v případě potřeby i po velikonočních svátcích budou provádět výuku a úvahy pro děti, aby přistoupily s veškerou zbožností k prvnímu svatému přijímání.
4. V každé jednotlivé farnosti bude kanonicky ustavena kongregace pro křesťanskou nauku. Ta s využitím schopných laiků bude přispívat ke spásné nauce a horlivostí pro Boží slávu bude získávat množství odpustků udělených od papežů.
5. Ve větších městech, zvláště tam, kde jsou univerzity a gymnasia, budou zřízeny školy náboženství, určené pro výuku víry a praktického náboženského života mezi mládeží ze základních škol, ze kterých byla výuka náboženství odstraněna.
6. S ohledem na to, že zvláště v těchto dobách nejen děti, ale i dospělí potřebují náboženskou výuku, všichni faráři a ti, kteří mají pečovat o duše, kromě obvyklé nedělní homilie o evangeliu, která je součástí mše svaté, o všech nedělích a svátečních dnech budou provádět výklad katechismu pro lid kromě toho, co se koná pro mládež. Bude se přitom používat Tridentský katechismus na téma symbolu, svátostí, Desatera, nedělní modlitby a církevních přikázání.
Dnes je zcela jasné, jak po padesáti letech bezstarostnosti vzrostla náboženská nevědomost, která má na svědomí těžké poškození naší společnosti.
Nesmíme si zoufat, nýbrž dát se rychle do práce v duchu programu papeže Sarta. Především my rodiče začněme pilně studovat Katechismus Pia X., abychom byli schopni vyučovat naše děti, a pamatujme na to, že z toho budeme skládal účty v den soudu.
Máme tedy o čem uvažovat a rozjímat.
Andrea Mondinelli, Duc in altum
