Záměrné mlčení o masakresch na křesťany
Proč nejsou připomínány masakry a genocidy páchané na křesťanech?
Proslulý výrok: Pomlouvejte, jen pomlouvejte, něco se uchytí, je připisovaný Rousseauovi nebo Voltairovi. Jeví se však, že nejvíce ho rozšířil anglický politik a filozof Francis Bacon. Všichni tři byli antikatolíci. Bacon (1561-1626) žil na anglickém královském dvoře za panování anglikánky Alžběty Tudorovny řečené „krvavá“, protože nastolila v historii nejkrutější totalitní protikatolický režim. Bacon podobně jako v následujícím století Voltaire a jeho mentor John Locke, vstoupil do otrokářské společnosti Virginia Company. V roce 1625 si vynutil deportaci 165 chudých katolických dětí do amerických kolonií. Byli to katolíci převážně z Irska, ale také z Británie ve věku osmi až sedmnácti let. Dále uvádím krátké úryvky z mých knih - »To, co by katolíci měli vědět – Alespoň pro vyloučení směšného závěru« a »Moloch – Konec Evropy – Život a lži«.
Mezi lety 1641 - 1652 Angličané zmasakrovali a prodali do otroctví 300 000 katolíků. Počínaje rokem 1650 bylo 100 000 irských katolických dětí vyrváno z rodin a prodáno do Západní Indie, Virginie a Nové Anglie. Ve stejném období bylo prodáno do Barbadosu a Virginie 52 000 převážně žen a dětí.
Z mé knihy „Moloch“ o islámském otroctví jsem publikoval výtažek na této síti (viz). Připomeňme si aspoň, že za třináct století povraždili muslimové 100 milionů osob, převážně křesťanů a Afričanů.
Podle vyhlášeného plánu vyhladit populaci z oblasti Vendée během desíti měsíců do července 1974, kdy byl popraven Robespierre, zmasakrovali revoluční vojáci více než 117 tisíc osob včetně nevojáků, žen a dětí. Systematicky bourali a vypalovali jejich příbytky, pole, lesy a dobytek. Nešetřili ani invalidy a raněné. Byl to jasný záměr: genocida. Z desítek zabitých stáhli pásy kůže, ze které byly vyrobeny boty pro vojáky. (Podobnou nelidskou techniku praktikovali nacisté v koncentračním táboře v Osvětimi, kde z lidské kůže zhotovovali stínidla na lampy).
V Clissonu v Bretani vyvařovali 150 mrtvol žen a vytěžili tak 10 barelů tuku. V malé obci Chaudy svědek Francouz dokumentoval zastřelení 400 – 500 dětí ve věku kolem 14 let: »Chtěli zde dokonce zařídit plynové komory, ale neměli k dispozici potřebné prostředky. Revoluční lékárník jménem Proust experimentoval s jedovatými plyny, ale jeho pokusy nebyly úspěšné. Použili proto pramice, naplnili je nahými muži a ženami a utopili v Loiře.
Generál republikánské armády François Joseph Eastermann, připomínaný jako „řezník z Vendée“ ve své zprávě pro Konvent uvádí: »Vendée již neexistuje! Zemřela pod našimi šavlemi i se svými ženami a dětmi. Rozšlapal jsem jejich děti kopyty koní a zmasakroval všechny ženy, aby už nerodily bandity. Nelitoval jsem dělat kata. Všechny jsme vyhubili. (…) Cesty jsou posety mrtvolami. Je jich tam tolik, že na některých místech tvoří pyramidy«.
Pokrokový francouzský tisk odmítá označení „genocida“, protože takový termín se prý používá jen ve dvacátém století.
Turci se poskvrnili první vědecky označenou genocidou na přelomu století. Asi jeden a půl milionu arménských křesťanů - mužů, žen a dětí bylo zmasakrováno nebo přinuceno k tomu, co Turci nazývají „pochod přemístění“, při kterém tisíce osob zemřelo hladem, nemocí a vyčerpaností. Je třeba zdůraznit, že vyhlazování nevinných Arménů nezačalo 1915, ale již na konci 19. století za řízení sultána Abdul-Hamita. O tomto vyhlazování křesťanů muslimy a zednářskými Mladými Turky budu referovat v dalším příspěvku.
Mexičtí zednáři za vlády plutokrata Eliase Callese podporovaní ekonomicky Ku Klux Klanem a bohatými americkými protestanty jen v letech 1926-1929 popravili 70 – 85 tisíc křesťanů a 4000 řeholníků. Věřící bývali napadeni při východu z chrámu a během procesí. Kdo dal pokřtít své dítě v kostele a zde se zpovídal nebo uzavíral sňatek, byl zastřelen. Všechen církevní majetek byl zkonfiskován, řeholní řády rozpuštěny a katolické organizace postaveny mimo zákon. Kněží nesměli nosit talár, bylo zakázáno konat procesí a poutě. Sta tisíce potřebných zůstalo bez pomoci po zrušení katolických charitativních institucí.
Pater David Uribe uvězněný v koncentračním táboře uprchl a tajně pokračoval ve své pastorační práci a byl znovu uvězněn. Spisovatel Paolo Gulisano píše: »Vládní generál Castrejon navrhl farníkům, že kněze propustí, když složí tři tisíce pesos. Učinili tak okamžitě za cenu velkých obětí, ale kněz propuštěn nebyl. Generál od něho žádal, aby veřejně vystoupil z církve a zapojil se do schizmatické vlastenecké církve. Když to odmítl, byl vystaven velkém mučení a pálen na roštu. Zemřel na Květnou neděli 1927.
Bude vůbec pamatováno na masakry křesťanů, které prováděl ISIS, vytvořený západními laicisty, musulmanskými monarchiemi a Izraelem? Utečenci před pronásledováním a masakrováním islamisty jsou odmítáni, aby udělali místo 99% muslimů.
Bez ohledu na tyto evidentní historické skutečnosti je církev předmětem soustavného očerňování. Křesťanští mučedníci nemohou být připomínáni, aby nezastínili „perzekvované“ židy, feministky, LGBT a komunisty, kteří mají svého eminentního zastánce i v papeži Bergogliovi.
Arménská matka na pochodu
Agostino Nobile Stilum Curiae
