Odsvěcení vatikánského pahorku
Zahanbeni budou všichni, kteří slouží modlám. Pokolení, která ti nebudou sloužit, zahynou. Budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.( Žalm 96,7; Iz 60 12; 66,24)
V pohanském obřadu, který se konal 4. října ve vatikánských zahradách, byl ritus sexuální magie se skrytým okultním obsahem. Proč se měla právě zde konat ceremonie, která přísluší ke kultu plodnosti? Jen kvůli pozoruhodnému naturalistickému rámci, nebo spíše jako záměrné znesvěcení a současně jako prosba o démonický zásah? Použití penisu jako fetiše a modly jako bohyně matky jistě není projev pouhého folklóru, nýbrž jedná se záměrný akt směřující k vyvolání duchů k dosažení žádoucího výsledku, jak to vyjadřují naléhavá gesta a mimika ameroindiánské šamanky a „požehnání“ udělené arciodpadlíkovi, který asistoval jejímu blábolení. Ale o co šlo? Abychom našli odpověď, musíme stručně vzít v úvahu některé spletité okolnosti z dějin tohoto místa.
I když se vatikánský pahorek nachází za Tiberou a netvoří již jeden celek s tradičními sedmi pahorky, na nichž spočívá Věčné Město, byl pro pradávné obyvatele významný, ať již jako pohřebiště pro rodiny bohatých patricijů, či jako sídlo věšteb, které mu s velkou pravděpodobností daly jeho jméno (vaticinia = věštby). Byl zde uctíván věkovitý dub, který až do doby etruské byl údajně sídlem magické moci. O něco později se zde rozvinul kult přenesený z Frigie, kult Kibely Velké Matky. Na úpatí pahorku dal Nero zbudovat cirkus, kde v prvních dobách pronásledování křesťanů poslal na smrt Knížete apoštolů a veliký zástup římských mučedníků.
Svatý Petr byl pohřben nedaleko odtud za zdí rudé barvy, do které byly vyryty četné grafity, které přitahovaly zvědavce a které byly plně odhaleny při vykopávkách prováděných z příkazu Pia XII. ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století pod vedením Ludwiga Kaase a Margarety Guarducci. Od samotného počátku byl tomuto náhrobku přisuzován velký význam, takže se Konstantin na počátku IV. století rozhodl vybudovat zde velkou baziliku, jejíž hlavní oltář by se spojil s původní primitivní stavbou, která to místo označovala.
K realizaci tohoto projektu musel císař upravit v terénu náležitou plochu; k tomu cíli stanovil nepřekonatelné zákony a dal zarovnat antickou nekropoli, které se zde tyčila. V základech budovy kromě antických hřbitovních pomníků, hojně vyzdobených štuky a kresbami byly roztroušeny také hroby mnoha křesťanů, kteří byli pochováni po boku Apoštola. V prvních třech staletích mnoho křesťanů - i když nedosáhli mučednictví - zemřelo na následky věznění, špatného zacházení a mučení pro věrnost Pánu a byli proto pokládáni za Vyznavače. Když Lev XIII. na konci 19. století zahájil první část výkopů, málo pečliví archeologové si mysleli, že pracují se zeminou vytěženou ze základů baziliky, a uložili ji právě v zahradách a nedbali na kosti světců, které obsahovala; je možno říci, že celý tento prostor byl posvátný pro cenné relikvie heroických světců jediné víry.
A právě zde 4. října chtěl papež František zasadit dub, na místě, kde uspořádal obřad věnovaný Matce Zemi...
Pořádat pohanský obřad právě na tomto místě je tedy svatokrádež a profanace, neboli akt znesvěcení, který je těžko domyslet, především když vezmeme v úvahu skutečnost jiného nedocenitelného gesta: daru a překvapení pro delegáty z Konstantinopole, kteří obdrželi jakožto relikvii od sv. Petra: s úlomky kostí nalezených v zemině s žílami rudé a zlaté barvy (znamení, že mrtvola byla pohřbena s královskými poctami). Poté, co byly po léta uloženy ve skladišti vykopávek, byly díky Guarducciové identifikovány, shromážděny na jedno místo, kde mohou být návštěvníky uctívány. Část z nich se nacházela podle vůle Pavla VI. v pokoji, kde bylo papežovo lůžko, a malá část ve skříňce byla 29. června věnována pravoslavným hostům, kteří nad tím velice žasli. Nejsme schopni kvantifikovat podíl těchto relikvií v onom materiálu, ale můžeme předpokládat, že byl velmi vysoký.
Byl si Pius IV., když dal zbudovat uprostřed papežské citadely svůj slavný letohrádek v renezančním slohu jako oslavu klasického paganismu, vědom toho, že se tak vrátil v pohledu předcházejícího století ke znovuoživení věštecké praxe dávných augurů? Buď jak buď, tentokrát nešlo o to probudit znovu předkřesťanské kulty, ale přímo poukázal na prostor v legitimním vlastnictví démonů. Je tu ještě horší podezření, které vyslovil přítel a odborník, že dřevěné figuríny kultu plodnosti, jedna ženská a jedna mužská, byly intronizovány na posvátném území, aby se odtud vznášely prosby za početí Antikrista, a to v přítomnosti jeho falešného proroka. Magické rity spojené se zemí vždy obsahují kosmickou valenci a v tomto případě byly umocněné účastí vysoce postavených představitelů pravého náboženství, kteří se podřídili falešným bohům tj. démonům. Kdo jiný by mohl sesadit z trůnu Pána, pokud je to vůbec možné, ne-li ten, kdo je pokládán za jeho Náměstka na zemi? Žádná politická moc v tom směru nikdy neuspěla.
Podle ezoterických nauk egyptské gnóze, kterou pěstují vyšší lóže skotského ritu, onen arcipodvodník a jeho kumpáni mají poslání brouka hovnivála, hmyzu pokládaného vestaré egyptské civilizaci za posvátný, protože se dokáže orientovat podle hvězd a podle rodícího se boha slunce. Samička, symbol reinkarnace a nesmrtelnosti, klade vajíčka do lejna připraveného samečkem, a tím se budí život. Z takové ideje života, který se ustavičně obnovuje, nemůže vzejít nic jiného: Všechen marasmus, podněcovaný a podporovaný šéfem, který v současné době deformuje církev bojující, není nic jiného než koprofagie, pojídání vlastního lejna, které absurdně směřuje k určitému typu ryze materiálního znovuzrození, zaměřeného na nejnižší stránku člověka, na jeho vyměšovací a genitální aparát. Vynikajícím příkladem je McCarrick, který tímto způsobem vypěstoval celé hnízdo zvrácených prelátů, kteří zůstávají pevně na svém vedoucím místě, když se ukázalo, že velká čistka se omezuje jen na to, že strůjce byl převeden do laického stavu pouhou administrativní cestou, bez procesu, který by přinesl odhalení celé sítě.
Tito pánové vidí také v brouku symbol ustavičné změny a jsou tedy velmi šťastni, když se s ním mohou identifikovat, což je jejich jediná „víra“. Jakoby to nestačilo, tento moudrý brouk s krovkami tím prý redukuje emise metanu a přispívá tak k blahu planety, takže by nebyl žádný div, kdyby na náměstí sv. Petra vedle monumentu migrantů přibyl další bronzový výtvor. Přilehlé paláce jsou plné jeho následovníků, kteří pro přípravu cesty Antikristu urychleně spolupracují na znovuzrození pohanských kultů, ale také na konexi a prioritě mondalistických agend: homosexuality, míšenectví, denatality. Církevní fekálníci na druhé straně nemohou neuposlechnout příkazů, které přicházejí z nadřazených lóží, držících pohromadě jen díky tomu, že v exkrementech utápějí své vlastní neřesti, čehož si zatím veřejné mínění nedostatečně všímá.
K očištění a melioraci vatikánského pahorku jistě nestačí exorcismus jako takový. I kdyby tu byly desítky exorcistů s cisternami exorcismem očištěné vody k omývání povrchu a okolí. Exorcisté však byli vyhnáni. Především potřebujeme opravdového papeže, aby obnovil legitimní kult a zahojil žalostná zneužívání; to je však milost, kterou si musíme teprve zasloužit. Není dostatek modliteb, aby Pán tím či oním způsobem vyhnal podvodníky z vedení církve. Proč neudělat, jako jednotlivci nebo ve skupinách, kruh kolem leoninských hradeb s modlitbou růžence, jak tomu bylo v srpnu před dvěma roky?
Každé Ave Maria je těžká salva proti démonickým silám a jejich služebníkům. Musíme je vypudit prostředky, které máme k dispozici posíleni vírou a opravdovým pokáním.
Sestoupí do nejhlubších útrob země, vydáni napospas meči, padnou za kořist šakalům. Král se však bude radovat. Bude chloubou všech, kdo při něm přísahají, a budou zacpána ústa těm, kdo mluví zrádně (Ž 62 10-12).
Don Elia, La Scure
