Úhor, kde církev nevymírá
8. 8. 2015
Skrytí katolíci Tibetu
Uprostřed Tibetu v končinách vzdálených od dopravních cest, dosažitelných často jen pěšky, zachovali si tibetští katolíci víru, i když již 50 let nemají kněze. Z pohledu Evropanů je Tibet, země tajemství a nesplněných tužeb, především zemí nejvyššího pohoří světa a tajemného lámaistického buddhismu.
Buddhismus pronikl do Tibetu v 6. století a v dalším období se zde rozšiřoval. Křesťanství našlo cestu do Tibetu rovněž před 1500 lety. Jak potvrzuje historik Philip Jenkins, byli to křesťané východní nestoriánské církve, která pronikla až do Číny. V roce 780 popsal katolikos této církve, jak Duch Svatý v oněch dnech pomazal metropolitu pro Turecko a dalšího připravuje pro Tibet.
Katolické vesnice v Himalájích – skrytí katolíci jako v Japonsku
Za politických převratů byla v průběhu patnácti století katolická misie v Tibetu i v Číně znovu a znovu přerušena. Situace dnešních katolíků v Tibetu připomíná svým přežitím izolaci japonských katolíků, kteří žili od 16. do 19. století jako zcela skrytá podzemní církev bez kněze.
Existence skrytých tibetských katolíků byla objevena teprve nedávno 
francouzským cestovatelem a spisovatelem Constantinem de Slizewiczem, který žije již několik let v Číně. V knize Zapomenuté národy Tibetu píše o vesnici Baihanluo položené uprostřed Himalájí, která je dosažitelná po horské stezce jen pěšky nebo na hřbetě nějakého zvířete. V Baihanluo uprostřed Tibetu se nachází kostel. Byl zbudován ze dřeva francouzskými misionáři ze Société des Missions Etrangères de Paris, společnosti, založené v 17. století, které byla svěřena evangelizace Tibetu. Francouzští misionáři pronikli z Indočíny až do tibetských hor a založili zde „perské misie“, jak se říkalo misijním stanicím položeným na tak divokém a obtížném území.
V roce 1949 začala v Číně nadvláda komunistů, kteří záhy vstoupili do Tibetu a všechny zahraniční misionáře vyhnali nebo zabili. Pokud chtěli domorodci přežít, museli se vzdát své víry.
Tichá naděje, že jednoho dne přijdou opět kněží
Kostely byly zavřeny nebo proměněny na skladiště či školy. Křestané si nesměli podržet žádné náboženské předměty, jinak jim hrozilo zatčení. Vedoucí osobnosti mezi katolíky byly vystaveny persekuci a skončily v táborech nucených prací.
Oblasti vzdálené od dopravních cest a politických center pronásledování unikly. Některé odlehlé vesnice si dokonce zachovaly své kostely. Již půl století žijí bez kněží. Shromažďují se v kostele k modlitbě, jak je to francouzští misionáři naučili, a vyprávějí si o časech, kdy ještě měli kněze.
Kostel v Bailanhuo
I přes kruté pronásledování katolické víry podařilo se těmto věřícím v podzemí přežít. I když jim komunistický režim odebral kněze, „cítí se Tibeťané Bohem přitahováni“ a věnují svůj život víře. Tento ke katolické víře obrácený Tibet to nedělá polovičatě. Za padesát let nezapomněli ani slovo z toho, co je misionáři v minulém století naučili. A doufají, že jednoho dne se kněží opět vrátí.
Pečují o hroby misionářů. U „jesliček“ stojí jak a mezek
Ve většině odlehlých vesnic pečují s úctou o hroby prvních francouzských misionářů, nikdy neopomněli slavit Vánoce a Velikonoce, narození, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Místo osla a vola stojí u jejich jesliček jak a mezek. Nezapomněli ani latinu a modlí se Otče náš v původní řeči církve.
V Baihanluo, v centru nejvyššího pohoří světa našel Slizewicz v katolickém vesnickém společenství 400 – 500 věřících živé vzpomínky na bratra Zachariáše, katechetu a laického misionáře z kmene Lahu, který žil v horské krajině Yunnan. Zachariášovi bylo 40 let, když převzali moc komunisté. Před pronásledováním utekl na Formosu, nyní Taiwan. Když odešel do důchodu, chtěl se vrátit a pokračovat v roli katechety ve své vlasti. Vyučoval zde ještě 10 let a zemřel jako stoletý. „Zachariáš dal do všech kostelů v okolí do vody vodu z Lurd“, vyprávějí obyvatelé. Lurdy a mariánská zjevení zde dobře znají. „Když někdo onemocněl, dali mu kapku této vody a do tří dnů byl opět zdravý“.
Kromě skrytých katolických vesnic je v Tibetu také živá podzemní církev
V odlehlých kostelích se ještě nacházejí vlhkem poznamenané knihy, které zde zanechali francouzští misionáři. Jsou mezi nimi modlitební knihy v tibetštině z konce 19. století tištěné v Hong Kongu. Vůči okolnímu světu jsou tito Tibeťané nedůvěřiví. Mají kontakty jen s římskou podzemní církví.
Když za Teng Siao-pchinga, Maova nástupce, došlo k uvolnění, mohly být dříve zbořené kostely v některých místech opět postaveny. Je tomu tak v Zhongdingu, snadno dostupném údolí v Tibetu. Vedle kostela je zde hrob Anneta Génestiera, francouzského misionáře z Puy de Dom, který zde zemřel v roce 1937. Katolíci zde přechovávají jeho dýmku jako památku na jeho misijní cesty po Tibetu.
Tibečtí katolíci při svatém přijímání
Dnes působí v místě čínský kněz František Han Sheng. Protože režim chce všechny katolíky zařadit do vlastenecké církve, jsou v Tibetu také živé obce podzemní církve. V hornatých oblastech nehrála národní čínská církev žádnou roli.
František Hang říká, že v Tibetu je nyní více než 10 000 katolíků. Chybí ovšem kněží i nezbytné prostředky. Spravuje 16 kostelů, slaví mši svatou, udílí svátosti a posiluje věřící ve víře.
Giuseppe Nardi KI
