Luteránský absolutismus
24.10.2016
Jedním z nejzávažnějších důsledků Reformace je velký zvrat v pojetí moci: Moc, kterou Luther odňal církvi, svěřil knížatům a učinil si z nich ochránce nejen časné moci, ale také moci duchovní.
Této absolutizaci moci panovníků spojené s nacionalistickou ideou přisuzují mnozí historici vznik pozdějšího nacistického absolutismu. Tím, že zakládal nezávislé národní církve, otevřel Luther prostor moderním nacionalismům, zvláště německému.
Quentin Skinner, docent politických věd v Cambridge ve svém díle Vznik moderního politického myšlení vyložil velmi dobře Lutherův vliv na vznik státního absolutismu a novost jeho pohledu na světskou moc, která už není vázána na žádné vyšší zákony, ale je zcela nekontrolovatelná.
Světská moc a autorita, tzn. knížata, která mu pomáhala šířit a prosazovat luterství silou, byla rozhodujícím způsobem rozšířena a motivována tak, že bylo vyloučeno klást jí jakýkoliv účinný legitimní odpor.
Tak byla potlačena součást středověké katolické teologie, podle které také panovník se musel podřizovat Božímu zákonu a nemohl dělat, cokoliv by chtěl.
V luteránské nauce je papež ďábel, zatímco kníže a stát se stávají vždy a všude „hlasem Božím“ a dále se rozvíjejí, jak vidíme na příkladu Jindřicha VIII.
Když však propukla selská válka, Luthera zachvátil takový strach z možné vzpoury, že reagoval s extrémní krutostí, která stála tisíce životů. Luther spatřoval v selské vzpouře ohrožení své reformy. Její vítězství by kompromitovalo jeho božskou moc, a proto dal najevo všechnu svou nesnášenlivost. Chtěl si udržet monopol vzpoury, kterou vedl proti papežství, a neuvědomoval si, že ohrožuje veškerou náboženskou autoritu. Tak vznikaly sekty a frakce a zničily nenapravitelným způsobem jednotu křesťanství. Luther si chtěl pro sebe přisvojit privilegium, které sám odňal církvi.
Neústupnost, s jakou Luther vyzývá k politické moci, uplatňuje rovněž vůči svým odpůrcům. Erasmu Rotterdamskému tvrdí, že pravdu při výkladu Písma má zcela nepochybně on sám: Luther čte Písmo správně, Erasmus špatně. Jinde tvrdí: Já nepřipouštím, aby někdo posuzoval moji nauku, ani andělé ne. Kdo nepřijímá mou nauku, nedojde spásy. Je to podivná kontradikce k jeho prohlášení, že každý může číst Písmo bez pomoci církve.
Storia e Chiesa
