Osvícenský vandalismus
Adam Riedelberger
Vandalismus osvícené doby
O sekularizaci v Evropě před 200 lety
Před 210 lety 25. února vstoupilo v platnost říšské usnesení poslanců o nuceném vyvlastnění klášterů a knížecích biskupství. Malý generál Napoleon hledal pro své plány spojence proti Rakousku, Anglii a Rusku. Nabídl proto knížatům z území na levém břehu Rýna, které okupoval, že jim dá jako náhradu zkonfiskovaný církevní majetek. V průběhu dějin vytvořili mniši na někdejší pustině sekerou a motykou, velkou pílí a moudrou správou značný majetek. To budilo dávno závist knížat a králů. Tak byl již ve 14. století vyvlastněn řád templářů, protože francouzský král dostal zálusk na jeho majetek.
V době reformace mnich Martin Luther, který byl nespokojený s klášterním životem, dal evangelickým zemským pánům k dispozici kláštery, což značně přispělo k tomu, že se připojili k protestantismu, a navíc zavládlo heslo: cuius regio, eius religio – jaký pán, takové náboženství. Že pak sedláci kláštery prostě vypálili, to už se Lutherovi nelíbilo, proto začal dosazovat jako opaty protestanty, kteří se měli starat o to, aby se všichni mniši připojili k nové víře, a byly zřizovány protestantské kazatelské školy, vysoké školy a gymnázia.
Rod Wittelsbachů v Bavorsku odporoval všemu lákání přivlastnit si četné kláštery, dokud rod v bavorské větvi nevymřel. V té době ovládly osvícenské názory smýšlení horních vrstev. Císař Josef II., syn Marie Terezie, osvícenský vladař, chtěl nadále v Rakousku strpět jen charitativní kláštery, a tak zrušil několik set klášterů. Max IV., bavorský kníže, byl sice stejného smýšlení, ale pak se připojil k Napoleonovi, který mu kromě knížecích biskupství nabídl celé Tyrolsko, a tak se z něho stal zapřisáhlý nepřítel Rakouska.
Opatství Wessobrun 1640
Usnesení bylo nyní drastickým způsobem uváděno v život. Jako sršni vrhli se knížecí úředníci na biskupská sídla a kláštery. Mniši byli jako zrádci a zločinci vyhnáni ze svých klášterů. Později dostali maličkou rentu, která nestačila na živobytí, a stali se jen přítěží pro své správce. Okupanti bez znalosti věci konfiskovali všechno, co se jim zdálo být hodnotné, od grošů z mešních sbírek až po drahocenné oltáře a díla největších mistrů. Brzy byly knížecí archivy, sklady a stodoly plné nejdrahocennějších objektů všeho druhu, nábytku a obrazů od středověku až po baroko, a protože pochybělo místa, mnoho věcí bylo na místě rozbito, včetně kalichů, monstrancí a mešního zařízení všeho druhu. Co se nedalo hned zpeněžit, byl naskládáno na půdy, do stodol a vlhkých sklepů, kde mnoho věcí podlehlo zkáze. Poněvadž nebyly řádné kontroly, mnoho věcí bylo nejrůznějším způsobem zašantročeno. Handlíři, komisaři a drábi se obsluhovali sami. V klášterních knihovnách bylo shromážděno nesmírné množství duchovních statků, hudebních děl, jimiž se inspiroval například i Mozart. Protože okupanti neměli ani čas, ani pochopení pro tyto věci, bylo mnoho knih prostě spáleno, sešrotováno nebo použito jako balicí papír. Jen některé náhodou uchráněné předměty dokazují, jak drahocenné bylo to, co se ničilo. Jeden očitý svědek vypráví o klášteře v Andechsu: „Byly zkonfiskovány nejen votivní dary, které se tu shromáždily za celá staletí, monstrance, kalichy a relikviáře; i hraběcí hrobky byly vyrabovány a hledaly se tu drahocenné předměty. Komisař se zapálenou dýmkou v ústech se hrabal železnou tyčí v mrtvolách, že nezůstala žádná pohromadě. Z mrtvoly knížete Albrechta strhl ze zlatého řetězu připevněný šperk s takovou prudkostí, že lebka se oddělila od trupu. Všechno bylo naházeno na hromadu bez ladu a skladu. I klášterní lékárna, která byla pro celé okolí velice důležitá, byla takto zkonfiskována a uzavřena.“
Zachovalé křídlo kláštera
Osvícenství, které se klanělo rozumu a chtělo přivést lidstvo k nejvyšším ideálům, osvědčilo při sekularizaci ducha chamtivosti, ničení, zášti a nerozumu. Kdyby se byl Max IV. a jeho zlý duch, ministr Montgelas, spokojili s tím, že odňali biskupům a klášterům jejich pozemky, bylo by mu možno ještě prominout. Tak však byly zničeny nenahraditelné kulturní hodnoty celých tisíciletí. Zástup restaurátorů se dnes snaží zachránit, co se ještě zachránit dá, a stát na to vydává obrovské sumy. Max, který tímto rabováním nesmírně rozšířil své knížectví, se nazval sám králem Maxem I. On a jeho neblahý ministr obětovali však také mnoho životů selských synů, které hnali do války proti bratrskému národu v Tyrolích, mnozí z nich zahynuli ve sněhu a ledu v Rusku, kam museli táhnout, aby válčili za Napoleonovy bláznivé plány.
Kdo dnes navštíví Wessobrun, uvidí ze slavného opatství, které založil v roce 753 bavorský kníže Tassilo a které je úzce spojeno s dějinami Bavorska, jen žalostné trosky. Kdysi to bylo středisko, které vychovávalo světoznámé umělce, stavitele, štukatéry, malíře, kteří zdobili svým uměním evropské chrámy a paláce. Jména jako Zimmermann, Schmutzer, Feichtmeier jsou pro mnohé skutečnými pojmy. Dnes připomíná jen malá pamětní deska kdysi krásný opatský chrám a vandalismus osvícené doby. Velká část klášterních budov byla zbourána a využita jako stavební materiál v okolních obcích. Co nedokázali Hunové, Švédi a třicetiletá válka ani císařská vojska v 18. století, zcela zničil duch osvícené doby v 19. století. Podobně se vedlo klášterům Steingadenu, Pollingu, Seeonu a jinde. Pokud nebyly hned srovnány se zemí, byly proměněny na továrny, sklady, kasárna či věznice.
Toto osvícenské smýšlení se nyní přestěhovalo do duchovních věd a do bádání, které by chtělo vyprodukovat nového člověka genovou manipulací, sexuální osvětou a státními zákony, které popírají a potlačují základní lidské a křesťanské hodnoty. Jako křesťané můžeme však doufat, že Duch Svatý se opět vrátí do lidské mysli, aby proměnil v něco mnohem většího a krásnějšího i to, co zvrácenost osvícenství zničila a ještě zničí.
Der Fels 4/2003
překlad -lš-
