Jsou to poslední Vánoce křesťanské éry, a co potom?
Každý rok se na Štědrý den připravujeme na slavnostní hostinu; vyměňujeme si pozdravy s vědomím trvalosti a neměnnosti obřadu svaté mše v den Spasitelova narození. Ale tento rok je jiný. Tento rok je zvláštní, tragicky zvláštní: víme, že je poslední z křesťanské éry, že co bylo doposud, už nebude nikdy více. Víme, že křesťanství, jak jsme ho vždy znali, končí, alespoň lidsky řečeno: to znamená na základě toho, co lze rozumně odvodit dle událostí, ke kterým došlo za poslední desetiletí, roky, měsíce a dny. Víme, že nejen křesťanství, ale celá naše civilizace, která vznikla z křesťanství, skončila: že nic nebude stejné jako dříve, že rok 2020 uzavřel dvě tisíciletí historie a v jistém smyslu nejen dvě tisíciletí, ale celé rozpětí lidských dějin, od samotného jejich začátku. Víme, že umělá inteligence, geneticky modifikované organismy, stále sofistikovanější digitální technologie nahradí starý způsob života; práce, jak jsme ji dosud znali, i úspory, rodina a volný čas a informace a kultura, zdraví, vzdělávání, spravedlnost, veřejný pořádek, majetek soukromý, oběh lidí a zboží, zrození a úmrtí, radosti a trápení, dobro a zlo již nebudou tak jako dříve, přestanou splňovat kritéria dřívější éry, a nabývají nových forem, dosud neznámých a dokonce nemyslitelných.
Absurdní se stane normou a normou se stane vadný kámen, kterého se stavitelé bez váhání zbaví, protože pro stavbu domu jej budou považovat za zbytečný. Jinými slovy, budeme svědky nejen posledních Vánoc, ale posledního aktu lidské civilizace: chystáme se vstoupit do posthumánní nebo transhumánní civilizace, nebo pokud stále máte raději nějaké iluze, takzvaného nového humanismu. Buďte si však jisti, že člověk v něm, nebo alespoň obyčejný, normální člověk, otec nebo matka rodiny, pracovník, důchodce, občan, který žije ze své práce, platí daně a respektuje zákony, navržené a prováděné pro jeho dobro a v jeho zájmu, zmizí jako zbytečné zbytky minulosti. Svrchovaní světovládci žádnou z těchto postav nepotřebují, dokonce jim překážejí. To jsou překážky, které je třeba odstranit. A odstraní je. A jsou již na dobré cestě k této své nechvalné práci.
Mnozí budou překvapeni, ohromeni: neočekávali to; ne s touto rychlostí. Jiní cítí, že něco není v pořádku, něco hlubokého, ale odmítají číst znamení a brát na vědomí realitu věcí: raději si nalhávají, že je to jen pomíjivá krize jako mnoho jiných, a že svět se dříve či později vrátí do svých kolejí a bude stejný jako předtím, ten, který jsme vždy znali. Prosím, ať si to myslí; ať zdarma pěstují své sny.
Obracíme se pouze k druhé kategorii, k těm, kteří si uvědomují epochální bod obratu, přestože i ti byli šokováni rychlostí, kterou události nabraly. Chtěli bychom jim připomenout, že jejich překvapení je v zásadě neopodstatněné: v posledních letech a desetiletích bylo mnoho příznaků, mnoho známek toho, co se připravovalo. Nebo lépe je mluvit s větší přesností o tom, co připravovala malá skupina subjektů, velmi bohatých a mocných a dostatečně zručných na to, aby se vždy drželi víceméně ve stínu, jako protivný pavouk si souká svou síť v rohu místnosti a čeká, až se chytí kořist. Ne že by to dělali úplně sami. Jako patrona a inspiraci měli ďábla a za užitečné spolupracovníky všechny ty, kteří stále zapomínají na morální zákon, stále více se vzdalují od Boha, a stále více je pohlcují jejich osobní démoni chtíčů, pýchy a chamtivosti.
Rozmařilost, pýcha a chamtivost poháněly podnikatele a vlády, redaktory novin a rektory univerzit, vědce a bankéře, aby se dali do služeb super-oligarchů, k dispozici jakékoli lži, jakékoli zlovolnosti a zradě a svalili to na bedra obyčejného občana. Tento občan se však nechal manipulovat, podvádět a zrazovat s tak úžasnou lehkostí, s takovou rezignací a dokonce v duchu spolupráce se svými vlastními katany, protože byl těžce nakažen neřestí, hříchem, tyranií svého „já“; vyhnal ze svého srdce Boha, pošlapal a pohrdl vykoupením Ježíše Krista a vydal se na hon za všemi formami konzumu, uctívat fetiše pohodlí, sloužit s maximální horlivostí všem liturgiím materialistického, hedonistického, vyždímaného a povrchního lidstva, neschopného dívat se dál než na svůj vlastní nos, uzavřeného pro potřeby ostatních, hnaný pouze dosažením vlastního potěšení. Samozřejmě, tato degenerace, tato inverze hodnot, toto obrácení dobra a zla bylo umožněno nebo v každém případě usnadněno jedinečným a skrytým směrem; mediální elektronika, televize, rozhlas, tisk a do značné míry i samotná počítačová síť neustále bombardovaly kolektivní představivost zprávami zaměřenými na morální korupci, ale také na probouzení úzkosti a zoufalství.
Jinými slovy, morální a duchovní krize nabyla globálního charakteru, a je to logické: v dobách globalizace se i morální infekce rozvíjí a šíří všude se znásobenou rychlostí. Anglický lékař a psychiatr Arthur Guirdham napsal (in: Posedlost, 1972; Ďábelská posedlost, Řím, Tattilo Editrice, 1974, s. 257-259):
Dříve jsme viděli, že zlé atmosféry mohou vést k nemocem. Nyní může být celá civilizace tak kontaminována Zlem, že na vnímavé jedince se zaměřuje stejným způsobem; můžeme se divit například tomu, že celé oblasti jsou zasažené? Můžeme potvrdit, že mnoho z toho, co se za posledních čtyřicet let stalo v západní civilizaci, lze připsat síle Zla, nebo bychom se měli místo toho opřít o vysvětlení nabízená současnou psychiatrií?
Typickým příkladem psychiatrického tlumočení je případ, že fenomén nacismu lze vysvětlit vlivem, jaký měla Hitlerova paranoidní osobnost na národ s extrémně senzibilními hysteriky.V posledních třiceti letech došlo ve světě k šíření zla a zejména zla násilí děsivou rychlostí. (...)Výzkumy z počátku sedmdesátých let, tedy před půl stoletím dávají odpověď pro ty, kteří nechápou, že nyní, během pěti nebo šesti let se zdá, že se celá společnost zhroutila sama o sobě, a že nic, co bylo pravdivé a jisté, už neplatí. Na druhé straně můžeme zase pozorovat to, co napsal Guirdham, že nikoliv jen poslední desetiletí, ale již dlouho předtím působily mechanismy, které pracovaly na zničení morálky a moderní společnosti: mechanismy, které byly neodmyslitelně spjaty se samotným počátkem „moderní společnosti“, tedy počínaje šestnáctým stoletím (prvním modernistou byl ve skutečnosti Luther).
Není to věc jen přirozeného vývoje, působily zde vlivy uměle vytvářené a přenášené se lstivostí a dovedností okultními cestami, pod záštitou moci. Tento proces dnes dosáhl maxima své síly. V posledních letech došlo ke znásobení signálů, dokonce tak nejednoznačných, které adresovali obyvatelům, aby tak hlásali bezprostřední nástup Nového světového řádu. Jak můžeme nevzpomenout na obludnou choreografii, která se odehrála při příležitosti otevření základního tunelu Gotthard 1. června 2016, kdy stovky lidí vystupovaly v sérii znepokojivých, příšerných, démonických postav a ďábelský zjev, který se objevil na konci, s rohy na čele, který se pak velmi neobratně snažili „vysvětlit“ jako prvek švýcarského folklóru? A jak můžeme zapomenout na zahajovací ceremoniál her XX. Olympiády v Londýně 27. července 2012, který se také vyznačoval působivou masovou choreografií se znepokojivým charakterem, zejména částí nazvanou Pandaemonium - název, který stojí za povšimnutí: Pandemonium je v básni Johna Miltona Ztracený ráj název pro hlavní město pekla, kde ďáblové konají svá shromáždění - a v určitém okamžiku, uprostřed bakchanálií byl prezentován triumfální vstup alžbětinského režimu, který někteří vědci označují za součást nejužšího okruhu iluminátů, spojených dávnými pokrevnými vazbami ve společném cíli nastolit NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD.
Z náboženského hlediska je výslovné povolení samozvaného Kristova náměstka a jeho biskupů používat anti-Covid vakcínu, i když byla vyrobena s buněčnými sekvencemi z potracených plodů, (a to už nemluvím o dalších okolnostech, jako zjevná nevhodnost, aby se církev vyjadřovala k tak kontroverznímu tématu na lékařské i politické úrovni) představuje, zdá se, bod, odkud není návratu, pokud jde o nejnovější varování a končí tak i ty nejnovější fikce, za nimiž se stále čelní lháři skrývali, aby oklamali katolíky. „Jejich“ církev totiž už není ta pravá, už je to ona nešťastná satanská synagoga, na jakou se nyní z celé řady důvodů a po dlouhé řadě událostí objektivně proměnila. Padly poslední závoje, poslední iluze a poslední fikce: nyní jsou věřící konfrontováni s nahou realitou a musí si vybrat.
Občané také čelí holé pravdě o svých vládcích, svých veřejných správcích a třídě novinářů, kteří se snaží ze všech sil o to nejhorší: klamali je plošně a dezinformovali téměř rok. Systematicky je terorizovali nespolehlivými testy a nadměrně nafouknutými údaji o nových nákazách, s jasným úmyslem ospravedlnit a učinit věrohodnými omezující vládní dekrety. Skutečnost, že podobné situace se vyskytují v mnoha dalších zemích, skutečně prakticky v celé Evropě a na velké části Západu, jasně naznačuje, že případ Itálie není v žádném případě ojedinělý a že nastupující manévr za zničení suverenity států, sebeurčení národů a zrušení základních svobod člověka vychází z jediného centra. Jeho cílem je podkopat nejen ekonomickou a sociální strukturu národů, ale také a především jejich morální a duchovní integritu. Tento útok ve skutečnosti trvá již nejméně tři století, ale byl odhalen teprve nedávno a namířen hlavně proti křesťanství, a to zejména proti římskokatolické církvi: samozřejmě té původní a pravé, nikoli jejímu padělku jako dílu modernistických papežů, biskupů a kněží převlečených za katolíky. V tomto smyslu jsme řekli, že je to konec křesťanství, a tedy konec naší dosavadní civilizace.
Přijde nový začátek? Existují realistické důvody k hypotéze, že z těchto sutin, hmotných i morálních, vznikne nový svět, nikoli svět, který by chtěli a naprogramovali univerzální velmistři, ale svět v lidském měřítku, nikoli v lichvě, kde Bůh, rodina, vlast se vrátí zpět do středu a už nikoliv jako objekty opovržení? Možná ano. Nyní, když je kolaps úplný, nyní, když je pravda jasná, můžeme přejít do nové fáze, která byla nemožná, pokud existovaly pochybnosti a fikce. Nyní jsou povoláni všichni lidé dobré vůle (a ne všichni lidé bez rozdílu, jak by si to Bergoglio přál), aby přispěli k budování tohoto nového světa. Nejprve však bude muset být vybojována rozhodující bitva proti silám Zla: Nic nelze postavit, pokud jsou zabydleny v mocenských pozicích. A je zřejmé, že nezbytnou podmínkou k jejich překonání je vrátit se v plné víře pod ochranu Ježíše Krista a jeho Matky Panny Marie.
Francesco Lamendola, 24. prosince 2020 .
