Květinové koberce v Římě
Květiny, vznešené Boží stvoření. Básník Walt Whitman napsal: "Dejte mi za úsvitu zahradu plnou krásných květin, kde se mohu nerušeně procházet. Whitman mluví o "zahradě" a v paměti každého z nás se tento obraz spojuje s jasným Edenem, ozářeným oslnivým světlem ráje. Kdo z nás by si nevzpomněl na popis Danta Alighieriho v jeho Komedii v Canto XXVIII Očistce? "La divina foresta spessa e viva,/ ch'a li occhi temperava il novo giorno./ Un'aura dolce, sanza mutamento avere in sé, mi feria per la fronte/ non di più colpo che soave vento", tak psal otec Dante; a nám zbývá jen představit si květiny a rostliny neuvěřitelné krásy a svěžesti.
Květiny a Bůh: je to vztah, který při četbě Starého zákona vynikne v celé své síle krásy: "Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemožným stromům, které byly příjemné na pohled a dobré k jídlu" (Genesis 2,9-10). A starobylá tradice takzvané "Slavnosti květin Božího Těla" nemůže tyto akcenty nepřipomínat: je tu On, Tělo Kristovo kráčející mezi květinami, a my - diváci a účastníci - cítíme Jeho vůni, Jeho nejsvěžejší vůni. „Infiorata“ je prastará tradice, která je nám vlastní, jiskřící svými barvami a především vůněmi; je to Itálie prastarých lidových tradic, spojená s opravdovou a vřelou vírou, která dokáže posílit důvěrný dialog každého člověka s Bohem. Koberce z květin, vytvořené pečlivýma rukama, zdobí během slavnosti Božího těla nádvoří mnoha více či méně významných kostelů. Historický původ těchto louček vytvořených "ad hoc", které jsou připraveny ke zrušení, když kolem prochází procesí Božího těla, má dávné kořeny. Historie je vždy učitelkou a promlouvá k nám o naší současnosti, i když vychází z minulosti, která se mnohdy ztratila "v mlhách času", jak se říká.
V tomto případě mají "mlhy času" přesně vymezené místo a čas: nacházíme se v 17. století a místem je Řím, město zkrášlené barokními slavnostmi, které se staly skutečnými divadelními kulisami. Důkazem toho, že se takové bohaté akce množí, je dlouhá řada umělců - například Michelangelo Buonarroti a Bernini - kteří oživili a vytvořili nespočet podívaných, kterých se římský lid slavnostně účastnil; akce, které většinou vznikaly na příkaz papežů.
A tradice malování obrazů z květin - přesněji řečeno "infiorátů" - se zrodila v samotné bazilice svatého Petra díky tehdejšímu vedoucímu vatikánské Florerie, architektovi Benedettovi Dreiovi (asi 1580-1637). Původ je třeba hledat v den věnovaný svátku římských patronů Petra a Pavla (29. června): Benedetto Drei a jeho syn Pietro totiž v roce 1625 přišli s nápadem oslavit oba světce touto inovativní květinovou výstavou. Papež Urban VIII. se zasazoval o to, aby byla dlaba baziliky svatého Petra vyzdoben obrovskými malbami z milionů okvětních lístků. Tyto malby byly velmi podobné mozaikám: každá dlaždice - květina. Abychom si udělali představu o tom, jak takový scénografický obraz může vypadat pro věřící, musíme se obrátit k popisu, který - o dvě století později - napsal bibliograf a papežský hodnostář Gaetano Moroni (1802-1883) ve svém Dizionario di erudizione storico-ecclesiastica (1840). Moroni v tomto dokumentu hovoří o "papírových květinách" a jmenuje dalšího velkého umělce Vanvitelliho. Popisuje tedy jiné časy, ale dokument je přesto vynikajícím obrazem toho, co se mohlo stát o několik století dříve:
"Tento vznešený chrám, v němž se nachází hrob blahoslavených apoštolů, byl na jejich svátek vyzdoben velkolepěji než za jiných okolností, když v něm papež sloužil nešpory nebo papežskou mši. Vanvitelli navrhl stříbrné ornamenty, které jsou umístěny kolem poklopu šachty, kde jsou těla svatých Petra a Pavla. Tentýž architekt navrhl girlandy z umělých květin různých druhů a barev, které byly obnoveny lidovou zbožností římských žen".
Benedetto Drei, pak Gian Lorenzo Bernini a ještě později Vanvitelli: to jsou jména umělců, kteří se zasloužili o velkolepost papežských slavností; nesmrtelné popisy hlavního města a papežského státu, díky nimž se tato tradice stala ve světě jedinečnou.
Teprve v průběhu staletí se tento zvyk začal používat k oslavě Božího Těla. V tomto případě "vstoupilo do hry" městečko Genzano nedaleko Říma, které se nachází v proslulé oblasti Castelli Romani. Jsme v roce Páně 1778: první infiorata ke cti svátku, při němž se slaví Tělo Kristovo, se konala v lokalitě Lazio. V námi rekonstruované kronice však zůstane památný ještě jeden rok, 1782: jestliže při předchozích infioratách květiny pokryly jen části Via Sforza (hlavní ulice Genzana), tentokrát se jedná o obrovský květinový koberec, který se rozprostírá po celé ulici.
V anonymním rukopise z roku 1824, který je uložen v Biblioteca Nazionale Centrale v Římě, se píše, že v latinském městě měly některé rodiny ve zvyku vyrábět květinové koberce před svými domy u příležitosti tří různých procesí konaných o svátku Božího těla. Protože žádné ze tří procesí neprocházelo ulicí Via Sforza, požádal jistý Don Arcangelo Leofreddi, který v této ulici bydlel, albánského biskupa Françoise-Joachima de Pierre de Bernis o povolení změnit trasu procesí ve čtvrtek oktávu, kdy se konalo první ze tří procesí na Boží Tělo. Poté, co získal povolení, don Leofreddi - jak se dočteme v dokumentu - "požádal všechny obyvatele (ulice Sforza), aby každý na své náklady zhotovil květinovou výzdobu před svými domy, což všichni učinili".
Od té doby se v Genzanu konalo mnoho ročníků infiorate: květiny a jejich vůně doprovázely historické procesí Božího Těla každoročně, s výjimkou několika období přerušení: první přerušení bylo v letech 1845 až 1863; druhé přerušení, které trvalo rovněž devatenáct let, v letech 1875 až 1894. V prvních letech 20. století nebyla inscenace "Infiorata" příliš stálá. Tradice se pak obnovila při příležitosti "mezidiecézního eucharistického kongresu" v roce 1922, jehož dějištěm bylo samotné Genzano. Od té doby se koná každoročně s výjimkou přerušení v letech 1932, 1934, 1935 a během pěti let druhé světové války. K dalšímu přerušení květinové výstavy v Genzanu došlo v roce 2020 v důsledku pandemie Covid-19.
Zajímavost: v roce 2012 se konal rekord v "největší infiorátě na světě", který potvrdila Guinnessova kniha rekordů v Londýně: ulice města v Laziu pokrývalo 1642,57 metrů čtverečních květin.
N.B:Bohužel, je to jedna z mnoha pojmů, pro které nemá Bergoglio ani zbla pochopení.
