Juliano Ferrara odhaluje pozadí odsouzení kardinála Pella
(Řím) S historickým srovnáním se novinářská a intelektuální těžká váha vrací k případu Pell staví na stranu kardinála, který byl v Austrálii odsouzen v první instanci. Giuliano Ferrara, redaktor deníku Il Foglio, vidí za kardinálovým odsouzením protikatolickou kampaň, která se tváří jako boj proti zneužívání. Podle něj jde o operaci mnohem většího rozměru a významu. Klíčové slovo "sexuální zneužívání" je v tomto konkrétním případě pouze zástěrkou, kterou mohou média použít k emotivnímu ovlivňování veřejného mínění.28. února napsal Ferrara úvodník pro deník, který redigoval:
"Pellův případ je novou Dreyfusovou aférou. Hanba je na těch, kdo se nyní odvracejí."
Autor naráží na Dreyfusovu aféru ve Francii na konci 19. století. V roce 1894 byl francouzský kapitán Alfred Dreyfus odsouzen za velezradu. Byl falešně obviněn ze špionáže pro Německé císařství, tehdejšího úhlavního nepřítele Francie. V roce 1894 byl kapitán odsouzen k doživotní deportaci na Ďáblův ostrov, trestaneckou kolonii u pobřeží Francouzské Guyany.
Dreyfusův příbytek na Ďábelském ostrově
Aféra byla velmi emotivní, protože Dreyfus, Žid z Alsaska, byl terčem antisemitismu. Konflikt, který kvůli této aféře vznikl, zachvátil celou francouzskou veřejnost. Některé kruhy používaly Dreyfuse jako příklad v boji proti židovství. Případ se stal největším politickým skandálem třetí republiky. Slavnou se stala věta Emila Zoly "J'accuse...!". (Obviňuji...!) na obranu Dreyfuse. Jeho zásah způsobil, že se veřejné mínění pomalu měnilo. V roce 1899 byl kapitánův trest snížen na deset let. V roce 1906 byl zproštěn viny a rehabilitován.
Pro Giuliana Ferraru má Pellův případ stejný rozměr. Odsouzení v Austrálii bylo novým Dreyfusovým případem. Kromě toho je třeba si uvědomit, že Pellův případ od samého počátku provázelo cílevědmé podněcování veřejného mínění v Austrálii v protikatolickém smyslu. Známý intelektuál píše doslova:
»Pellův případ "je protikatolickou kampaní, která je maskována jako boj proti zneužívání«.
Podle něj není autorem ostudy kardinál Pell, ale ti, kdo se nyní spěšně odvracejí, mění strany a k novému Dreyfusovu případu mlčí.
"Dnes se proti kardinálu Georgi Pellovi rozpoutalo peklo a hrozí mu, že skončí v pekle [jako Dreyfus na Ďábelském ostrově], protože o něm převládá jednostranné smýšlení, které chce srazit na kolena katolickou církev a její morálku, považovanou za poslední překážku či potenciální opozici globální unifikace v novém odkřesťanštěném genderovém a reprodukčním krédu."
Giuliano Ferrara pochází z liberální rodinné tradice. Jeho rodiče vstoupili do komunistické strany a partyzánského hnutí v roce 1942 pod vlivem fašistické diktatury a druhé světové války. Po válce se jeho otec stal šéfredaktorem deníku komunistické strany L'Unità, komunistickým senátorem Italské republiky a předsedou vlády regionu Lazio. Jeho matka byla dlouhá léta osobní tajemnicí Palmira Togliattiho, stalinistického vůdce Italské komunistické strany (1927-1934 a 1939-1964). Ferrara sám stál v čele nepokojů v roce 68 a následně se stal řádným stranickým funkcionářem Italské komunistické strany a mluvčím frakce v městské radě komunisty ovládaného Turína. V osmdesátých letech se však stále více vzdaloval komunismu, přešel k socialistům a nakonec v devadesátých letech přešel k Forza Italia Silvia Berlusconiho. V tomto období se také sblížil s katolickou církví za papeže Jana Pavla II., což se proměnilo ve zvláštní oddanost a náklonnost k papeži Benediktu XVI.
V roce 2008 Ferrara inicioval iniciativu za mezinárodní moratorium na potraty, která však zůstala nevyslyšena kvůli dominanci potratové lobby.
Odsouzení kardinála Pella, který má být podle Ferrary dáván za příklad, považuje za součást obrovské protikřesťanské kulturní války. Ve svém úvodníku podrobně rozebírá obvinění proti kardinálovi a jeho "skandální" odsouzení za "tajné zneužívání". Podle něj se jedná o novodobý "hon na čarodějnice".
Ferrara již 27. února kritizoval reakci Vatikánu na odsouzení kardinála Pella. Obvinil papeže Františka, že "kapituloval" a že "v budoucnu" již "preventivně" odsuzuje v rámci anticipační poslušnosti. To je podle něj nepřijatelný postup v době stále většího podkopávání právního státu, který si toto označení zaslouží a není jen výplodem těch, kteří jsou momentálně u moci.
Text: Giuseppe Nardi
