Osvobozená teologie osvobození
Rok 1978 znamenal důležitý obrat v životě církve. V tom roce se vystřídali tři papežové. Začátkem srpna zemřel Pavel VI. Jeho nástupce Jan Pavel I. řídil církev jen 33 dní a byl pravděpodobně zavražděn zednářskou mafií. 16. října se ujal vlády Jan Pavel II. a spravoval církev 26 roků a 5 měsíců.
V onom historickém období řádily v Evropě Rudé brigády, které mají na svědomí smrt italského ministerského předsedy Alda Moora. V roce 1981 byl spáchán atentát na Jana Pavla II. Ve stejném období získal Fidel Castro absolutní moc na Kubě a vojenské režimy v Chile (1973-1985), Uruguayi (1973-1985), Argentině (1976-1985) a El Salvadoru (1979-1992)vytrvale bránily šíření marxismu železnou pěstí.
V té době napsal venezuelský jezuita Arturo Marcellino Sosa Abascal, tehdy třicetiletý, studii Marxistické zprostředkování křesťanské víry. Tento jezuita byl nyní 14. října jako „starý veterán“ zvolen
generálem jezuitského řádu, což jeho slovům dodává velké váhy. Mocí svého úřadu patří do okruhu osobností se značnou autoritou, i když jeho tvrzení jsou s tradiční naukou církve, církevním právem a pastorační praxí definitivně zcela neslučitelná. Snadno to může poznat každý inteligentní čtenář na první pohled i bez hlubšího teologického a historického vzdělání. Autor tak odhaluje bez dalších komentářů sebe i školu, ze které vychází.
Papežové Jan Pavel II. (1978-2005) i Benedikt XVI. (2005-2013) evidentně prohráli svou bitvu proti teologii osvobození, která se pod současným triumvirátem Bergoglio – Spadaro – Sosa v odštěpeném jezuitském řádu dále intenzivně rozvíjí. Tento řád je možno od generalátu Pedro Arrupa plným právem nazývat odštěpený, protože Jan Pavel II. byl nucen jmenovat papežského delegáta, pod jehož kuratelu byl řád postaven (1981-1983). To ukazuje na mimořádnou zradu Tovaryšstva, protože toto opatření s sebou přinášelo bezprecedentní trest.
Před veřejností diskrétně zatajené pozadí bylo obsaženo v dlouhém 
registru provinění vyplývajících z teologie osvobození. Z těch se řád dodnes nevzpamatoval. Za zmínku stojí agitace Carlo Marii Martiniho, milánského arcibiskupa (1980-2012), který byl po zrušení sankcí proti řádu jmenován kardinálem (1980). Z mocného jezuitského kardinála se vyklubal nejen permanentní oponent Jana Pavla II; Martini se totiž podle svých vlastních vyjádření pokládal nikoliv za antipapeže, nýbrž za antepapeže – jeho budoucího nástupce. Prozřetelnost a jeho nemoc mu tyto plány zkřížily.
Krátce před svou smrtí však byl ještě natolik vlivný, aby dokázal izolovat, potlačit a vytlačit do "emeritury" papeže Benedikta. Neposlušnost jezuitského řádu se organizovala tak dlouho, až nastoupila na trůn osoba Jorge Marii Bergoglia jako konformističtějšího uchazeče z řad argentinské teologie osvobození.
Renezance teologie osvobození nebude nyní tak neotesaná jako dříve, zato o to více skrytá, zfilozofovaná a zpsychologizovaná, tím také více systematická a pronikavá. Její propaganda bude vnikat pod kůži a do povědomí účinněji než hlučným a bezprostředním vymýváním mozků.
Nejnovějším pokusem je zabalit antikvární teologii osvobození do ovčího roucha LIDOVÉ TEOLOGIE. I když bude škrtnuto jméno Marxe, jeho postuláty trvají, jde o pouhý podvod změnou etikety. Objasňuje to ze španělštiny přeložený článek z roku 1978: sporné body jsou stále tytéž jako tehdy. Sosova studie je několikastránkový koktejl fantazií namíchaný z níže uvedených, výroků a floskulí.
Autor poukazuje na dialog mezi skupinami ortodoxního marxismu a křesťanských intelektuálů v Evropě. V Latinské Americe očekává »tvořivé oplodňování určitých sektorů křesťanství a marxismu jakožto pramenů buďto teologie nebo teorie, která by odpovídala historické praxi a posloužila k transformaci společnosti».
»Zkušenost ze zážitku vykořisťování a poznatky lidské vědy dovolují křesťanům lépe chápat skutečnost, než je tomu ze zprostředkování evangelií nebo z přímého spojení s Duchem Svatým.«
»V boji o spravedlivější a lidštějí společnost se musí křesťan chopit té volby přístupu k realitě, která umožňuje nejlépe realizovat evangelijní poselství bratrství pramenícího z lásky.«
»Křesťanská víra se vtěluje do ideologií. To potvrzuje Nový zákon, podle kterého víra bez skutků je mrtvá«.
»Důsledný marxismus silou vlastních postulátů vytvořil vlastní teorii náboženství«. »Křesťanství jako živý orgán osvobození musí přinášet náboženské teologie osvobození. Socialismus pak musí tyto formy učinit vynalézavé, aby se mohly uplatnit v praxi«, atd. atd.
Pramen: Endre A. Bardossy, Katholisches.info
Na dokreslení: Teologie osvobození Svět v troskách
Pakt v katakombách Vertikální pokles
Prorocký dopis
