První genocida 20. století
28. 12. 2019
Nejbolestnější stránka arménských dějin byla napsána v roce 1915, když asi 1,5 milionu Arménů žijících v turecké Anatolii bylo barbarsky zavražděno „mladými Turky“.
»Arménská genocida byla prologem hrůz, které následovaly« (Jan Pavel II. a Karenin II., Osservatore Romano 12. prosince 2000 Dichiarazione Comune). Skutečnost genocidy Arménů uznal Kongres USA 12. prosince 2019, a tím vzrostl počet států, které tuto genocidu uznaly, na 32. První, kdo odsoudil toto barbarství, byl Benedikt XV. V listě tureckému sultánu Mohamedovi V. si trpce stěžuje na podmínky, jakým jsou Arméni vystaveni.
Památce této tragické dějinné události je věnováno rovněž na třicet hudebních kompozicí, např. 3. věta II. Symfonie Arama Chačaturjana, v níž pozvolné kroky tympánů ve stylu Mahlera znějí jako smuteční pochod doprovázený populární arménskou melodií, která připomíná gregoriánskou sekvenci Dies irrae.
V roce 1975 šedesáté výročí arménské genocidy inspirovalo skladatele George Garvarentze a zpěváka Charlese Aznavoura ke skladbě dojemné písně Ils sont tombés, anglicky They Fell („Padli“).
V šedesátých letech minulého století byl již Aznavour velmi uznávaný a ctěný. Tento Armén, který se narodil a vyrostl ve Francii, se dal plně do služeb arménské záležitosti. V jeho autobiografii čteme slova: »Když se mě ptají, zda se cítím více Arménem než Francouzem, jediná možná odpověď je tato: Jsem na 100% Francouz a na 100% Armén. Jsem jako „caffellatte“; když se ingredience jednou smíchají, nelze je oddělit«. Jeho píseň není jen žalozpěv, ale také protest a mobilizuje ty, kteří přežili. V roce 1988 založil dobročinnou organizaci po zemětřesení, které postihlo Arménii a vyžádalo si 25 000 obětí.
Pramen: La Nuova Bussola Quotidiana
