Bergogliovy omluvy
Berogliovy omluvy
Katolická církev, věrná pověření svého božského Mistra: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření" (Mk 16,15), od svého založení vykonává velké misijní dílo, kterým světu přináší nejen víru, ale i civilizaci, posvěcuje místa, národy, instituce a zvyky. Díky tomuto dílu církev zcivilizovala i národy obou Amerik, které byly ponořeny do pohanství a barbarství.
V Kanadě se první jezuitská misie mezi Irokézy, kterou vedl otec Charles Lallemant (1587-1674), vylodila v Quebecu v roce 1625. V roce 1632 přišla nová misie, kterou vedl otec Paul Le Jeune (1591-1664). Otec Jan de Brébeuf (1593-1649) se vrátil v roce 1633 se dvěma otci. Od chatrče k chatrči začali učit děti i dospělé katechismus. Někteří čarodějové však přesvědčili indiány, že přítomnost otců způsobuje sucha, epidemie a další neštěstí. Jezuité se pak rozhodli chránit katechumeny tím, že je izolovali v křesťanských vesnicích. První byla postavena čtyři míle od Quebecu. Měla svou pevnost, kapli, domy, nemocnici a sídlo otců.
Současně se někteří dobrovolníci nabídli, že indiány obrátí na víru: Marie od Vtělení Guyart Martin (1599-1672), uršulínka z Tours, která spolu s dalšími dvěma jeptiškami založila v Québecu internátní školu pro výchovu indiánských dětí; paní Marie-Madeleine de la Peltrie (1603-1671), francouzská vdova, která spolu s několika nemocničními sestrami z Dieppe založila nemocnici, rovněž v Québecu; členové Společnosti Panny Marie, kteří s pomocí sulpiciánského kněze Jeana-Jacquese Oliera (1608-1657) a Společnosti Nejsvětější svátosti postavili v roce 1642 město Ville Marie, z něhož se zrodil Montreal.
Indiáni kmene Irokézů se však ukázali jako nepřátelští. Otce Isaaca Joguese (1607-1646) a jeho koadjutora Reného Goupila (1608-1642) strašlivě zmrzačili tím, že je polili žhavým uhlím. V březnu 1649 Irokézové umučili otce de Brébeuf a Gabriela Lallemanta (1610-1649). Otec Brébeuf byl probodnut rozžhavenými tyčemi a Irokézové mu před očima trhali kusy masa a požírali je. Když mučedník pokračoval ve chválení Boha, odtrhli mu rty a jazyk a strčili mu do krku žhavé uhlíky. Otec Lallemant byl ihned poté mučen s ještě větší krutostí. Pak mu divoch rozbil hlavu sekerou, vyrval mu srdce a vypil jeho krev, aby si osvojil jeho sílu a odvahu. Další vlna nenávisti přinesla v prosinci dva nové mučedníky, otce Charlese Garniera (1605-1649) a Noëla Chabanela (1613-1649). Osm jezuitských misionářů, známých jako "kanadští mučedníci", prohlásil papež Benedikt XV. v roce 1925 za blahoslavené a papež Pius XI. je v roce 1930 kanonizoval.
Tyto epizody jsou součástí historické paměti Kanady a nelze na ně zapomenout. Papež František by jako jezuita měl znát tento epos, který mimo jiné vypráví jeho spolubratr otec Celestino Testore v knize I santi martiri canadesi, jež vyšla v roce 1941 a v roce 2007 ji v Itálii znovu vydalo nakladatelství Chirico.
Především však měl s větší obezřetností přistupovat k "případu" údajného nálezu masových hrobů v takzvaných "indiánských rezidenčních školách" v Kanadě, což je síť internátních škol pro původní kanadské obyvatele, které založila vláda a svěřila je především katolické církvi, ale částečně také anglikánské církvi Kanady (30 %), s cílem integrovat mladé lidi do kultury země podle zákona o postupné civilizaci, schváleného kanadským parlamentem v roce 1857. V posledních desetiletích však byla katolická církev obviňována z účasti na plánu kulturního vyhlazování domorodého obyvatelstva, jehož mladí lidé byli údajně unášeni ze svých rodin, indoktrinováni a někdy i zneužíváni, aby byli "asimilováni" dominantní kulturou. V červnu 2008 se kanadská vláda v rámci "indigenistického" postoje oficiálně omluvila původním obyvatelům a zřídila Komisi pro pravdu a usmíření (Commission de vérité et réconciliation - CVR), která se zabývá indiánskými rezidenčními školami.
Výzkumní pracovníci Komise pracovali sedm let, přestože obdrželi 71 milionů dolarů, aniž by si našli čas nahlédnout do archivů Oblátů Panny Marie Neposkvrněné, řeholního řádu, který na konci 19. století začal provozovat rezidenční školy. Právě z těchto archivů však vycházel historik Henri Goulet ve své knize Histoire des pensionnats indiens catholiques au Québec. Le rôle déterminant des pères oblats (Presses de l'Université de Montréal, 2016) ukázala, že obláti byli jedinými obránci tradičního jazyka a způsobu života kanadských indiánů, na rozdíl od vlády a anglikánské církve, které trvaly na integraci, jež vytrhla domorodce z jejich kořenů. Tuto historiografickou linii potvrzují práce jednoho z předních světových badatelů v oblasti náboženských dějin Kanady, profesora Luca Codignola Bo z Janovské univerzity.
Mezitím se obvinění z "kulturní genocidy" změnilo na obvinění z "fyzické genocidy". V květnu 2021 mladá antropoložka Sarah Beaulieuová po analýze terénu v blízkosti bývalé rezidenční školy v Kamloops pomocí georadaru vyslovila hypotézu o existenci masového hrobu, přestože ještě neprovedla vykopávky. Tvrzení antropologa, které se rozšířilo v mainstreamových médiích a které podpořil premiér Justin Trudeau, se proměnilo v různá vyprávění, z nichž některá tvrdí, že "stovky dětí" byly "zabity" a "tajně pohřbeny" v "masových hrobech" nebo v nepravidelných mohylách na pozemcích "katolických škol" po celé "Kanadě".
Tato zpráva je prostě nepodložená, protože žádná těla nebyla nikdy exhumována, jak již 22. února 2022 zdokumentoval Vik van Brantegem na svém blogu Korazym.org. 1. dubna 2022 se na blogu Uccr objevil výstižný rozhovor s historikem Jacquesem Rouillardem, emeritním profesorem historické fakulty Montrealské univerzity, který kategoricky popírá kulturní a fyzickou genocidu původních obyvatel Kanady a popírá existenci masových hrobů v rezidenčních školách. Je přesvědčen, že za vším stojí pokus o odškodnění milionáře. Sám profesor Rouillard zveřejnil 11. ledna v kanadském portálu Dorchester Review rozsáhlý článek, v němž uvedl, že v údajných masových hrobech, tajných pohřbech ani v jiných formách neregulérního pohřbívání ve škole v Kamloops nebyla nalezena žádná dětská těla. Za internáty se nacházely pouze jednoduché hřbitovy, na kterých byli pohřbíváni žáci školy, členové místní komunity i samotní misionáři. Podle dokumentů, které Rouillard předložil, zde v letech 1915-1964 zemřelo 51 dětí. U 35 z nich byly nalezeny doklady prokazující příčinu smrti, především nemoci a v některých případech nehody. Nový článek profesora Toma Flanagana a soudce Briana Gesbrechta, který vyšel 1. března 2022 v Dorchester Review pod názvem The False Narrative of the Residental Schools Burials (Falešný příběh o pohřbech v rezidenčních školách), znovu připomíná, že ve 113leté historii katolických rezidenčních škol není ani stopa po jediném zabitém studentovi. Podle stejných údajů, které poskytla Komise pro pravdu a smíření (CVR), činila úmrtnost mladých lidí navštěvujících internátní školy v průměru asi 4 úmrtí ročně na 1000 mladých lidí a hlavní příčinou byla tuberkulóza a chřipka. Zdá se, že vykopávky v Kamloops byly konečně povoleny, ale jak říká profesor Rouillard, bylo by lepší, kdyby se uskutečnily už loni na podzim, aby byla známa pravda a papež František se nemohl přijít omluvit na základě neprokázaných domněnek. Slova kanadského akademika: "Je neuvěřitelné, že předběžné vyšetřování údajného masového hrobu v sadu mohlo vést k takovému kolotoči tvrzení, která podpořila kanadská vláda a převzala světová média. Nejedná se o rozpor mezi historií a orální historií domorodců, ale mezi ní a zdravým rozumem. Než se obvinění proti oblátům a sestrám sv. Anny zapíší do historie, je třeba předložit pádné důkazy. Exhumace dosud nezačala a žádné ostatky nebyly nalezeny. Spáchaný trestný čin vyžaduje ověřitelné důkazy, zejména pokud jsou obvinění dávno mrtví. Proto je důležité, aby se vykopávky uskutečnily co nejdříve, aby pravda převážila nad fantazií a emocemi. Není na cestě k usmíření lepší hledat a říkat celou pravdu než vytvářet senzační mýty?"
Corrispondenza Romana Roberto de Mattei
