Modlitby Lva XIII.
S návratem tradiční liturgie se vrací do církevní praxe také modlitby Lva XIII. Jsou to prosby, kterými se obrací církev k Bohu v pohnutých dobách a v ohrožení. Modlí se na závěr mše svaté na stupních oltáře před odchodem do sakristie. Protože se tyto modlitby modlí s knězem i lid, používaly se vždy i v národních jazycích. V dobách ohrožení se církev vždy obrací na Pannu Marii, proto začínají prosby třemi Zdrávasy a modlitbou Zdrávas Královno. Následuje modlitba Bože, útočiště naše a sílo, která se dovolává přímluvy svatých ochránců církve a přednáší tři stěžejní úmysly: obrácení hříšníků, svobodu církve a její vyvýšení.
Následuje modlitba, kterou napsal sám papež Lev XIII. Modlitba prosí svatého archanděla Michaela, vůdce nebeských pluků, aby zmařil útoky Satana. Je to jakoby odpověď na výzvu svatého Pavla: Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy vtomto světě, proti zlým duchům v ovzduší (Ef 6,12). Trojí vzývání Nejsvětějšího Srdce Ježíšova připojil Pius X.
První verze těchto modliteb byla nařízena již za Pia IX. r. 1859 v oblasti církevního státu. Důvodem bylo jeho rostoucí ohrožení. Modlily se tři Zdrávasy, Zdrávas Královno a čtyři orace. Lev XIII. rozšířil tyto modlitby na celou církev a čtyři orace nahradil jedinou, která byla velmi podobná té dnešní. Protože již za tři měsíce nato vydal Lev XIII. encykliku Humanum genus namířenou proti zednářství, vzniklo přesvědčení, že papeži šlo oobranu proti podvratné činnosti těchto tajných organizací.
Současně připojil Lev XIII. modlitbu k svatému Michaelu archandělovi, a to na základě vidění, kterého se mu dostalo a ve kterém viděl útoky ďábla na církev v budoucích letech.
Kardinál Nasalli Rocca, biskup vBologni, napsal ve svém postním pastýřském listě r. 1946: „Nejvýš moudrý papež Lev XIII., muž vysoké inteligence a jistě nikoliv malého ducha, napsal tuto krásnou a silnou modlitbu. Věta »kteří světem obcházejí« má své historické vysvětlení, které nám předal jeho věrný sekretář Mons. Rinaldo Angeli, který stál téměř celý pontifikát Lvu XIII. po boku. Lev XIII. měl skutečně vidění pekelných duchů, kteří se shromáždili nad Věčným městem. Na základě této události, kterou při vší zdrženlivosti sdělil dalším osobám, vznikla modlitba, kterou chtěl papež rozšířit v celé církvi. Napsal vlastní rukou zvláštní exorcismus, který se nachází v Římském rituálu pod titulem Exorcismus in Satanam et angelos apostaticos (viz ed. 1954, tit XII, c.III). Vyzýval biskupy a kněze, aby exorcismus zaváděli ve svých diecézích a kostelech. On sám se ho jako první modlil několikrát denně. Jeden papežův prelát nám vyprávěl, že se tento exorcismus modlil i během procházky ve vatikánských zahradách s velkou zbožností a vroucností.“ (Ephemerides liturgicae 1955, s. 58)
Papež Pius X. si v roce 1904 přál invokaci k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a obdařil ji odpustky. Když byly uzavřeny Lateránské dohody, a tím byly vyřešeny rozpory mezi Svatým stolcem a italským státem, někteří preláti se domnívali, že modlitba už není potřebná. Pius XI. však dal modlitbě nový úmysl a v roce 1930 nařídil, aby se v modlitbě pokračovalo především s úmyslem dosáhnout náboženské svobody v Rusku. Modlitbu zrušil Pavel VI. v roce 1964 – pět let před zavedením Novus Ordo Missae. Svým charakterem však tyto modlitby plně odpovídají potřebě naléhavých proseb za překonání současné církevní krize.
Matthias Gaudron: Die Messe aller Zeiten
Překlad: -lš-
