Medjugorje - nebeská vidění nebo náboženský klam?
Loni v listopadu na Teologické fakultě v Luganu uspořádal Kulturní kruh kardinála Newmana dvoudenní konferenci k prezentaci italského překladu knihy Donala Antonyho Foleye
Pochopit Medjugorje. Nebeská vidění, nebo náboženský klam?
Jak uvedl teolog dr. Manfred Hauke, Foleyova kniha je zatím nejdůležitějším kritickým materiálem o domnělých zjeveních v Medjugorje. Zakládá se na vědeckém studiu a podrobném rozboru z počátků fenoménu a na rozhovorech s vizionáři a františkány z 27. - 30. června 1981, zaznamenanými pomocí magnetofonu.
Komise kardinála Ruiniho tento materiál ještě nestudovala. Foley, expert na mariánská zjevení moderní doby, studoval tyto rozhovory s velkou precizností. Na jednom z těchto záznamů „Gospa“ řekla vizionářům 30. června 1981, že se jim bude zjevovat ještě tři dny, tedy do 3. července. Vzhledem k daným okolnostem prvních dnů Foley usuzuje, že se jedná o „mimo-přirozený fenomén“, tedy nikoliv „nadpřirozený“, jak je tomu v případě Božího působení. Jedná se tedy o zásah démonů. Takové případy jsou četné a četná jsou také pseudo-zjevení, která církev odsoudila např. v Necedah a Baysidre v USA.
Pokud jde o četná obrácení, a ta jsou autentická, jedná se jistě o Boží dílo. Když někdo upřímně hledá a modlí se, může obdržet milost obrácení. Dochází k tomu i na poutních místech, jejichž nadpřirozený původ je falešný.
Každé domnělé zjevení je hodnoceno na základě dokumentace a kritérií církve. Medjugorje při takových kritériích neobstojí a je velmi vzdálené od velkých uznaných zjevení, jako jsou Guadeloupe, Lurdy nebo Fatima.
Donal Foley se narodil v Anglii r. 1956, je spisovatel s humanistickou i teologickou formací. Řídí nakladatelství „Theotokos Books“ se sídlem v Nottinghamu a je sekretářem Světového fatimského apoštolátu v Anglii a Walesu.
Fenomén Medjugorje
Fenomén Medjugorje jak ho Foley chápe a analyzuje na viděních, která mělo několik mladých Chorvatů po deset dní počínaje 24. červnem do 3. července 1981 a jejich prodloužení na neurčito až do dnešních dnů. Také „poselství“ „Gospy“ a jejich obsah, „zázraky" a některé zázračné jevy, jejichž svědky bylo mnoho poutníků, patří k fenoménu Medjugorje.
Fenomén zahrnuje také dějiny a náboženské prostředí Medjugorje, životopisy a chování vizionářů a základní roli chorvatských františkánů, komplexní trvalou integraci na celosvětové úrovni s jakou Medjugorje formovalo prosté věřící a „konvertity“. Církevní osobnosti a pozitivně nakloněné teology (R. Laurentina, z počátku také von Balthasara). Organizaci poutí a modlitebních skupin, nakladatelství a rozhlas, poselství církevních představitelů, bělehradský biskup Franc Perko. Především pak arcibiskup Frane Franič v polemikách s biskupy z Mostaru, a kardinál Christof Schönborn.
Metoda
Všechny aspekty fenoménu zkoumá Foley nejvhodnějšími metodami pro jednotlivé objekty. Základ tvoří rekonstrukce počátečních faktů, které se vážou k prvním viděním, kde byl aplikována historická metoda, přičemž prvořadou důležitost mají přímé prameny a očití svědkové. Charakteristická pro Foleyovu práci je preference prvních „rozhovorů“ provedených „za tepla“ pomocí dotazů, které kladli františkáni vizionářům a které byly současně registrovány, a to bezprostředně po viděních na kopci Podbrdo.
Konkrétní fakta jako fyziologické změny a chování vizionářů během vidění, údajná uzdravení jsou zkoumána podle kategorie vědecké medicíny a autorit v literatuře, která se zabývá podobnými fenomény.
Sociologicko-náboženský fenomén studoval v jeho komplexnosti Foley pomocí šetření s vyloučením apologetických záměrů, které sledoval Ital Paolo Apolito.
Prvky patřící do oblasti nadpřirozeného nebo mimo-přirozeného zásahu, které nemohly být posuzovány historickou metodou, zkoumal Foley rozlišováním, které se zakládá na znalosti katolických dogmat, především mariánských, na radách a názorech duchovních autorů minulosti jako sv. Jan od Kříže a Ludvík Maria Grignion z Montfortu, ze současníků P. Jordan Aumann.
Některé příklady
Epizoda, o které podává svědectví Jean Louis Martin 14. ledna 1985
Vicka prohlašuje, že během extáze nevidí nic jiného než Madonu: »Vidíme Pannu, ale nevidíme a necítíme nic jiného.« Jeann Louis Martin, nejdříve velký nadšenec pro Medjugorje začíná pochybovat a rozhodl se provést zkoušku u samotné Vicky. Během její „extáze“ v přítomnosti několika dalších osob finguje, jakoby chtěl vtlačit dva prsty do očí vizionářky. Ta reaguje velkým úlekem. Hned nato uvádí zcela nepřijatelné vysvětlení své reakce: »Hrozilo, že „Panně“ vypadne z náručí „Dítě“, proto se hnula, aby je zachytila« (str. 258-259).
Způsob, jakým se „Gospa“ zjevuje
Zjevení předchází „difuzní a mlhavé světlo“, ze kterého se postupně formuje nezřetelným způsobem „Gospa“, jejíž obraz se objeví a ztratí. Ve skutečnosti Panna Maria je spolu s Dítětem lidská bytost, která nepoznala porušení a smrt. Vyznačuje se aurou, jaká ji doprovází při všech známých zjeveních, církevně uznaných (str. 61, 74-75).
Některé výzvy k neposlušnosti
Příklad z roku 1981. Františkán P. Vego přišel do Medjugorje, aby se prostřednictvím vizionářů zeptal na své postavení. Mons. Žanič ho chtěl přeložit do jiné diecéze. V mnoha případech „zjevení“ dává za pravdu františkánům. Zvláště v poselství z 3. ledna 1982. „Gospa“ říká: „Není to Ivicova“ (Vegova) vina. Biskup se nedostatečně stará o řád. Je to jeho vina. A pak, on nebude stále biskupem. Já mu ukážu spravedlnost Božího království!“ (str. 144-145).
Poselství, která jsou neslučitelná s katolickou naukou:
6. května 1982 se vizionáři ptají „Gospy“: „Jsou lidé v nebi přítomni jen svou duší, nebo s duší i tělem?“ „Gospa“ jim odpovídá: „Jsou přítomní s duší i tělem“. 1. října na otázku: „Jsou všechna náboženství dobrá? Jsou všechna náboženství totožná?“, „Gospa“ vysvětluje: „Před Boží tváří jsou všechna náboženství identická. Bůh jim vládne jako král ve svém království“ (str. 135).
„Gospa“ recituje Otče náš spolu s vizionáři a pronáší slova: odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, ale zbav nás od zlého. Tak protiřečí dogmatu o Neposkvrněném početí, str. 211.
Tyto a další rozhodující aspekty pro posouzení Medjugorje jsou uvedeny v »Kompendiu pochybností«, které zpracoval Peter Christof Düren a je přílohou německého vydání Foleyovy knihy.
Nejrelevantnější pro posouzení celého fenoménu je použití komparativní metody, kterou aplikoval autor účinným srovnáním Medjugorje s mariánskými zjeveními Církví uznanými, především v Guadalupe (1531), ve Fatimě (1917), Beauraingu (1932) a Banneux (1933).
Důležitou je neskrývaná okolnost, že spisovatel, i když nepodceňuje metody profánního výzkumu, sám věří v existenci Boha i ďábla a dokáže rozlišovat bez váhání jeho přítomnost, i když se skrývá pod vylhanými převleky.
Závěrečný soud
Pozorné a přísné hodnocení fenoménu přivádí Foleye k dostatečně správnému závěru o viděních v Medjugorje, který je možno shrnout do těchto bodů:
a) Zásadně lze vidění prvních deseti dnů hodnotit jako zásah nikoliv lidský, ale také ne nadpřirozený. Mají charakter mimopřirozený, tedy démonický.
b) To, co se událo v následujících letech, patří s největší pravděpodobností do blízkosti prvních „návštěv“, ale je to z velké části lidské dílo, aniž by byly vyloučeny mimopřirozené zásahy v některých epizodách provázených účinnou a záměrnou organizací a propagandou, která se nevyhýbá ekonomickým zájmům samotných vizionářů ve snaze udržovat fenomén jako aktuální a v trvalém centru pozornosti.
c) Medjugorje realizovalo nebo hrozilo realizovat buďto pokus o „překonání“, nebo jak to popisují sami interpreti, jako dovršení fatimského poselství, stejného poselství, které podle Foleye je třeba chápat jako svrchovaně pravdivé a rozhodující poselství Panny Marie lidstvu.
Pramen: Vigiliae Alexandrine a Chiesa e postconcilio
