Zachráněn před utonutím
Příběh se stal v Belgii ve Flandrách. Mladá matka šla se svým dítětem na procházku kolem kanálu. Při hře a nepozornosti spadlo dítě do kanálu. Matka byla zoufalá. Sama plavat neuměla a musela se bezmocně dívat, jak dítě tone. Ale náhle přišla pomoc. Náhodný kolemjdoucí skočil pohotově do vody a dítě zachránil. Vděčná matka ho pozvala k sobě domů, aby se ohřál. Při odchodu řekla matka zachránci: „Je mi líto, že nemám něco cenného, co bych vám darovala. Ale na znamení mé vděčnosti vezměte si tuto sošku Panny Marie.
Zachránce řekl: „Já nejsem nábožensky založen, v Boha nevěřím . Ale na památku si tu sošku od vás vezmu.“
Po několika desetiletích se v jedné švýcarské nemocnici stalo toto: Sestry v nemocnici oslovily jednoho kněze: „Máme zde jednoho pacienta, kterému se nevede dobře a zřejmě během několika dnů zemře. Nechce o Bohu a náboženství nic slyšet a kněze odmítá. Ale vy pocházíte z Flander jako on. Snad ho potěší, když s ním promluvíte jeho rodnou řečí.
A skutečně, nálada pacienta se zvedla, stal se otevřenější. Při rozhovoru padl pohled kněze na mariánskou sošku, která stále na nočním stolku. Řekl nemocnému: „Divím se jedné věci. Sestry mi řekly, že jste nevěřící, ale vidím zde sošku Matky Boží.“ „Ano“, řekl nemocný, „dostal jsme ji před mnoha lety ve Flandrách od jedné matky....“ „ Ano, vím“ pokračoval kněz. „bylo to tehdy a tehdy, tam a tam....“ Pacient byl udiven: „Odkud to víte?“ Kněz se na něho zadíval a řekl: „Dítě, které jste tehdy zachránil, jsem já. Moje matka mi všechno vyprávěla“.
A stal se zázrak milosti. Pacient se dal do pláče. Byl ochoten se vyzpovídat. Přijal svátosti a zemřel později smířen s Bohem.
Záznam z přednášky Bernharda Peyrouse, kněze a historika
-sks- 8/2012
