Kořen veškerého zla
19. 1. 2019
Židovská válka
»Vyžeňte proradný národ z končin věřících, ať jen jeden Pastýř vládne jednomu ovčinci«.
To je prosba z Divinum officium, z hymnu k Matutinu o svátku Všech svatých, adresovaná všem svatým, jejichž kategorie byly předtím v hymnu vyjmenovány. V liturgické řeči je zcela jednoznačné, o koho se jedná: jsou to proradní Židé, jejichž obrácení církev vyprošuje na Velký pátek od Toho, kterého předtím rukama Římanů ukřižovali. Drama křesťanských dějin stejně jako drama aktuální situace v oblasti církevní i politické pramení z tragického momentu, kdy židovský národ ústy svých vůdců odpadl od jediného Boha a vysloužil si, aby byl rozptýlen, když jejich představitelé v Synedriu – ačkoliv k tomu neměli nejmenšího práva – oznámili Pilátovi, že nemají jiného krále kromě císaře (srov Jan 19,15), tzn. pohanského vladaře, který si pak uzurpoval božská práva ve Svaté zemi, jejímž Panovníkem byl Adonai.
Apostaze ve skutečnosti přišla z daleka. Již za perské a helenistické epochy v Izraeli víra vyvoleného národa silně vychladla, jak to dosvědčuje prorok Malachiáš ve svých ostrých invektivách proti náboženské lhostejnosti a zanedbávání kultu. Ještě dříve než Antioch IV. Epifanes v polovině druhého století před Kristem nařídil zesílenou rehelenizaci, Židé se začali helenizovat sami od sebe za podpory velké části své vedoucí strany. Obnovovali svou předkožku, zřizovali si hřiště řeckého stylu a učili se s tím spojené neřesti proti přirozenosti. Hrdinský odboj makabejských s evidentními rysy nadpřirozenosti, usiloval o očištění od zrádců spolu s úsilím o získání národní nezávislosti na cizím bezbožeckém režimu. Tak se mohla uchovat víra vyvoleného národa a Boží Syn se mohl vtělit ve společnosti, která ještě věřila, jednak i díky dvěma mimořádným událostem, s nimiž přišla na zemi záchrana: Panna přivedla na svět lidskou přirozenost a Spravedlivý ji zasadil do davidovské dynastie.
Mezitím však stát povzbuzený makabejskou revoltou se zhroutil v důsledku ustavičných intrik a komplotů hasmoneovské dynastie, která poskytla Pompeiovi v roce 63 př. Kr. dobrou záminku k okupaci Palestiny, kterou přivedl pod římský protektorát. Pak jistý Herodes, Idumejec, v r. 37 přijal od senátu pověření ke královské správě; počáteční pokusy o národní revoltu se záhy uklidnily, jednak pro vládcovu krutost, jednak pro blahobyt a třpyt jeho království. Jestliže zéloti tím strádali, saduceové (tehdejší kněží) si naopak zajistili modus vivendi, který jim zaručoval jejich moc, bohatství a privilegia, zatímco farizeům stačilo, že byli ponecháni v klidu ve svém formalistickém zachovávání zákona, který sofistickými rabínskými poučkami zajišťoval přesné výmluvy a výjimky pro jakýkoliv případ, který by mohl poškodit jejich pohodlí a zájmy. Ale právě když se zdálo, že všechno plyne zcela hladce, zjevil se nečekaně Mesiáš...
Svatý Matouš působivě ukazuje pozdvižení v Jeruzalémě při příchodu Mudrců, kteří hledali židovského krále; ale problém se vyřešil vraždou skupiny dětí a nikdo už na to nemyslel. Tu po třiceti letech vystoupil Předchůdce, který vyzývá k pokání a obrácení, aby připravil příchod Někoho, komu není hoden ani rozvázat opánky... A Ten se brzy objeví na břehu Jordánu, kde ho Hlas z nebe prohlásí za Božího Syna. Zahájil tak své poslání, které dráždí aktuální vedoucí proudy judaismu, zvyklé na své kompromisy dovedně maskované před očima mas, ale je jasné pro ony esény, kteří odmítají oficiální kurs, uchylují se na poušť v očekávání Mistra spravedlnosti (což je právě příčinou jejich izolace, takže ho nepoznají). Napětí vzrůstá a vyústí do doktrinálních disputací a do konečného rozhodnutí zavraždit nepohodlného proroka.
Odmítnutí pravého božského Krále a s tím související podřízenost cizinci, bylo kulminujícím bodem podobenství o nevíře, ve kterém člověk zaujal místo samého Boha. Bez ohledu na toto porušení smlouvy Pán ponechal vyvolenému národu ještě čtyřicet let na obrácení, takže alespoň část se zachránila před katastrofou Židovské války; ale náboženské autority pokračovaly v podpoře pohanského režimu stejně jako různé loutky, přívrženci Heroda zvaného Veliký, dokud je zélóti v roce 67 strašným způsobem nezlikvidovali. Strašný Boží trest skončil zbořením chrámu a deportací těch, kteří přežili. Judaismus se přetvořil v rabínství jako pouhý proud a od tohoto okamžiku začíná jeho boj proti křesťanství, který nabyl charakter plíživé opozice a využíval všech okolností k tomu, aby škodil církvi a křesťanům.
Zabralo by mnoho času, kdybychom chtěli rekapitulovat všechny etapy těchto tragických dějin v různých jejich dimenzích (politické, ekonomické, sociální a kulturní). Stačí říct, že tato neustávající židovská konspirace není pouhou černou legendou, kterou vynalezla extrémní pravice, ale že se jedná o objektivní realitu uznávanou samotnými Židy mentálně liberálnějšími a pozornějšími na nezvratná historická data. V judaistické doktríně sliby obsažené ve Starém zákoně, které se v duchovním smyslu vyplnily v Kristu a Církvi, byly nenapravitelně zneužity k odůvodnění materiálního dominia nad světem praktikovaného podvodně progresivní infiltrací do nosných křesťanských struktur. V posledních sto padesáti letech tato ideologie dozrála v politické hnutí směřující k obnovení svrchovaného státu a k vrcholnému planetárnímu panství.
Zatímco těžiště jejich okultních zájmů bylo situováno do Spojených států zvolených za novou světovou velmoc, která nahradila Velkou Británii, sionisté ke svým cílům využili nacistický režim, aby vyvolali tak zničující válku aby se nikdo už neodvážil ani pomyslet na odpor proti znovuzřízení Izraele po dvou tisíciletích. Je ověřeným faktem, že v třicátých letech měl pravicový sionismus těsné kontakty s Hitlerem, který jim nabídl programy vojenského vyškolení a zemědělské formace s vyhlídkou na získání území a vytvoření kibuců. Němečtí rabíni přijali s uspokojením rasistické zákony, které stabilizovaly konečně odloučení předepsané Tórou; než začala likvidace, magnáti se přenesli za oceán, a ostatní nechali vyvraždit. Dodejme, že Hitler byl nemanželským vnukem jednoho vídeňkého Rothschilda, zatímco otec Benjamina Netanyahu byl vášnivý sionista v křídle spojeném s nacistickou stranou, kterou financovali Rothschildové a Rockefellerové ještě dlouho během války.
Z tohoto hlediska kdo může být ještě překvapen mimořádnou podobností metod izraelského režimu? Kořeny jsou stejné. Když dává likvidovat pole a sídla Palestinců, rozsévat herbicidy a karcinogeny na jejich polích, zaměřovat střelbu a rakety na obyvatele Gazy a požívat kulky, které explodují uvnitř těla, bombarduje školy a nemocnice, ostřeluje rybářské lodě, brání zásobování a páchá jiné zločiny proti lidskosti, jimiž likviduje celý národ bez výjimky, je to proto, že nacismus je produktem sionismu a je mu vlastní jeho vidina světa a základní postoj: přesvědčení o vlastní nadřazenosti jakožto čisté a vyvolené rasy, která si je vědoma, že převyšuje všechny ostatní.
Eugenické programy nacistického Německa měly anglosaskou matrici a byly financovány Rockefellerem, hitlerovský režim byl tedy ve skutečnoti experimentální anglo-sionistiká laboratoř. Nenastala evidentní nutnost přepsat minimálně celé dějiny dvacátého století? (…)
Pro dnešní sionisty se mesiánské očekávání naplňuje vytvořením teroristického státu; chybí už jen znovuvybudování Šalomounova chrámu, jehož oltář byl však již posvěcen před několika týdny za nadšeného potlesku amerických letničních charismatiků, kteří v tom spatřují znamení bezprostřední paruzie. Že k realizaci tohoto bláznivého projektu je zapotřebí rozpoutat třetí světovou válku, v tom nevidí žádný problém. Protože goínů je mnoho, je třeba provést selekci a zachovat jen vyvolenou rasu. Pak se může zjevit jejich mesiáš a nechat se uctívat v jejich třetím chrámě. Toto všechno je teoreticky promyšleno ortodoxními rabíny. Pominutí blázni zde vždycky nějací byli, ale blázni schopní určovat běh světa jsou rozhodně ti nejnebezpečnější.
Tak jako Židům se podařilo kráčet po odvěkých obětech lidských dějin, tak Antikrist, i když je tím nejhorším zločincem, jaký kdy existoval, představí se jako Velký Filantrop, který přivede celý lidský rod do nikdy nevídaného otroctví a bude přitom vytvářet iluzi, že nikdy nebyl tak šťastný a svobodný. Kolik lidí je již dnes součástí nemilosrdného soukolí, které manipuluje s mozky konzumní masy bez jakékoliv víry, neschopné uvažovat, uzavřené do horizontu hmoty?
I naše společnost a z velké části i církev se zřekla Boha, aby udělala místo člověku a jeho pozemskému zdaru. Jediným řešením je radikální obrácení: pro odpadlé křesťany, pro Židy v diaspoře, pro muslimy, používané Antikristem jako úderná síla, a je-li to možné i pro sionisty.
Neklaďme meze Boží Prozřetelnosti: obrácení Židů je totiž podmínkou pro příchod Mesiáše (toho pravého).
Don Elia, La Scure
Viz také: Šach na tři tahy
