Král Šalomoun
Sobota 7. dubna
Vyjděte jen a pohleďte, siónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost (Pís 3,11).
V letošním roce připadly na stejné datum Svátek Zvěstování Panny Marie a Květná neděle. Proto se tento svátek oslavoval až o dva týdny později, po skončení velikonočního oktávu. Letošní shoda data, jakkoliv náhodná, hovoří i o významné duchovní nauce a navíc také o implikaci na politickou situaci.
V citovaném slavnostním zpěvu z Písně písní se promítá plodné sepětí Ježíšova Vtělení a jeho slavnostního vstupu do Jeruzaléma. Vyjděte jen a pohleďte, siónské dcery, na krále Šalomouna, na korunu, jíž ho korunovala jeho matka v den jeho svatby, v den, kdy jeho srdce naplnila radost. Na Ježíši se plně uskutečňuje proroctví o Synu Davidovu. Je Božím Synem v nejvlastnějším smyslu slova a nikoliv jen v důsledku protokolární formulace (srov. 2 Sam 7, 12.nn). Ježíš je Ten, který je naším Pokojem, pravým slíbeným Šalomounem.
Podle sv. Augustina se skrze Kristovo vtělení uskutečnil svazek mezi božskou přirozeností a přirozeností lidskou. Svatební lože, v němž se uskutečnilo toto spojení, je panenské lůno Mariino a její nezbytný souhlas k uzavření svazku, jak učí sv. Tomáš Akvinský. Jejím výrokem, který pronesla jménem celé lidské přirozenosti a celého lidstva, vložila mu Matka Vtěleného Slova na hlavu symbolicky korunu. Oné lidské přirozenosti, skrze kterou se stal Král Izraele králem všech národů. Díky tomu se stal hlavou mystického těla, na niž vkládá sv. Ambrož korunu celé církve, k jejíž formaci svatá Panna rozhodujícím způsobem přispěla. Podle papeže Pia X. my všichni jsme byli vneseni do lůna, uzavřeni v tom, který se v něm stal člověkem a vtělil nás tak v Sebe.
Svůj královský vstup do Jeruzaléma chtěl Pán výslovně uskutečnit jako jízdu na oslátku. Tento malý detail ukazuje jeho výslovný záměr naplnit Zachariášovo proroctví: Zajásej dcero siónská, raduje se dcero jeruzalémská! Hle, tvůj Král přichází k tobě. On je vítěz, spravedlivý, pokorný, přijíždí na oslátku, synu oslice (Zach 9, 9). V této volbě nachází naplnění také důležitý starozákonní předobraz. Historický Šalomoun se stal jako Bohem předem určený nástupcem Davidovým. A to i přes to, že jeho nevlastní bratr Adoniáš ještě za života otce snil o tom, že se dá korunovat na místo něho. Spiknutí odhalil prorok Nátan skrze zásah Betsabé, Šalomounovy matky, která se představila jako svrchovaný vladař, odvrátila jeho požadavek a zajistila nástupnictví svého syna. Starý král tedy nařídil, aby byl pomazán Šalomoun a pak, posazen na mule slavnostně vstoupil do královského paláce, aby tam byl intronizován.
O Palmové neděli tedy Mesiáš vykonal vstup do svatého Města jako legitimní velekněz a očistil také chrám (srov. Mk 11, 15-17). Lid ho přijímá a aklamací uznává jako takového v nadšení po zázračném vzkříšení Lazara (srov. Jan 12, 17-18), kdy také někteří pohané chtěli poznat Krista (srv. Jan 12, 20-21). Vládnoucí třída Izraele, když viděla, že její zneužívaná hegemonie je ohrožena, žádá galilejského proroka, aby dav utišil, ale tentokrát Pán nezasáhl jako při rozmnožení chlebů (srov. Jan 6, 25). Jeho královská důstojnost se má prokázat způsobem absolutně nepředvídatelným. Odmítnutí odsouzení, s jakým židovské autority počítaly, znamená současně nastolení věčného království: Regnavit a ligno Deus. Bůh kraloval z Kříže.
Božský Král zaplakal nad svým Jeruzalémem, který nepoznal den svého navštívení a odsoudil se k zničení (srov. Lk 19, 41.nn). Ve čteních v Temných hodinkách ozývá se v Lamentacích nářek Spasitele pro tragický osud, který čeká odbojné město, ale také jeho neúnavná výzva k obrácení Ierusalem, Ierusalem, convertere ad Dominum, Deum tuum! Také trest, který na sebe bohovrazi přivolali, byl předvídán a nabízen jako příležitost ke spáse, až tam zachází Boží milosrdenství! Bohužel ti, kteří se nedali oblomit ani zmrtvýchvstáním člověka, který byl již v rozkladu, ale právě na tomto základě se rozhodli zabít i nepohodlný živoucí zázrak (srov. Jan 12, 10-11). Ti, kteří se mu vysmívali, že jiné zachránil a sobě nemůže pomoc, dospěli až tak daleko, že zbytečně použili stráže a pečeti na jeho hrob a šířili lži ústy svědků, kteří spali, jak se jim vysmívá sv. Augustin (srov. Mt 27, 62-66; 28. 11-15). Od té doby nadále odporují Mesiášovi ve jménu svého mesianismu, který je staví na Boží místo.
Skrze ruku satanského režimu nařídili genocidu, aby mohli znovu založit svůj stát ve ztracené zemi, jakkoliv ve stejném Písmu již v VI. stol. před Kr. se praví: Naše dědictví přešlo do cizích rukou (Ž 5.2). Stejně jako nesnášeli, že Církev, vedena láskou svého Ženicha, ustavičně žádala Boha, aby jim odpustil a udělil milost obrácení, na pozvání katolického Jidáše sestavili koncilní prohlášení, které nemá ani tu nejmenší dogmatickou autoritu, radikálně protiřečí Písmu i Tradici a dvěma tisíciletím Magisteria. Pak předstírali, že v důsledku toho, jak církev falzifikovala nejslavnostnější prosby a přímluvy k Bohu ve prospěch celého lidstva a v síle smrti Božího Syna v jednom z nejposvátnějších obřadů veřejného kultu, dovoluje si nevědomky inzultovat Ukřižovaného právě v okamžiku, kdy se mu má klanět, a mluví s ním, jakoby jeho oběť byla pro některé zbytečná a vytváří pořadí spásy ve smyslu smlouvy, která nikdy nebyla odvolána. Jistě, odvolána nebyla, ale přestala platit v okamžiku, kdy vstoupila v platnost smlouva Nová (srov. Žid 8,13).
Nyní tito pánové, kteří na základě hrubě zkreslené interpretace Božího zaslíbení chtějí ovládnout panství nad celým světem a z určitého hlediska již tuto kontrolu získali, nakolik kontrolují ty nejvyšší finance, zřekli se víry a dali se do služeb Knížete tohoto světa, tj. ducha temnot, který ovládá všechny, kdo odmítají Boha. Politická struktura, kterou vytvořili k tomuto účelu, je anglo – sionistickým impériem (kde jako anglo označuje loutky a sionisty, ty, kteří tahají za drátky.) Jejich hegemonie začala naším jásáním a plesáním až k strachem naplněnému skřípění. Před jeho tváří už není falešný nepřítel uměle vytvořený, aby lidstvo bylo udržováno pod pytlem, jako za komunistického bloku nebo tzv. dnešního islámského terorismu. Před ním je nyní zcela reálná alternativa, která nemá zájem na konkurenci nebo konfliktu se Západem a jeho rychlém řešení: Rusko a Čína mají dnes totiž všechny potřebné zdroje nutné pro vytvoření zcela autonomního systému v každém ohledu.
Po několikanásobné nabídce dialogu a jednání ze strany Putina odpověděli obviněním stejně směšným jako hanebným, s neschopností podat sebemenší důkaz na podporu domnělého otrávení jedné špionky, která je ve skutečnosti ještě naživu. Servilismus evropské kolonie dosáhl politováníhodné úrovně, nemluvě už o tom, že její ekonomické závazky, které ji vážou v každém ohledu k Rusku, jsou takové, že kdyby byl ruský zemní plyn otočen na Východ, Střední Evropa by v zimě zmrzla. Ale ani s ohledem na nekonečné množství provokací od Ukrajiny až po Sýrii a Turecko nejsou schopny otřást nervy prezidenta, který má za sebou potvrzení plebiscitem, a proto se pozornost obrátila k diplomatickým konfliktům. Aby neztratili monopol, sionističtí bankéři potřebují periodické války nebo revoluce. Tentokrát je ořech tvrdší než se předpokládalo a vzestup vyvoleného nepřítele byl vůlí Syna Davidova. Uznat ho za Mesiáše byla by ta nejlogičtější a nejprospěšnější věc pro všechny: být součástí koruny Šalomouovy... to je přece mnohem lepší!
Don Elia, La Scura
