S Marií a Janem pod křížem
V dějinách jsou situace, kdy Bůh požaduje od křesťanů, aby prostě stáli na Kalvárii a neutíkali, ani se nebouřili. Bolestná Matka a milovaný učedník byli takřka jediní, kdo doprovázeli Mistra až na popraviště a sdíleli jeho bolest, každý po svém. Neopustili ho ani ze strachu jako jiní apoštolové, ale ani neměli bláznivou ideu řešit tento problém lidskými prostředky nebo organizací vzpoury. Neulevovali si tvrdými výrazy nenávisti vůči Římanům a synedriu, ale uznávali s bolestnou vírou Boží plán spásy. V této věci Spoluvykupitelka jistě pomáhala mládenci Janovi, kterého kdysi Pán nazval „synem hromu“ pro jeho ohnivý temperament, jaký sdílel se svým bratrem Jakubem, aby se učil tajemné vědě nebeských cest a odevzdal se do nejvyšší vůle, i když ji plně nechápe. Kdo by se odvážil obvinit je z hříšné neschopnosti, nebo snad ze zbabělé povolnosti k zlu.
Od určité doby je slyšet uvnitř katolického odporu z různých stran nevhodné hlasy, které zní jako ostré kritiky, ba i jako výzvy k slovní inzultaci, napadají se vzájemně ve jménu domnělé koherence a ve skutečnosti malé stádce rozdělují, místo aby stmelovaly. Kdo usiluje zdržovat se v bezpečí věže ze slonové kosti Neposkvrněného Srdce Mariina, nenechává se tím strhnout, ale vzpomene si na ovce, které jsou v pokušení naslouchat hlasům, které by je strhly na cestu vzpoury. Takové nutkání jistě nevyplývá z touhy získat nebo zachovat si nějaké bezpečné místečko v církevní oblasti, ale pramení ze záměru prokázat dobro duším, které by prostě v tomto velkém zmatku mohly snadno zaměnit pýchu za neústupnost, netrpělivost za zápal...
Přirozeně, a to zdůrazňuji ještě jednou, nechci tím vyzývat k potlačení aktivního úsilí, nýbrž k jeho umístění do přiměřené nadpřirozené vize, která by je mohla učinit nadpřirozeně plodným. Pán stanovil, že celé jeho mystické tělo bude zakoušet utrpení Hlavy, aby dospělo k dokonalosti. Tato pravda může z lidského hlediska působit strach, ale po počátečním pocitu zděšení ji s podporou milosti dobře přijímají duše náležitě připravené, zbavené sklonu k fatalismu, takže mohou vydržet zkoušku a pomáhat v tom i druhým. Není snad tento plodný způsob, jak spolupracovat s Prozřetelností, lepší cestou než zmítat se a povykovat, jakoby něco záviselo jen na nás? Kdo hledá zkratky, nejen že riskuje odloučení od církve, ale vyvolává podezření, že nemá dostatek víry ve všemohoucí Kristovu moc.
Nejsvětější Panna Maria spolupracovala pod křížem podstatným způsobem na vykoupení lidského rodu tím, že obětovala Otci plod svého lůna v jediné oběti lásky. Společenství ve vrcholném spásném záměru a spojením jejích bolestí s bolestmi Syna nemohlo být úplnější a dokonalejší nejen vzhledem k nejtěsnější mateřské vazbě v přirozeném řádu, ale především pro nepřekonatelnou duchovní shodu v rovině nadpřirozené. Je to arctissima coniunctio (nejtěsnější spojení) potvrzená ctih. Piem XII.(Enc. Mystici Corporis, závěr) ve stopách bl. Pia IX. (srov. bula Ineffabilis Deus). Co bychom mohli vykonat účinnějšího pro církev, než nechat se poučit od Ní tak jako apoštol Jan a spojit své námahy a utrpení s mukami Vtěleného Slova, aby je očistilo a obnovilo svou svatostí? Ale to všechno je zcela nemyslitelné bez hluboké a ověřené pokory na hony vzdálené od oné nepoučitelné zlosti, která ústí do nedůvěry a frustrace.
22. srpna slaví církev podle tradičního kalendáře slavnost Neposkvrněného Srdce Panny Marie a evangelium této slavnosti nám představuje scénu na Kalvárii, o které hovoříme. Před rokem v bazilice sv. Petra jsme jí zasvětili Svatý Stolec a odvolávali se na autoritu té, které jsme se sami zasvětili. Nedomýšlíme si jistě, že naše skutky platí něco samy o sobě, ale důvěřujeme v lásku, s jakou ji naše nebeská Matka přijímá a používá – zvláště když nás k tomu sama inspirovala – a svěřujeme se účinnosti, která nepochází od nás, ale z pokladu milosti, kterým tato Královna disponuje. A nyní, pro zajímavou shodu se ověřila celá řada událostí, které ukazují, jak to s diktaturou novátorů skřípe. Narazila totiž na nečekané překážky, i když jí marxistická mentalita napověděla různé formy klamání a zastrašování, v různých případech je její porážka již nevyhnutelná a vyvolala situaci krize.
Rád bych připomněl různé situace, které jsou příčinou velkého skandálu, ale raději se omezím na nejsilnější zádrhele v naději, že se jedná o náznaky, že modlitby a oběti věrných katolíků nejsou marné. Smělost, s jakou si argentinský diktátor a jeho klika mysleli, že mohou nastolit bludy z Amoris laetitia, narazila na odpor celých episkopátů (např. polského, který je proto vystaven nesmírnému nátlaku), zatímco zdivočelé aplikační dokumenty některých biskupských konferencí vyznívají naprázdno. Oni němečtí němečtí biskupové, kteří už přestali být katolíky a chtěli by za každou cenu prosadit interkomunio, narazili na nesmlouvavou opozici svých sedmi kolegů, díky které se těžké svatokrádežné zneužití, i když se v praxi aplikuje, nemůže stát závaznou národní praxí.
Po zarputilé obraně biskupa, který se provinil tím, že kryl pedofilního kněze, a tváří v tvář protestům byl dobrák Bergoglio přinucen změnit strategii a požadovat demisi chilského episkopátu jako celku.
Věrohodnost i popularita „reformátora“ je na historickém minimu, stejně jako jeho nátlak na biskupy a kardinály, kteří ho většinou nenávidí, i když se ho bojí. Neexistuje účinná forma základní kontroly, která dříve nebo později se projeví jako zcela nedostatečná a bude muset skončit s kompromisy. Katolický klérus navyklý na pasivní rezistenci, která může zabrzdit dobré a autentické reformy, je ale schopná zmařit i ty špatné. Církev je instituce, která ve své tisícileté historii viděla, jak povstaly a zahynuly nesčetné režimy všech možných barev, které jí připravily mnoho utrpení, ale nikdy ji nezničily. To, co jsme však ještě neviděli, je její vnitřní režim jakožto úplný komplic světáků a nová generace otroků. Copak tato klika ještě nepochopila, že lid už nechce slyšet její patetickou imigracionistickou propagandu? Chce si sama udělit ránu z milosti, když podporuje umírající stranu, která Itálii zaprodala? Nebo že by Pán ji chtěl trestat její vlastní hloupostí?
Buď pochválena Jeho nevyzpytatelná moudrost!
Deus amentat quos perdere vult (Bůh zbavuje rozumu ty, které chce zahubit).
Don Elia, La Scure
