Tajemství smíru
(Iz 42, 1-7)
Během babylonského zajetí objevil Izrael nejhlubší tajemství života: Smír za druhé. Je to tajemství Kříže, který se pro druhé stává požehnáním. Je to tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání. Kdo to pochopí? A kdo je schopen to uskutečnit?
Jak to, že izraelský národ odhalil tajemství smíru právě během svého zajetí? Byla to zkušenost, když nevinní museli trpět za hříchy svých otců. Izrael se v Babylóně stal pohrdaným národem, otrokem tyranů, odporem pro domácí. To se přihodilo onomu národu, který se během svého zajetí obrátil z celého srdce ke svému Pánu. Právě nyní, protože chtěli být poslušnými služebníky a chtěli mu věrně sloužit, přišlo na ně utrpení a kříž. Jak to: Nebyl to důsledek jejich vlastních hříchů, nýbrž následek cizích vin. Izrael musel nyní činit pokání za hříchy otců! Museli nést bez vlastní viny hříchy otců! To byla zcela nová zkušenost: Trpět bez viny, nést kříž za druhé.
Ještě hlouběji sahal zážitek oněch proroků, které si Bůh povolal jako své služebníky. Chtěli více než ostatní lidéposlouchat Boha, být Božími posly, stát se Božím nástrojem. A přesto museli trpět více než ostatní. Protože národ často nechtěl slyšet pravdu a odmítal kříž obrácení, nakládali špatně s proroky, zraňovali je a pronásledovali, pohrdali jimi, zatýkali je a odsuzovali, bili je jako zločince. Zaujatě, nelidsky, zločinně. Bylo to, jakoby sám Bůh je bil a opustil. A v těchto nejtemnějších hodinách měli pocit: „Všechno bylo zbytečné! Marně jsem se namáhal. K ničemu nebylo mé kázání; Bůh mě opustil“.
Proč musel tolik trpět právě Spravedlivý, Boží Služebník? Sám Bůh odpovídá: Byl proboden pro naše zločiny. Pro naše hříchy byl potřen. Pro hříchy svého lidu byl vydán smrti! „Pán na něho vložil hříchy nás všech, nesl hříchy mnohých. A pak nazývá Bůh tajemství jménem: poslouchat Boha a vydat svůj život jako smírnou oběť. Příteli, to jádro onoho nepochopitelného tajemství lásky: Smír za druhé. Kdo snáší utrpení za druhé, mnohé ospravedlňuje. Tak to říká Bůh o Božím služebníku.
Ale smírným stává se toto utrpení bez viny teprve tím, když svobodně řekneš ano ke všemu, co ti Bůh sešle. On dal svůj život jako smírnou oběť. Toto odevzdání života až ke smrti je rozlišovacím znamením všech těch, kteří jsou ochotni stát se obětí. Jsi-li ochoten stát Božím služebníkem nebo služebnicí, pak řekni své ano ke kříži.
Jsi-li k tomu ochoten, platí i tobě zaslíbení: Budeš světlem pro mnohé. Mnoho lidí přivedeš zpět k Pánu. Budeš je vyvádět z temnoty nesmyslného života. Budeš je vysvobozovat z jejich sobectví a zaslepenosti. I ty pomůžeš zemi povstat. Skrze svůj svazek s Bohem staneš se svazkem pro mnohé, kteří by vlastními silami k tomuto svazku s Bohem nikdy nedospěli. Příteli, měj tu odvahu stát se Božím služebníkem. Hlásej slovo, promlouvej lidem do srdce, ukaž jim dobré a zlé, pomáhej lidem povstat! Nes svůj kříž!
Právě v naší době se stává palčivou tato otázka. Proč trpí tolik nevinných lidí, proč trpí bez viny? Proč jsou stále miliony bez domova? Proč hladoví miliony dětí? Proč existuje tato apokalyptická nouze ohrožených, ztracených, unesených, svedených, proč existuje hlad hledajících, kteří už nenajdou Boha?
Příteli, pohleď na Ukřižovaného. On ti odpoví. On nese kříž za mnohé. A On hledá mnoho přátel, kteří by spolu s ním nesli kříže druhých. Tak mnohé ospravedlňuje. To je nejhlubší tajemství lásky: Trpět za druhé. Vzít na sebe vinu druhého. Nechceš v tom pomáhat?
Z Herbert Madinger, Der Gottesknecht, překlad -lš-
