Soud nad tímto světem
Když se schýlilo k posledním Velikonocům jeho života, předpověděl Ježíš Kristus svou nadcházející oběť a řekl: Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce toho světa vypuzen. Až já budu povýšen od země, přitáhnu všechny k sobě (Jan 12, 31n). Tím naznačil svou smrt na kříži. A pak se obrátil k davu: Už jen krátký čas je mezi vámi světlo. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste byli syny světla.
A nakonec, protože viděl, že mnozí sice v něho věří, ale mají strach, a proto skrývají svou víru, protože se báli předáků a farizeů a „milovali více lidskou slávu než slávu Boží“:
Kdo věří ve mne, věří nikoliv ve mne, ale v toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo věří ve mne, nezůstal ve tmě. Kdo moje slova poslouchá, ale nezachovává, toho já nesoudím. Vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil. Kdo mnou pohrdá a moje slova nepřijímá, má svého soudce: to slovo, které jsem hlásal, bude ho soudit v poslední den. Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat. A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi to pověděl Otec. (tamt. 44-50).
Jsou to slova na výsost jasná a dramaticky aktuální. Ježíš nepřišel, aby svět soudil, ale aby ho spasil; nemůže ho spasit proti jeho vůli; proto, aby byl spasen, musí svět v něho uvěřit. Jestliže svět nechce uvěřit, jestliže vzdoruje a odmítá pravdu Kristových slov, je již odsouzen, odsoudil ho nikoliv Bůh, ale odsoudil sám sebe. Tím, že odmítá a napadá pravdu, která mu byla nabídnuta, podepisuje sám své odsouzení. Ohlasem na tato Ježíšova slova jsou slova, která provolávali Židé, když žádali Piláta, aby Ježíše ukřižoval: Krev jeho na nás a na naše syny (Mt 27, 25).
Dějiny jsou tedy místem kosmického dramatu, ve kterém se střetávají síly dobra a síly zla; Kristův příchod představuje kulminační bod tohoto zápasu, protože provokuje radikální postavení dvou front a divoký útok pekelných sil. Ježíš přišel, aby přinesl světlo, světlo Pravdy; ale nechce ji vnucovat, chce ji nabídnout. A Ďábel dělá všechno pro to, aby toto světlo nemohlo zazářit, aby se lidé skrývali před jeho jasem a dávali přednost nejhlubší tmě, temnotě modloslužby a egoismu, které podrobují duši vášním, takže pošlapává svou důstojnost. Kdo přijímá Kristovo slovo, stává se synem světla, ale kdo je odmítá, zůstává synem temnot. A tak i když Ježíš nepřišel, aby svět odsoudil, jeho příchod provokuje tento soud, neboť přináší uskutečnění velkého Božího plánu, který měl připraven od jeho stvoření: dát tvoru možnost, aby svobodně rozhodl, zda si chce zvolit Boží synovství spojené s nezrušitelným poutem lásky.
Křestané, zvláště v moderní doběztratili zvyk a zájem o četbu a rozjímání nad Písmem svatým, a ztratili také vědomí, že lidské dějiny jsou jen viditelná a dílčí část nekonečně širokých dějin Boží lásky ke svému stvoření a ke spáse, kterou lidem přináší jeho jednorozený Syn. Mnoho křesťanů má o dějinách jen velmi statickou představu. Lidská svoboda je drahocenný Boží dar, který má rozhodnout o výsledku boje mezi dobrem a zlem, ale tento boj trvá až do posledního dne, do poslední hodiny. A i když vítězství dobra je jisté, protože je zaručil sám Bůh, není tím zaručeno, že každá lidská bytost obstojí ve zkoušce a přinese očekávané plody, bez kterých bude nutně vhozena do ohně.
Proto Ježíš říká při svém vstupu do Jeruzaléma o posledních Velikonocích: Nyní nastává soud nad tímto světem a kníže tohoto světa bude vyvržen ven. Jsou to přísná slova, zčásti jasná, zčásti tajemná, o kterých je možno rozjímat den co den, protože byla pronesena v rozhodujícím okamžiku lidských dějin, kdy svět je ovládán knížetem temnot, ale kdy současně nastávají dějiny spásy a vtělené Slovo sestoupilo z nebe, aby ukázalo lidem zpět cestu k Otci.
Ale nejen věřící osvědčují neschopnost číst takto dějiny, je to i klérus, a to počínaje tím nejvyšším patrem, který uplatňuje výklad dějin podle kultury materialistické, laicistické a imanentistické. Vidí dějiny jen černě, jakoby všude panovalo zlo: nespravenost, lži, pýcha, nezřízenost, závist, pomluvy, vraždy, zrady, násilí a nepravosti všeho druhu. Ale to je jen lidský přízemní pohled. Ježíš sám nám přece řekl:
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen, kdo nevěří už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. Soud pak záleží v tom: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.
A svatý Pavel v Listě Efezanům píše: Nedejte se od nikoho svést prázdnými řečmi, protože pro tyto věci přichází Boží hněv na neposlušné lidi. Proto s nimi nic nemějte. Byli jste ovšem kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce tohoto světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy, spíše je odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co tito lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
Mluví a jednají jako křesťané ti, kdo schvalují rozvod, potrat, eutanazii, homosexuální páry? Mluví jako synové světla ti kněží a biskupové, kteří s těmito věcmi souhlasí? Nikdo ať vás nesvádí prázdnými řečmi, varuje Apoštol. Matou vás a rádi by překroutili Kristovo evangelium. Ale i kdybychom vám my sami, nebo anděl z nebe hlásali evangelium odlišné od toho, co jsme vám hlásali, buď proklet!
Francesco Lamendola
