Veřejný ohlas na postoj Mons. Viganò
20. 6. 2020
Don Claude Barthe Monsignoru Marii Viganò:
Souhlasná reakce na Vaše vystoupení La riforma liturgica, specchio del progetto conciliare. ( Liturgická reforma – zrcadlo koncilního projektu) na studijním dnu „Starý a nový modernismus: Kořeny církevní krize“.
Dovoluji si reagovat na vaše prohlášení Excursus sul Vaticano II e le sue conseguenze” ( Exkurz do 2VK a jeho důsledků)., abych zdůraznil ve vší skromnosti Váš velký zájem o církev a dovolím si shrnout to do pěti bodů:
1. 2VK obsahuje testy, k které jsou „v jasném rozporu s naukou dosavadního Magistéria“
Váš útok na 2VK je zaměřen:
nekřesťanským náboženstvím v deklaraci Nostra aetate (mohl by se připojit ekumenický dekret Unitatis redingratio, který zavádí novotu „nedokonalá jednota“ , kterou mají mít s Kristem a církví odloučení od Krista a Církve ( odst 3);2 . Tyto naukové deformace jsou kořenem bludů, které z toho vycházejí – důkazem toho je tzv. „duch koncilu“
Vysvětlujete, že deviace nebo prvky velmi škodlivé pro víru křesťanů, které poznamenaly pokoncilní období (Abu Dhabi). Také Dny v Assisi, liturgická reforma a pojem kolegiality mají svůj původ v těchto deformacích.
Navíc z vašeho textu jasně vyplývá, že pojem „duch koncilu“ potvrzuje „inovační specifikum“ tohoto shromáždění, protože zatím nikdy neexistoval „duch koncilu v Nicei“, nebo „duch koncilu ve Ferraře“, ani „duch tridentského koncilu“, tak jako nikdy nebylo něco „pokoncilního“ po IV. Lateránském nebo I. Vatikánském koncilu.
3. Tyto deformace nemohou být opraveny
Pokusy opravit vybočení Koncilu nejsou možné:
1. Buďto se vydáme nedostačující cestou „hermeneutiky kontinuity“. To je možné o to méně, že hermeneutika není návrat k předchozímu magistériu, ale představuje jakousi další třetí cestu mezi tradicí a novotou. Benedikt XVI. ve svém projevu k římské kurii 22. prosince 2005 tvrdil, že „hermeneutika obnovy v kontinuitě je v protikladu k hermeneutice diskontinuity a zlomu; ale v tomto druhém případě narážel jak na „tradicionalisty“, tak na „progresistky“ , kteří v obou případech tvrdí, že 2VK obsahuje také jasné zlomy (roztržky).
2. Nebo vyzýváme Magistérium, aby „opravilo“ bludy 2VK. Správně poukazujete, že takový projekt „i v nejlepší úmyslu“ podkopává samé základy katolické budovy: neboť dávat do protikladu magistérium zítřka a magistérium dnešní, které protiřečí včerejšímu, vedlo by ke skutečnosti, že žádné magistérium není definitivní.
Proto v dodatku z 15. června jste toho názoru, že „budoucí papež by mohl anulovat celý koncil“.
Tu bych si dovolil rozšířit Vaši analýzu a řekl bych, že jediným řešením, jak protiřečit předchozímu aktu, není další akt proti celému jeho rozsahu. Např. Pastor Aeternus 1VK v roce 1870 anuloval de facto dekret Frequens koncilu v Kostnici 1417, který usiloval nadřadit koncil nad papeže. Stejným způsobem se v 2VK nacházíme v situaci Frequens, protože orgány samotného koncilu (Dz 4351) a všechny další interpretace souhlasily, že koncil má charakter vysloveně „pastorační“, tedy nikoli dogmatický. Tedy velkou cestou, jak vyjít ze současné magisteriální krize, která se nazývá „pastorační“, je nastoupit cestu dogmatickou: kdy papež sám, nebo papež a biskupové s ním spojení se vyslovují „magisteriálně“ a nikoliv „pastoračně“.
4. Současný pontifikát je paradoxní jev
Píšete: »To, co již léta slyšíme vágním způsobem bez jasného komentáře nejvyšší Katedry, nacházíme pak zpracováno jako faktický projekt příznivců aktuálního pontifikátu.
To je to, o co se se mnozí snaží, jako o zbožnou interpretaci kontroverzních textů 2VK.
Texty tohoto pontifikátu jsou vrcholky těchto kontroverzních bodů Koncilu, jako je např. heretické uznání práva svědomí v exhortaci Amoris laetitia, kde odst. 301 tvrdí, že cizoložství za určitých okolností není hříchem.
5. Povinnost svědomí tíží proto všechny preláty církve, kteří jsou si vědomi této situace
Když mluvíte za sebe, říkáte: „Jako jsem před šedesáti lety poslouchal pochybná rozhodnutí v dobré víře, že představují laskavou tvář církve, tak dnes se stejnou úctou a vážností připouštím, že jsem byl oklamán. Být i dnes důsledný a setrvávat v bludu byla by nešťastná volba a stal bych se komplicem tohoto podvodu“.
Někteří preláti navíc po posledních synodách byli přivedeni k názoru, že důsledky dnešní situace se zformovala již před 50 lety. Váš příklad a vaše odvaha jim mohou pomoci, aby vyjádřili podle svého svědomí a pro dobro církve svůj nesouhlas s těmito případy: s bludnými body 2VK.
Don Claude Barthe
Chiesa e post concilio
