Dobro již zvítězilo. Kristus vstal!
4. 4. 2021
Rafael Santi: Risurrezione
Vzkříšení Ježíše je srdcem křesťanského hlásání. Svatý Pavel píše křesťanům do Korintu, že toto je zpráva, která mu byla předána, a věrně ji předává různým komunitám: „Ve skutečnosti jsem vám předal především to, co jsem také přijal, to znamená, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma, byl pohřben a vstal třetího dne, zjevil se Kéfasovi a poté Dvanácti“ (1 Kor 15, 3–5). Tato zpráva je tak důležitá a rozhodující, že svatý Pavel volá: „Pokud Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše kázání prázdné, i vaše víra. Potom se z nás stanou falešní Boží svědkové, protože jsme svědčili proti Bohu, že vzkřísil Krista“ (1 Kor 15,14-15).
„Kristus vstal z mrtvých!“
Tato radostná zpráva se přenáší z generace na generaci a je posílena svědectvím mučedníků a svatých; a kamkoli dospěje, rozsvítí naději a potvrdí očekávání nového světa.
Ano, dnes to říkáme před světem, křičíme to před svým svědomím, které je v pokušení vrátit se k nedůvěře: Kristus vstal z mrtvých! Pravda, která udržuje vše, sloup, který dává stabilitu celé nesmírné klenbě lidských dějin, je radostným oznámením: svět směřuje k cíli štěstí, který je nad rámec našich představ. „Nejstrašnější rouhání, jaké kdy přišlo z lidských rtů,“ napsal Paul Claudel, „je následující: snad je pravda smutná!“. Toto pochybné prohlášení pochází od Ernesta Renana a Claudel zasáhne, když říká, že je to hrozné rouhání.
Ne! Věříme přesnému opaku toho, co řekl Renan: pravda je radostná, protože poslední pravdou je Vzkříšení. Víra ve vzkříšení nás zavazuje milovat život, věřit v život, bránit smysl života, naplňovat celý život radostí. Jak se ale stalo Kristovo vzkříšení? Jak došlo k této mimořádné události, která zahájila celé dobrodružství křesťanství? Všechno se dělo podle stylu, který Kristus uvedl v Betlémě: Vzkříšení nevybuchlo jako ohlušující bomba, ale tiše rozkvetlo jako nádherná jarní květina. Proč?
Protože Bůh nemiluje křik a neusiluje o pošetilé odvety: Bůh je Bůh; Bůh není člověk! Prorok Ozeáš nám to připomíná slovy, která jsou jasnou výzvou k zahození všech lidských opatření, když přistupujeme k Božím skutečnostem: „Můj lid se těžko obrací: je povolán vzhlížet, nikdo neví, jak vzhlížet. Jak bych tě mohl opustit, Efraime, jak bych tě mohl předat jiným, Izraeli? […] Mé srdce se pohybuje ve mně […]. Nenechám průchod horlivosti svého hněvu [...] protože jsem Bůh a ne člověk“ (Oz 11,7-9).
Fakt se však objektivně vnucuje poctivé úvaze každého, kdo je otevřený pravdě. Faktem je toto: najednou se skupina vyděšených mužů (v hodině Umučení všichni utekli a vůdce skupiny dokonce popřel Pána) promění v hrstku odvážných lidí, ochotných čelit i smrti. Proč? Nic se neděje bez příčiny! Co je tedy příčinou této transformace? Apoštolové říkají, že viděli Vzkříšeného Ježíše. Byli tito muži podvedeni? Byla to kolektivní halucinace? Ne! Všichni souhlasí s tím, že je nemožné mít kolektivní halucinaci, která přetrvává roky a nepadá ani tváří v tvář pronásledování a mučednictví. Lidské chování se řídí konstantami: pokud je v tomto případě přijato vysvětlení halucinace, je třeba také připustit, že lidská historie se neřídí žádným zákonem a žádnou konstantou.
Jiní si stále kladou otázky: je možné, že by skupina Židů jako přísných monoteistů, mohla najednou pokleknout před člověkem, který se prohlásil Božím Synem a umírá na kříži, šibenici otroků? Něco se muselo stát, něco se vnořilo do „rozumu“ těchto mužů, jinak bychom se znovu ocitli před nevysvětlitelným a absurdním chováním.
Vysvětlení však existuje: je to Ježíšovo vzkříšení! Ve skutečnosti je víra ve vzkříšení vysvětlena pouze skutečností vzkříšení.
Můžeme přidat další úvahu. Pokud absurdně bylo Ježíšovo Vzkříšení „historickým podvodem, je třeba se ptát: je vůbec možné, že největší ideální hnutí známé v historii se rodí z podvodného historika a bohatství myšlenek, z nichž svět čerpá, nevyčerpatelně vzkvétá? Již dvě tisíciletí? Je snad možné, že by z „falešného proroka“ vykvetli tak rozumní věřící, jako Leonardo da Vinci, Galileo Galilei, Giovanni Kepler, Isac Newton, Blaise Pascal, Max Planck, Alessander Volta, L. Pasteur, E.M. Ampere, Guglielmo Marconi? Racionální ve všech oblastech, by se stali iracionálními pouze ve víře!?
Upřímně uznáváme závěr, který si vynucuje rozum: bez vzkříšení Krista nelze vysvětlit, co se stalo kolem Krista a po Kristu.
Ale co je vzkříšení? A jaké světlo vede k hledání smyslu pro náš život?
Vzkříšení je událost, která nám zaručuje, že lidský život kráčí k jinému životu: kráčí k Zaslíbené zemi! Jak důležité je to vědět! Pokud je to pravda, jsme jako na mostě: nemůžeme postavit dům na mostě, ale musíme žít za pochodu; žít zahříváni nadějí v očekávání.
Vzkříšení Ježíše je událost, která nám připomíná, že bude zachráněno také lidské tělo. Jinými slovy: Boží přítomnost, která dnes uzdravuje niterný střed naší osoby, jednoho dne také obejme tělo a zazáří na tváři všech těch, kteří přijali Boží lásku. Jak moc si tedy musíme vážit svého těla!
Jak moc musíme bojovat, aby bylo naše tělo osvobozeno od tíhy sobectví a stalo se již dnes průhledným pro tajemství, které je přítomné v srdci! Nakolik se musíme snažit předávat ostatním vědomí důstojnosti lidského těla, protože je určeno ke vzkříšení!
Zůstává poslední otázka. Tato budoucnost zaslíbená Bohem, toto vzkříšení Ježíše, které předjímá budoucnost světa, toto vzkříšení, které čekáme ... jaký vztah má k současnosti, kterou žijeme? Mezi přítomností a věčnou budoucností existuje stejný vztah, který existuje mezi semenem a klasem, mezi klíčkem a rostlinou. A protože Bůh je Láska a ráj je lidská existence osvobozená od veškeré vzdálenosti od Boha, můžeme s jistotou říci, že budoucí Vzkříšení bude zcela ve vztahu k míře lásky, kterou si dnes v životě uvědomujeme. Svatý Pavel nám tuto skutečnost připomíná: „Láska nikdy neskončí. Proroctví zmizí, dar jazyků přestane a poznání zmizí“ (1 Kor 13,8). Láska je poslední slovo na světě, stejně jako to bylo první slovo na světě: protože Bůh je Láska.
Kardinál Angelo Comastri Nuova Bussola Quotidiana
