Falešná církev odhaluje svou pravou tvář
Jistá a zaručená pravdivost slov Ježíše Krista, že mocnosti zla neovládnou Církev, kterou založil na Petrově skále, neznamenají, že ať se děje v instituci, která sídlí ve Vatikánu, cokoliv, nikdy to nebude znamenat, že ji mocnosti zla ovládly. Neboť jestliže jsme svědky toho, že se v ní dějí věci s posláním církve Ježíše Krista neslučitelné, musíme si položit otázku, jinak: co je to za instituci, která ovládla Vatikán. Jestliže jsme nyní v této instituci svědky skandálů a pohoršení, pak je to instituce, kterou ovládly síly zla, a proto nemůže být Církvi, kterou založil Ježíš Kristus, i když nadále sídlí tam, kde tato Církev po staletí sídlila. Je církví falešnou, a to od doby, kdy ve falešném koncilu se podřídila vedení úhlavních nepřátel.
Se zapřisáhlými nepřáteli Církve
1. Čím větší je počet křesťanů, kterým tato pohoršení nevadí, tím hůře. Skutečně věřící křesťané však mají svatosvaté právo, aby v Církvi panovala jednota víry. Jednota víry je těžce porušena, jestliže se nedbá na to, co církev po celou dobu své existence hlásala a věřila. Jeden příklad za všechny: Nauka Martina Luthera byla jednoznačně a neodvolatelně Církví zavržena a všechny pokusy o jeho rehabilitaci jsou velkým rouháním. Proč rouháním? Protože obviňují Ducha Svatého, že se před 500 lety mýlil.
2. Věřící křesťané mají svatosvaté právo, aby v katolické církvi panovala jednota mravů. Rozkol mezi biskupy vyvolaný papežským listem a záměrně podporovaný jeho mlčením v závažné otázce nerozlučnosti manželství a přijímání Eucharistie, je velkým pohoršením a rouháním. Proč rouháním? Protože vystavuje Ducha Svatého obvinění, že Bůh ukládá věřícím neúnosné požadavky, je velkým pohoršením, protože nabádá věřící k hříšnému životu a pohoršení.
Že současná viditelná »církev« je ve skutečnosti falešná a ve svém nitru odpadla od svého Boha, jak varovala nebeská poselství, ukázala názorně tím, že už tři roky vede řeči týkající se nejvznešenějších tajemství křesťanského života, v nichž nejdobrotivější Stvořitel uskutečňuje své důvěrné spojení se svým tvorem a činí ho svým bezprostředním spolupracovníkem při díle stvoření, a přitom se o Něm takřka vůbec nezmiňuje. Místo úsilí, jak co nejlépe oslavovat Boha, jak naplňovat své poslání a vést svůj lid k božskému Pastýři duší a ke svatosti, pořádá falešný prorok rouhavou soutěž hanebných výmyslů, jak se vykroutit z Boží otovské náruče a žít si po svém podle vzoru těch, kteří se už dávno proti Němu vzepřeli, aby si mohli hovět v tom, co jim nabízí tělo, svět a ďábel.
Vyslovil to jednou jeden její kardinál, když prohlásil, že církev zaostala za současnou dobou dvě stě let. Co je to současná doba? To je zpustlý, pyšný a prostopášný život, jako by Boha nebylo, kdy klíčová mocenská místa v tomto světě i uvnitř církve opanoval Satan a uplatňuje své postavení tím ,že mocensky zajišťuje praktikování nejhanebnější zločinů proti Bohu a lidstvu, jako je masové zabíjení nevinných dětí a „zákonem chráněné“ praktikování sodomských zvráceností.
3. Skutečně věřící křesťané mají svatosvaté právo účastnit se posvátné liturgie, která je připomínkou a oslavou toho nejdůležitějšího v Církvi: ustanovení Eucharistie a svátosti kněžství. Při této nejposvátnější liturgické tradici Petrův nástupce in persona Christi koná to, vykonal Ježíš Kristus ve Večeřadle: mezi jiným se v úvodu sklání k nohám svých apoštolů nástupců, která pak posvětil na své biskupy. tedy nikoli k nevěřícím ženám.
Uzavírat se před Církví někam do věznice místo této veřejného slavení klíčové události velikonočních obřadů, je urážkou Ježíše Krista, urážkou věřících, je velkým pohoršením a zneuctěním toho, co je v Církvi neposvátnější. Falšná „náměstek“ Ježíše Krista ho ještě ani jednou veřejně neuctil, ani jednou se mu nepoklonil.
4. Obsah a cíle agend mons. Marcela Soronda a mons. Paglii jsou velkým pohoršením, protože se vymykají z Bohem stanoveného řádu, nahradily Boží zjevené pravdy a mravní zákony falešnými a destruktivními ideologiemi tohoto světa, jejichž obsah a cíl je nejhrubší urážkou a rouháním, kterou proti Bohu nevznášejí jen jednotlivci či nějaké spolky, ale organizovaně a systematicky tento svět ve svých vrcholných reprezentativních institucích, a začíná dokonce násilím nutit obyvatele zeměkoule k jejich přijetí a spolupráci. Jestliže viditelná instituce, jejíž hlavou je Bergoglio, se podrobuje této ideologii a nebrání lidstvo před tímto Nepřítelem, ale evidentně s ním spolupracuje, nemůže být Církví stojící na Skále Svatého Petra a Bergoglio nemůže mít klíče od nebeského království. Nastala doba, před kterou nás Pán důrazně varoval: Dejte si pozor, vystoupí mnoho falešných proroků!
Tuto zhoubu přesně charakterizoval svatý apoštol Petr, když napsal: »Jestliže se totiž lidé, kteří unikli z hniloby světa poznáním Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, zase do tohoto světa zaplétají a nechávají se tím přemoci, jsou na tom hůře na konci, než byli na začátku. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali, a pak se obrátili zády ke svatému příkazu, v němž byli vyučeni. Na ně se hodí toto pravdivé přísloví: »Pes se vrací k tomu, co zvrátil« a »Prase umyté se znovu válí v blátě“.
Protože tedy Kristus prošel tělesným utrpením, ozbrojte se i vy takovým smýšlením, že kdo tak trpěl, s hříchem už skoncoval, aby už po zbývající čas života nehověl pozemským žádostem, ale vůli Boží. Dost dlouho jste v minulosti plnili vůli pohanů a žili prostopášně a dychtili jste po špatnostech. Teď se tomu pohané nemohou vynadivit, že už s nimi nehýříte a nevrháte se do stejného bahna jako oni, proto vám nemohou přijít na jméno.
Ale budou muset skládat účty, neboť proto byla hlásána dobrá zvěst, aby mohli být souzeni podle těla jako lidé, ale žili podle ducha jako Bůh. Brzo už bude konec všemu. Ovládejte se tedy, abyste se mohli věnovat modlitbě.
Milovaní, vůbec se tomu nedivte, když musíte procházet očistnou výhní, jako by to bylo něco neobvyklého. Spíše se z toho radujte, že tím máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení.
Přišel totiž čas, aby začal soud od Božího domu. Jak dopadnou ti, kdo se zdráhali poslušně přijmout Boží evangelium! Jestliže se stěží zachrání spravedlivý, jak se bude moci ukázat na světle člověk bezbožný a hříšník? (1 Petr, 1-7.12-17).
Kde je tedy jediná pravá Církev? Pravá církev je tam, kde se věří tak, jak Církev po celou dobu vždy a všude věřila, kde se věří bez výhrad všechno to, co od Ježíše Krista a Apoštolů přijala. Pravá Církev je tam, kde se nepřestala vzdávat Bohu nejvyšší bohopocta, a to přesně tak, jak to Ježíš Kristus stanovil a jak ji Církev po všechny věky všude zachovávala. Pravá Církev je ta, která prožívá to, co prožil její Zakladatel.
Kde je tato pravá Církev nyní? Nevíme, ale rozhodně není tam, kde převládla lež, rozkol a pohoršení. Když se k Bohu vrátíme v postu a žínici, Bůh nám ji ukáže, pokornou, trpící a hanobenou, tak jak byl trpící, pokorný hanobený On sám.
-vu-
