Problémy kolem náboženské svovody
Několik otázek Františkovi Toscano
Probuzená kultura, politická korektnost, omezení křesťanské svobody na Západě. Rozhovor s profesorem Pablem Pérezem Lópezem, profesorem soudobých dějin na Navarrské univerzitě a držitelem magisterského titulu v oboru Cristianismo y cultura contemporánea.
Profesor nás vybízí, abychom napodobovali bystrost svatého Pavla, pokd jde o vyjadřování v nepřátelském prostředí, překonávali autocenzuru a mluvili pravdu s láskou, ale nenechali se umlčet technikami probuzení, které se vždy snaží umlčet druhého tím, že ho démonizují.
Slovo woke [doslova "bdělý", přídavné jméno označující "bdělost", "bdělost" vůči domnělé sociální nebo rasové nespravedlnosti] se ujalo. Jak ji lidé vnímají?
Woke původně znamenalo "probuzení" a jeho zastánci se považovali za "probuzené". Vyznačovali se však radikální cenzorskou touhou. Hlásají, že mnohé společenské otázky by měly být považovány za uzavřené, že by se o nich již nemělo diskutovat. Proto podporují tzv. kulturu zrušení. Zakazují témata a ruší diskuse. To je absurdní, protože lidské myšlení se vždy snaží otevřít diskusi a žádné téma nelze považovat za definitivně uzavřené. Proto dnes odpůrci probuzeného myšlení používají toto slovo v pejorativním smyslu.
Do jaké míry spolu souvisí kultura probuzení a kultura zrušení?
Jsou to dvě strany jedné mince. Woke říká, že existují věci, které jsou strašně nespravedlivé, nespravedlnosti, které lidé praktikují, aniž by si je uvědomovali, jako je rasové nebo třídní pohrdání. Proto žádají, abychom se vyhnuli klasickým termínům. Například o objevení a evangelizaci Ameriky nebo o vztazích mezi muži a ženami ve 12. století nedovolují mluvit o jejich pozitivních aspektech. Požadují, aby se o některých tématech nemluvilo na veřejnosti, protože to prý uráží jejich citlivost.
To ale výrazně omezuje svobodu projevu a diskuse, že?
Jistě. A to vyvolává otázku: mohou nám zakázat formulovat otázky, hypotézy nebo názory? Bez otázek, bez hypotéz je myšlení zablokováno. Je to jako předstírat, že přestáváte myslet. Ve jménu pocitu blokují myšlení, zatímco pocit je něco, co se neustále mění, dokonce více než myšlení. Jeden den vám řeknou, abyste mlčeli kvůli jedné myšlence nebo pocitu, druhý den třeba kvůli opačné myšlence nebo pocitu. Vyhání racionalitu.
Jak se mohou křesťané v takovém prostředí projevovat? Ježíš žádal, abychom byli lstiví jako hadi a tichí jako holubice, ale kdy se tato lstivost a tichost stává autocenzurou?
Křesťanství vychází z nejvyššího zákona, kterým je zákon lásky. Křesťan musí s láskou respektovat i „probuzeného člověka“. A všechny ostatní. Křesťan nemůže s nikým špatně zacházet, dokonce ani se svým intelektuálním katem. Obhajoba pravdy je však přípustná. Můžeme například klást otázky, které vedou k zamyšlení. Svatý Pavel před židovským sanhedrinem nadhodí téma vzkříšení, protože ví, že se tak farizeové a saduceové budou vzájemně konfrontovat. Tohoto rozdělení rafinovaně využívá. Pokud víte, že vám mluvení uřízne hlavu, využijete trhliny pomocí lsti.
Sttínání hlav je to, co dělali svatému Tomáši Morovi nebo biskupu Janu Fisherovi, ale to se dnes neděje. Maximálně vás vyhodí z práce nebo vás vypískají na sociálních sítích.....
Na Západě jsme si zvykli na společnosti s velkou svobodou projevu. Ale dnes máme společnosti, jako je Čína, Rusko nebo Írán, kde se o některých tématech nesmí mluvit. Pokud zde stále existuje svoboda, je to díky dědictví mnoha staletí křesťanství. Je absurdní, že jsme dnes obviňováni ze zneužívání svobody dědiců těch, kteří svobodu myšlení vytvořili.
Podle nedávné studie Observatoře pro diskriminaci křesťanů trpí mnoho křesťanů "mrazivým efektem", který je umlčuje a ochromuje.
V 19. století Tocqueville navštěvuje mladé Spojené státy a píše Demokracii v Americe. Objevuje fenomén "diktatury většiny", kdy většina vnucuje své přesvědčení takovým způsobem, že se nikdo neodváží myslet jinak. To je to, co dnes zmrazuje schopnost disentu. Tocqueville před tím varuje. Svobodná společnost musí umožňovat diskusi, musí mít možnost diskutovat o čemkoli, aniž by jí chyběla láska a aniž by vědomě škodila. Všichni se můžeme mýlit, ale nemůžeme si nechat diktovat, že ten či onen společenský nebo historický výklad je definitivní, nezpochybnitelný a nezpochybnitelný.
Jak ale argumentovat s probuzenými lidmi, když říkají, že je ten či onen argument opravdu bolí? Někdy se jim dokonce říká "uražený".
Probuzený aktivista začíná tím, že si přisuzuje status oběti. A protože tvrdí, že je obětí, má pocit, že s ním nelze o ničem diskutovat. Křesťan může odpovědět: "Vidím, že se cítíte uražen, je mi to líto, ale potřebuji vědět, na čem je váš pocit založen. I já mám pocity: mám například pocit, že jsem vymazán. Ve skutečnosti vzniklo na akademické půdě v USA celé hnutí na obranu svobodného vyjadřování myšlenek. Kultura Woke vymazává kritiku a brání diskusi sankcemi nebo křikem.
Ve Španělsku chrání svobodu projevu zákony. Ale necenzurujeme se my křesťané příliš? Necháme se umlčet pro-gay a trans zákony a sankcemi proti historické paměti?
Je pravda, že existuje autocenzura. Ve veřejném životě chybí křesťanský diskurz. Možná nám někdy chybí odvaha. Jindy jsme možná příliš bázliví. Nebo jsme byli přesvědčeni, že bychom neměli prosazovat svůj postoj. Jak to lze napravit? My, kteří studujeme veřejné mínění, o tom hodně přemýšlíme. Možná při výchově křesťanů málo trváme na tom, že je solidární povinností vyjadřovat své názory veřejně. Chudoba veřejného diskurzu může být pro společnost strašlivým prokletím, sterilizující chudobou. Předávání křesťanských myšlenek je občanskou povinností. A nejsou to zbytkové myšlenky, pro mnoho lidí jsou to velmi rozumné myšlenky.
Na Západě nedochází ke krvavému pronásledování. Čemu se podobá doba, ve které žijeme?
Je velmi podobný totalitním režimům 20. století, zejména sovětskému systému.
V knize Roda Drehera Život bez lží z roku 2020 mnoho lidí, kteří žili v evropském komunismu, říká totéž...
Nečetl jsem ji. Ale jsem rád, že se shodneme. Naše doba je podobná, protože v té sovětské, víceméně sofistikovaném systému, jste ani nemohli předpokládat, že byste nesouhlasili. Například v SSSR jste nemohli říci "socialismus není budoucností lidstva". Nanejvýš by se dalo říci: "Termonukleární zbraně se mi nezdají být cestou k socialismu". To řekl Sacharov a oni se mu pomstili. Můžeme říkat velmi nuancované věci, vždy s předpokladem nějaké omluvy, výhrady, a i v tomto ohledu jsou si obě epochy podobné.
Zdroj: religionenlibertad.com
